Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

Poměr se Sarou Noriegovou patřil k jeho nejdelším a nejustálenějším vztahům, ačkoli nebyl v těch pěti letech jediný. Když pochopil, že je mu s ní dobře, hlavně v posteli, ale že mu nikdy nedokáže nahradit Ferminu Dazovou, propukly jeho noční výpady osamělého lovce s novou silou a zařizoval si to tak, aby rozděloval čas a síly, seč mu stačily. Saře Noriegové se nicméně podařil ten zázrak, že mu poskytla dočasnou úlevu. Přinejmenším dokázal žít, aniž Ferminu Dazovou viděl, na rozdíl od dřívějška, kdy v kteroukoli hodinu nechával všeho, čím se právě zabýval, a vydával se za ní, hledal ji, poslušen nejistého hlasu svých předtuch, v nemyslitelných uličkách, na neskutečných místech, kde být nemohla, bloumal a srdce mu překypovalo touhou, která mu nedopřála pokoje, dokud ji alespoň letmo nezahlédl. Rozchod se Sarou Noriegovou v něm naopak znovu rozbouřil spící stesky a opět mu bylo jako v těch dobách, kdy vysedával celá odpoledne v parčíku nad nekonečnou četbou, ale tentokrát to bylo horší o naléhavou nezbytnost, že doktor Juvenal Urbino musí umřít.

Už dost dlouho věděl, že je předurčen k tomu, aby učinil šťastnou ovdovělou ženu a vdova aby učinila šťastným jeho, a tohle mu starosti nedělalo. Naopak: byl na to připraven. Za svých potulek lovce samotáře poznal tolik vdov a poznal je natolik dobře, aby nakonec dospěl k zjištění, že svět je plný šťastných vdoviček. Zprvu je vídal, jak se šílené bolestí dožadují nad rakví zvěčnělého chotě, aby je zaživa pohřbili s nebožtíkem a ony nemusely bez něho čelit ranám budoucnosti, ale pak, jak se postupně smiřovaly se skutečnostmi svého nového stavu, povstávaly z popela a přímo vypučely životem. Zpočátku žily jako cizopasné bytůstky stínů v obydlích zejících pustotou, stávaly se z nich důvěrnice vlastních služek, milenky vlastních polštářů, neměly, čím by se po tolika letech neplodné poroby zabývaly. Čas jim přebýval a utrácely ho přišíváním knoflíků na nebožtíkovo prádlo, které nikdy předtím neměly čas pospravit, zas a znovu přežehlovaly košile s límečky a manžetami ztuženými parafínem, aby ustavičně byly v dokonalém stavu. Dál pokládaly mýdlo svých nebožtíků do koupelny, postel povlékaly ložním prádlem s jejich monogramem, na stůl kladly jejich talíře a příbor tam, kde sedávali, pro případ, že by se nečekaně vrátili z končin smrti, jako se vracívali zaživa. Sloužily tyhle bohoslužby samoty, ale přitom si současně začínaly uvědomovat, že znovu třímají otěže vlastní vůle, poté co se svého času zřekly vlastního příjmení i vlastní totožnosti a vyměnily to všechno za jakousi pomyslnou jistotu, jen další z mnoha iluzí, s nimiž šly k oltáři. Jen ony věděly, jak tíží muž, kterého k zbláznění milovaly a který snad miloval i je, jehož však dál až do posledního vydechnutí musely opečovávat jako děťátko, přikládat ho k prsu, vyměňovat mu podělané plenky, rozptylovat ho mateřskými fígly, aby ukonejšily strach, který se ho zmocňoval každé ráno, když měl vyjít ven a pohlédnout skutečnosti do tváře. A pak viděly, jak vychází z domu, on, kterému vlily tolik odvahy do žil, že by dokázal spolknout celý svět, a jim samotným teď zůstával strach, že se ten muž možná už nikdy nevrátí. Tohle byl život. Láska, pokud byla, byla něco stranou: jiný svět. V občerstvující zahálce samoty naopak vdovy přicházely na to, že jediný způsob, jak poctivě žít, je vydat se na milost tělu, jíst jenom z hladu, milovat bez lhaní, spát, aniž by spánek musely předstírat, aby se vyhnuly sprostotě milostné povinnosti, konečně s právem mít pro sebe celou postel, ve které jim nikdo nebere polovinu jejich prostěradla, polovinu jejich vzduchu k dýchání, polovinu jejich noci, dokud se tělo nenasytilo sněním o vlastních snech, a probudilo se samo. Za svých jiter pytláka je Florentino Ariza potkával před kostelem, jak v pět ráno vycházejí z ranní pobožnosti, zahalené v černém rubáši a s havranem osudu na rameni. Sotva ho zahlédly v oslepujícím světle úsvitu, přecházely přes ulici na protější chodník drobnými a krátkodechými krůčky, cupitáním malého ptáčka, neboť jen projít kolem muže mohlo poskvrnit jejich čest. A přesto byl přesvědčen, že v nitru takové neutěšitelné vdovy, spíše než kterékoli jiné ženy, může být ukryto semínko blaženosti. Všechny vdovy jeho života, vdovou Nazaretovou počínaje, mu daly nahlédnout, jaké jsou ty šťastně provdané ženy po smrti svých manželů. Co pro něj až dosud bylo pouhou vidinou, stalo se díky jim možností, která se dala uchopit rukama. Neviděl důvod, proč by i Fermina Dazová nemohla být právě takováhle vdova, připravená životem přijmout ho, jaký je, bez nějakých smyšlených pocitů provinilosti vůči nebožtíku manželovi, odhodlaná objevit s ním to jiné štěstí, jak být šťasten nadvakrát, láskou pro každý den, která by každý okamžik proměnila v zázrak žití, a láskou náležející jen jí, kterou imunita smrti chrání před každou nákazou.

(...)

(Gabriel García Márquez, Láska za časů cholery)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville