Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

7

Už čtvrtý den jsem se začínal nudit a s údivem jsem si poznamenal do deníku "Už znuděn?" --- l když Emersonovy řádky mě z toho zase dostaly, říká (v jedné z těch malých sympatických do červené kůže vázaných knih v eseji "Důvěra v sebe"), že člověk "je osvobozen a šťasten, pokud vloží srdce do své práce a je jí oddán") (to mohu aplikovat na své pošetilé stavění divokých mlýnů a psaní dlouhých pošetilých povídek, jako je tahle) --- To jsou moje ranní slova buditele Ameriky Emersona, který představil Whitmana a také řekl "Být dítětem nepřinese nikomu útěchu" --- Bejt šťastnej jako dítě, šťastnej z toho být v lesích, nepřispěje k myšlence co dělat dál, kam se dál ubírat --- "Není omluva, že jsme se narodili" --- A když nějaký zbytečný zlomyslný abolicionista začne Emersona osočovat, že je slepý k tématům, jako je otroctví, tak říká "Tvoje vzdálená láska může být zlá vůle doma" (možná, že ten filantropista měl černocha, kterej mu pomáhal) --- Takže ještě jednou jsem zase Ti Jean, malý Jack, hraju si, přišívám záplaty, vařím si večeři, umejvám nádobí (konvici s horkou vodou mám pořád na plotně, a kdykoli potřebuji něco umýt, tak jen naleju vodu do škopku, přidám jar, nechám to pořádně odrnočit, vydrbu drátěnkou a opláchnu) --- Dlouhé noci přemejšlím o co nejlepším využití drátěnky, těch malých měděnýeh chomáčů, které v sámošce koupíš za pár halířů, dávají mi najednou víc smyslu než celý hloupý a nesmyslný "Steppenwolf", kterej leží na polici a já ho čet a kroutím hlavou, tenhle starej páprda zobrazuje "konformitu" dneška a myslí si, že je nějakej Nietzsche, starej imitátor Dostojevskýho po padesáti letech (cítí se být mučen v "osobním pekle", jak to nazývá, protože nemá rád věci, které mají rádi jiní!) --- Myslím si, že je rozumnější pozorovat v poledne černé a oranžové princentovské barvy na křídlech motýla --- Nebo si jít poslechnout v noci hukot moře.

Možná jsem se neměl v noci chodit ven tolik děsit, nudit a přemejšlet na pláži, protože bejt tam, to by vyděsilo každýho smrtelníka --- Každý večer kolem osmé hodiny po večeři jsem si na sebe dal rybářský plášť, vzal jsem si blok, tužku a lampu a scházel jsem po pěšině přímo pod ten příšerný most (někdy míjím jako duch Alfa), skrz mlhu pozoruju bílá ústa oceánu, která se přede mnou mohutně vzdouvají --- Protože to tady dobře znám, tak jdu rychle, poslepu přeskočím potok na pláži a mířím do svého rohu pod útesem, který není daleko od jeskyně, sedím tam jako idiot ve tmě, zapisuji si hudbu vln do zápisníku (do tajné knihy), na jehož sotva rozeznávající bílé stránky vlastně jen škrábu --- Nechci rozsvěcovat lampu, abych nevyděsil lidi nahoře na útesu, kde si dávají příjemnou večeři --- (Později jsem zjistil, že si tam nikdo delikátní večeři nedává, že to jsou truhláři, kteří za zářících světel dokončují práci) --- Klepu se strachy za přílivu, který přináší třímetrové vlny, nehnutě tam sedím a věřím v osud, že Havaj sem neposílá žádnou obrovskou přílivovou vlnu, kterou bych ve tmě přehlédl ve chvíli, kdy by se z mílí vzdálené dálky valila vysoká jako Groomus --- Jednu noc jsem se ale vyděsil, sedím na útesu asi tři metry nad zemí, který je na úpatí jiného vyššího útesu, a vlny řvou "Vrata, zruinoval, vrata" --- "Syrové róó chroptím" --- "Krauššš" --- Takhle vlny zní v noci --- Moře nemluví v celých větách, ale v krátkých úsecích "Kdo z nich...?...ten ploštící se ...tentýž, uf, bum"... Zapisuji si všechny tyhle fantastické nicotnosti a cejtím, že to musím udělat, protože tady není James Joyce, kterej, kdyby nebyl po smrti a byl tady, by to udělal (a plánuju si "Příští rok zachytím zpěv Atlantiku narážejícího na noční pobřeží Cornwallu a jemné zvuky Indického oceánu dorážejícího na ústí Gangy) --- A tak tam jen sedím zaposlouchán do povídání vln, zpěv jde od vysokých tónů, kdy vlna letí do výšky, až po hluboké tóny, kdy padá do písku "Ká blum, berploš, aj rur okr baruaklet bé, krauš, jsou šlemy andělé ve vodách tvých?" a tak dál --- Občas se podívám nahoru, sem tam zahlédnu na vysokém mostě přejet auto a říkám si, co by si mysleli, kdyby viděli, že v téhle vlezlé mlhavé noci je desítky metrů dole blázen, který tam sedí v burácivém větru ve tmě a něco tam škrábe na papír --- Nejspíš nějakej mořskej beatnik - ale byl bych zvědav, jestli by mě někdo nazýval právě pro TOHLE beatnikem, teda jestli by si troufl --- Obrovské tmavé balvany, jako by se náhle pohnuly --- Je to drsná kvílící samota, do které by se nikdo normální nepustil, za to ti ručím --- Jsem Bretonec! Křičím do černoty a zpět se mi vrací "Les poissons de la měr parlent Breton!" (Mořské ryby mluví bretaňsky) --- Nicméně sem přicházím každý večer, i když se na to někdy necejtím, beru to jako povinnost (a patrně mě z toho přeskočilo), jdu tam a píšu, poslouchám, co mi šeptají vlny a skládám šílenou báseň "Moře".

(...)

(Jack Kerouac, Big Sur)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville