Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

3

Mluvil jsem teď se Sandym.

"Jaký zatykač? Proč?"

"Podvody. Nekrytý šeky. Odcházel z hotelů bez placení. Malý věci, aspoň jak se zdá. Hledá ho nottinghamská policie."

"Smůla."

"Viděls ho někdy předtím?"

"Nepamatuju se."

"Takže ne," řekl Sandy. "Ale něco s dostihama společnýho mít musel, protože se chtěl svézt koňským boxem."

"Dave říká, že se napřed domlouval s řidičem cisterny. Takže měl nejspíš něco společného i s naftou."

"Náramně žertovný."

"Dej mi vědět, jak dopadne pitva, ano?"

"Jo dobře, ale dneska to asi nebude."

"To je jedno, kdykoli. Přijď na skleničku."

Chodil ke mně rád, protože jsem ho zásoboval informacemi o místních nepravostech, které se mi nelíbily. Na druhé straně nepravosti, odehrávající se pod mými vozy, jsem chtěl napřed trochu pochopit, než o nich Sandymu řeknu, pokud mu to vůbec řeknu.

Pak jsem ještě chvíli hovořil s Joggerem. Požádal jsem ho, aby mi určitě zavolal, až se vrátí ze Surrey.

"Zde kilo, bez hada."

Zavěsil a já si zhluboka povzdechl. Co to bude... bez hada je bez S, protože had syčí. Zde je tu a kilo je stovka, bez hada, bez S, tovka.

Tutovka. Ach jo. - ,

Za jízdy jsem pak myslel na pijavice a zvažoval co s nimi. Pak mne napadlo, že vlastně mám možnost se zcela nezávazně poradit. Zastavil jsem tedy na odpočívadle u silnice, vytáhl notes, nalistoval číslo a zavolal na bezpečnostní odbor Jockey Clubu na Portman Square v Londýně. Chtěl jsem náčelníka.

Všichni, kdo měli pracovně co společného s dostihy, znali Patricka Venablese aspoň podle jména, ne-li od vidění. Hříšníci si přáli radši ho nevidět. Moje drobné hříchy jeho pozornosti unikly, takže jsem si mohl dovolit požádat ho o pomoc s důvěrou, že mi uvěří.

Naštěstí byl u sebe v kanceláři. Zeptal jsem se, jestli náhodou zítra nepojede do Sandownu.

"Ano, pojedu, ale dnes tam jedu taky, odpoledne, jestli ta vaše věc spěchá, přijeďte tam."

Vysvětlil jsem mu situaci s chřipkou a nedostatkem řidičů. "Můžu ale zítra vzít jednu jízdu do Sandownu."

"Dobře. Sraz před vážnicí.

"Moc vám děkuju."

Pokračoval jsem v cestě, naložil další várku koní a odvezl je se dvěma stájníky za Marigold. Velice hlasitě mne poučila, že s devíti koňmi má jet stájníků víc, a já jí vysvětlil, že její hlavní stájník prostě víc rukou nemá, další člověk mu odešel s chřipkou a sám se necítí valně.

"Čert vem toho chlapa!" hromovala.

"S nemocí se člověk těžko dohodne," namítl jsem.

"Já tady ale dneska ty koně musím mít!" bouřila.

"Však je tady mít budete."

Vyčistil jsem box, hezky se na ni usmál, připevnil rampy a vydal se na další jízdu. Musím odvézt ještě dvacet sedm koní, říkal jsem si, když třetí várka klopýtala po rampě do nového domova, což znamenalo, že pojedu teď a ještě dvakrát. Ačkoli mne hlavní stájník postrašil, že prý to paní Englishová nespočítala dobře, protože zapomněla na svého starého jezdeckého koně a dvě dosud nesedlaná hříbata.

(...)

(Dick Francis, Mezi koly)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville