Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

XXX.

A ještě docela ne. Ještě zbývá jeden příběh – nebo spíš kousek příběhu. Epizoda, která nezapadá do žádné jiné souvislé historie a stojí sama o sobě, kde se vzala, tu se vzala. Propána, jaképak okolky, nebudu pořád brát ohled na svou skromnost. To, co jsem dělal za války, byla zatracená kuráž, – řekněme třeba, i hrdinství. Vzdyť na to byl válečný soud a oprátka, to bylo jako houska na krámě, a já to docela dobře věděl. Ani jsem to neprovozoval moc opatrně, až na to, že jsem nedával nic písemného; mluvil jsem o těch věcech s desítkami konduktérů, mašinistů i pošťáků, – kdyby se některý podřekl nebo to píchnul, bylo zle pro mne i pro ty druhé. Přitom jsem necítil nic hrdinského a povznášejícího, žádná národní povinnost, žádné obětovat život nebo jiné takové vznesené myšlenky; jenom jsem si řekl, že by se něco takového mělo dělat, nu a tak se to dělalo, jako by se to rozumělo samo sebou. Dokonce jsem se trochu styděl, že jsem s tím nezačal dřív; viděl jsem, že ti druzí, ti tatíci, ti konduktéři a topiči na to jen čekali, aby něco mohli dělat. Například ten brzdař, pět dětí měl, a řekl jenom: “Jo, pane přednosta, nemaj starost, já to vyřídím.” Také on mohl viset, a věděl to. Ani jsem už nemusel našim říkat, a přišli sami, sotva jsem je znal. “Munice jde na Itálii, pane přednosto, tam se něco semele.” A bylo to. Teď vidím, jak to bylo neopatrné – od nich i ode mne, ale to tehdy nepadalo jaksi vůbec na váhu. Říkám tomu hrdinství, protože ti lidé byli hrdinové; já jsem nebyl o nic lepší než oni, jenom jsem tomu dával trochu té organizace.

Zablokovali jsme všechna nádraží, kde to šlo, i stanici starého pána. Stalo se mu tam neštěstí, a starý pán se z toho pomátl a zemřel. Věděl jsem, že jsem mu to udělal já, měl jsem ho upřímně rád, ale v tu chvíli mi to bylo docela jedno. To, čemu se říká hrdinství, není žádný veliký cit, nějaké nadšení či co; je to jakýsi samozřejmý a skoro slepý mus, takový strašně objektivní stav; pohnutky sem, pohnutky tam, jde se do toho a basta. Ani vůle to není, člověk je tím jako vlečen a raději o tom moc nepřemýšlí. A žena o tom nesmí vědět, to není pro ženské. Tedy to všecko je docela jednoduché a nepotřeboval bych se k tomu vracet; ale teď jde o to, jak to souvisí s těmi druhými životy, které jsem vedl.

Ten idylický pan přednosta, ne, to nebyl žádný hrdina; nejmíň mu zajisté leželo, aby řídil cosi jako sabotáž svých milovaných drah. Ovšem idylický pan přednosta byl té doby téměř ztracen; jeho vzorné nádraží uvedl delirantní setník ve stav špinavého blázince; pro svědomitého pana přednostu už nebylo v tomto světě místo. Ten s lokty, ne; ten by tolik neriskoval a řekl by si, co já z toho mám; ono to, víme, mohlo dopadnout špatně a zdálo se většinou, že to císař pán spíš vyhraje. A pak, v téhle věci člověk nemohl a nesměl myslet na sebe; jakmile by začal uvažovat, co ho čeká, spadlo by mu srdce do kalhot, a byl by konec. Spíš to byl takový pocit, čert mne vem a pendrek záleží na mém životě; jen tak se to dalo vydržet. Ne, ten s lokty s tím neměl co dělat. A hypochondr, který se věčně bál o svůj život, teprve ne; divné, že se tomu podnikání ani nebránil. Romantik, ne. Ono to nebylo za mák romantické, ani špetka nějakého snění nebo dobrodružství; tak naprosto střízlivé a věcné to bylo, jen docela maličko divoké, jen potud, že jsem cítil potřebu pít rum; ale to snad náleželo k tomu chlapství, které nás pojilo. Byl bych se chtěl držet s těmi brzdaři a konduktéry kolem krku, pít s nimi a hlaholit, hoši, kluci drazí, zazpívejme si! Já, který jsem byl po celý život samotář! To bylo to nejkrásnější na věci, to splývání – s těmi druhými, ta mužská láska ke kamarádům. Žádné sólové hrdinství, ale radost z té nádherné party, kruci, my železničáři, my jim to ukážeme! Ne že by o tom padlo slovo, ale cítil jsem to, a myslím, že jsme to cítili všichni. Tak vida, teď se naplnilo, co chybělo mému dětství; už nesedím u své ohrady z třísek, já jdu s vámi, hoši, jdu s sebou, kamarádi, ať je to do čeho chce! Rozplynula se má osamělost, byla tu naše společná věc; už nebylo jenom já, a to se to šlo, pane, to byl ten nejlehčí kus cesty. Ano, lehčí a dobřejší než láska.

(...)

(Karel Čapek, Obyčejný život)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville