Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub) za 528 238 Kč (-55%)
Náhodná ukázka:
II
Když jsem se asi před šesti lety vrátil z cesty a obvyklý pořádek domácího života se mi již hnusil - i když ne natolik, abych zamýšlel vydat se na novou výpravu - pozdě večer, když jsem už nikoho nečekal, přišel ke mně jakýsi člověk a vytrhl mne z psaní deníku.
Byl rusovlasý, v nejlepších letech. Hrozně šilhal, také nebylo možné pohlédnout mu do očí. A ke všemu měl jedno oko zelené a druhé světle hnědé. Zdůrazňovalo to ještě víc jeho neobvyklý zjev - jako kdyby se v něm skrývali dva lidé - jeden byl bázlivý a nervózní, ale druhý, nadutý a bystrý cynik, v něm převládal. Cítil jsem údiv i zmatek, neboť hned na mne pohlížel nehybným, jakoby udiveným světle hnědým okem, hned zase tím polopřimhouřeným, zeleným a výsměšným.
"Pane Tichý," řekl, sotvaže vstoupil do mé pracovny, "jistě vás chodí navštěvovat všelijací vyděrači, podvodníci a blázni a snaží se vás podvést nebo navěsit vám různé bulíky na nos, viďte?"
"Stává se to," odpověděl jsem. "Co si přejete?"
"V mraveništi takových jedinců," pokračoval návštěvník, který nevyslovil své jméno ani důvod, proč přichází, "se musí občas objevit opravdu zneuznaný geniální duch - třebaže se najde jeden z tisíce. To si vyžaduje neúprosný zákon statistiky. Právě já jsem takový člověk, pane Tichý. Jmenuji se Decantor. Jsem profesorem srovnávací ontogenetiky - řádným profesorem. Teď nepřednáším nemám na to čas. Koneckonců přednášet je otrava, jakou si málokdo umí představit. Nikdo nikoho nic nenaučí. Ale nejde o to. Zabývám se problémem, kterému jsem věnoval čtyřicet osm let svého života. Teprve teď jsem ho vyřešil.
"Mám také málo času," odpověděl jsem. Ten člověk se mi nezamlouval. Choval se jako nafoukaný hlupák, ne jako nadšenec. Když si už mám vybrat, dávám přednost těm druhým. Mimoto bylo jasné, že bude chtít ode mne nějakou finanční podporu, a já jsem skrblík, vůbec to netajím. To ovšem neznamená, že bych nechtěl na něco věnovat peníze, avšak dělám to nerad, nějak proti své vůli. Tentokrát jsem však tušil, že mi nezbývá nic jiného.
Po chvíli jsem tedy dodal:
"Snad mi vysvětlíte, oč jde? Nemohu vám samozřejmě nic slibovat. Jednou věcí jste mne překvapil. Říkáte, že jste řešení svého problému věnoval čtyřicet osm let. Smím se zeptat, kolik je vám?"
"Padesát osm," odpověděl chladněji než předtím.
Stál pořád za židlí, jako by čekal, až ho požádám, aby si sedl. Byl bych ho ovšem k tomu pobídl, třebaže patřím k upřímným skrblíkům, ale podráždilo mne poněkud, že tak provokativně čeká na mé vyzvání. Ostatně jsem se zmínil, že mi byl nadmíru nesympatický.
"Tím problémem," pokračoval, "jsem se začal zabývat již jako desetiletý chlapec. Nejsem geniální jenom teď, ale byl jsem geniální už jako dítě, pane Tichý."
Na podobné chlubily jsem zvyklý ale té geniálnosti bylo již pro mne přespříliš. Kousl jsem se do rtu:
"Poslouchám," řekl jsem. Kdyby tón, jímž jsme vedli rozmluvu mohl snížit teplotu, pak by při naší výměně názorů už visely ze stropu ledové rampouchy.
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů