Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

České děvče

I.

Bylo jasné, letní nedělní odpoledne; obloha čistá, bledě modrá, po mráčku nikde ani pohádky. Vzduch byl horký, stromy a květy stály schlípeny, sem tam zacvrlikal ptáček sedmihlásek, zahvizdl strakatý špaček.

Na vížce městského kostela ozval se „pozdvihovánek“, malý to, jasně znějící zvonek, kterým dávalo se znamení, že v kostele jest požehnání. Svátečně přistrojená stařena nebo staroušek, kteří na podsíních na sluníčku vyhřívali si staré údy, se pokřižovali nejpobožněji.

Za malou chvilku bylo na dlouhém, úzkém náměstí městečka Hrádku živo, veselo; všude hovor, švitor, smích. Staří brzy se uklidili domů; usednou raději na zahrádce pod jabloní nebo hruší a zadívají se do knih — beztoho na tu chvilku celý týden se těšívají. Na náměstí zůstala mládež, procházející se kolem domů. Tamhle ten hlouček slyšeti zdaleka; jsou ještě na druhém konci náměstí, ale smích a švitor jejich rozléhá se po městečku. Jest to hlouček dívčin čtrnáctiletých až šestnáctiletých, dcerušky správcovy, kupcovy, poštmistrovy, slovem dcerušky „pánů“ malého městečka. Vše se na nich jen leskne; kdybys prohlédl poslední čísla módního listu některého, spatřil bys, čtenáři milý, že jsou dívky ty jako z obrázků těch vystřiženy; všecko na nich podle módy od kloboučku a účesu až ku botičkám na vysokánských podpatcích. Krůčky jejich, každý pohyb těl, každý úsměv a skotačivý smích hlasitý — všecko podle módy. Jdi do kterého města chceš a najdeš všude takovéto slečinkové družiny — jsou na vlas stejny! Poslechla jsi, čtenářko milá, jejich švitor? Prapodivnou řečí mluví ta drůbež, staří lidé sotva porozumí; slůvko německé, slůvko české, všecko až běda znetvořeno. Starý výminkář Zahrádka, vyhřívající se na slunci, šel raději do světnice, aby toho protivného švitoření neslyšel.

„Aby Bůh nebeský ty vaše jazyky netrestal!“ zahuboval ještě ve světnici. Stará jeho panímáma dávno již neviděla ho tak rozzlobeného.

„Co pak ti najednou připadlo, starý?“

„Jdi ta fintidla poslechnout, člověk vlastním uším nevěří! Jaká to řeč?“

„Prosím tě, tomu-li ty rozumíš? Teď je svět docela jinak, panstvo nejraději po německu hovoří, neb alespoň to proplétá: kdež pak česká řeč pro takové slečny!“ Stará Zahrádková zasmála se hlasitě.

Starý Zahrádka jen hlavou přikýval a stále se mračil.

Staruška vyšla také slečinek poslechnout; šly právě kolem. —

„Kde pak asi je Boža?“

„Ich bitt’ dich,^[2] bude beztoho zas u učitelů.“

„Kdo ví, co ji tam baví!“

„Prosím tě, beztoho zas deklamuje. A ve společnosti sotva se otočiti dovede — wirklich, ’s ist zum Lachen.“^[3]

„Ta důchodňová se na ní dočká pěkných věcí!“

Stařenka dívala se chvíli za nimi, úsměv kolem rtů, ale úsměv smutňoučký…

V bytu pana učitele Doubravy byli veseli; pan učitel seděl u piana a hrál, paní učitelová a patnáctiletá dceruška paní důchodní, Boženka, zpívaly. Zpívaly samé písně národní, paní učitelová druhým, Božka prvým hlasem; šlo jim to pěkně, píseň za písní třepetala se otevřeným oknem do zahrady a dále do města. Zpívaly takto každou neděli, ale nemohly a nemohly se těch písní nabažit; čím dále, tím více se jim líbily. Boženka bývala nejlepší žákyní pana učitele Doubravy, bývala mu ve třídě potěšením, pamatovala si každé slůvko.

(...)

(Karel Václav Rais, Ze srdce k srdcím)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville