Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
George Orwell: balíček 5 elektronických knih (PDF+ePub) za 183 110 Kč (-40%)
Náhodná ukázka:
VYPRÁVĚNÍ SEDMÉ
O návratu starých zlatých časů, o kouzlu masového ztroskotání, o omylu téměř už historickém i o řece, která je nejenom věčně stejná, ale i pořád jiná
Toho nezapomenutelného léta vypluly ze Suchdola nad Lužnicí čtyři kánoe a kajak. Z důvodů nám známých byly lodě spuštěny na vodu v tichém dojetí. Sykl písek pod lodními kýly, šplouchla pádla.
„A je zase pohoda,“ řekl Keny. „Přitáhni, Lucinko. Pozdě, to byla rána co? Večer budu, chacha, lepit.“
Křižák se s kajakem prosmykl kolem jejich lodi. „Ovládejte se, pantáto,“ šeptal. „Jestli ji budeš takhle rozmazlovat, zvykne si a ty se udřeš. Pak za mnou nechoď.“
Propluli zátočinami plnými kopřiv a padlých stromů hladce, bez potíží, sehraní dlouhými roky a z těch roků se neztratilo vůbec nic, což bylo poznání ještě závratnější než skutečnost, že od prvního dne bylo tohle léto požehnané sluncem: jejich vodácké grify se na sebe rozpomínaly záběr po záběru, z luk vonělo seno a z lesa les.
„Vzpomínáš?“ řekla Lucie Kenymu u osady Majdalena, „tady jsem tě tenkrát naučila tu písničku.“
„Aby ne,“ zasnil se Keny, sledoval stříbrné blesky, jak tančily na hladině zčeřené pádly.
„Opravdu si ji ještě pamatuješ?“ řekla a Keny zahučel: „A jak, Lucinko.“
„Tolik dnů po Huronu plout musím, tolik zla na tý cestě zkusím,“ zazpívala Lucie a pak řekla: „Zkus k tomu ten kántry dvojhlas.“
„Jakej?“
„K tý písničce přece.“
„K jaký písničce?“
„No k týhle, tolik dnů po Huronu plout musím, tolik zla na tý cestě zkusím, jak jsem tě to naučila tady tenkrát v těchhletěch místech…“
„Tys mě v těchhletěch místech naučila písničku?“ zpozorněl Keny. „A jakou?“
„Ježkovy voči,“ vydechla vždy zvládnutá Lucie, položila pádlo na borty a vytřeštěně se zahleděla do krajiny. „Dyť ti to, ty slone, celou dobu povídám.“
Keny si odkašlal, sňal brejle, dlouho si je čistil a pan nesměle pravil:
„A co mi povídáš?“
A když Lucie zavyla jako zvíře, probral se Keny z opojení řekou docela a pln ohledů k své hodné a citlivé ženě zašeptal: „Nezlob se, Luci, já totiž bez brejlí fakt špatně vidím.“
„Starej čas vodáckejch kempů,“ rozjímal Bongo v stinných zátočinách, „ten už se nevrátí. Všichni byli jedna rodina, kde to všechno je? V Prčicích. Jako těch šest blbečků v džípu, všimla sis? Těch zarostlejch, zašmírovanejch. Ať si chlastaj v motorestu, s autem se, kamaráde, nemáš co motat u řeky. To bych zákonně stíhal tím, že bych jim v souladu s příslušnou vyhláškou propíchnul všechny pneumatiky. I s rezervou, rozumíš. A utrhnul volant.“
Kateřina opáčila, že jí se fousáčové líbili. Navíc že jeden jí někoho připomíná.
„To je zajímavý,“ řekl Bongo, „mně taky. Já se na něj začuměl, rozumíš, až von prej, co je? Co by bylo, povídám, čumím, ne? Von zavrtěl hlavou a šel pryč. Tím si to u mě prošvihli navěky. Nesnáším lidi, co nemají vychování.“
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů