Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
George Orwell: balíček 5 elektronických knih (PDF+ePub) za 183 110 Kč (-40%)
Náhodná ukázka:
ZAČÁTEK KONCE
Konec světa začal docela nenápadně.
Nedávno jsem se rozhodl, že po roce a půl téměř nepřetržité práce mám konečně nárok na dovolenou. Proto teď sedím v autobuse a pozoruji rozmáčená pole podél silnice.
Je podzim, mlhy se táhnou z kopců, přesně nejlepší čas sbalit do batohu knihy, které jsem za uplynulý rok a půl nestačil přečíst, přidat nějaké šaty a jídlo a vyrazit do hor na chatu, již jsem zdědil po strýci Damiánovi. Není to ani tak chata, jako spíš horský srub, hluboko v lese, na mýtině, bez elektřiny, bez cesty, bez lidí, deset kilometrů od nejbližší vesničky. Po přecpané, hektické, nesnesitelné Praze pravý ráj.
Když jsem si kupoval lístek, dával jsem bedlivý pozor, aby byl na zelený autobus. Takový autobus se pozná podle širokého zeleného pruhu kolem dokola, podle třikrát dražší sazby a podle naprosto tichého chodu. Ale stojí za to si připlatit. Na elektrobusy ekoteroristé nepodnikají pumové útoky. Naftou poháněné autobusy a kamiony už nejezdí dobře patnáct let. Poslední rok ale začaly vybuchovat i autobusy na plynový pohon. Čím víc mrtvých, tím lépe — s jejich počtem roste publicita.
STOP ZNEČIŠŤOVÁNÍ PLANETY!
Kolem podobného transparentu poházené kusy lidských těl a krev stékající do kanálu. Častý obrázek z televizních zpráv posledních měsíců. Nejsem žádný zbabělec, ale auto jsem prodal už předloni na jaře. Potvrzení o prodeji nosím stále s sebou.
Pole za okny autobusu se začínala vlnit, jejich jednotvárnost občas ozvláštnil remízek tmavých stromů a na obzoru se v mlze daly vytušit těžké obrysy hor. Začalo pršet a stružky vody rozčeřily skla. Poplácáním jsem se ujistil, že náprsní tašku s doklady a potvrzením o prodeji špinavého, páchnoucího a neekologického automobilu stále mam. Autobus tiše bzučel. Někde vzadu v hlavě mi zapanáčkovala vzpomínka na doby, kdy řvaly motory a vůně spáleného benzinu šimrala v nose. Brokovnice ekologického sebeuvědomění odstřelila panáčkující nestvůru do zapomnění.
Pěkně hnusné věty, v duchu jsem si nad sebou uplivl, ale pracujete-li jako pomocný redaktor v Zelených listech, jiné věty se od vás ani neočekávají. Kdyby šéfredaktor Patočka věděl o té panáčkující vzpomínce, dostal bych nemilosrdnou výpověď. A práce se shání tak těžko.
Zelené listy jsou velmi umírněný časopis, zle ryjí jen do těch, kteří se nemohou bránit. O ekoteroristech většinou ani slovo. To můj dědeček naschvál kouřil, používal výrobky z umělých hmot, a dokonce si pořídil trabant — dvoutaktní auto z osmdesátých let minulého století. Čím víc kouřilo, tím větší radost měl. Všem zeleným říkal ekofašos. I veřejně, v hospodě. Jednou ho i s babičkou a trabantem někdo vyhodil do vzduchu.
ŠKŮDCE NEMÁ PRÁVO ŽÍT
V televizi, před obvyklým transparentem a obvyklou cisternou smývající krev, hovořil obvyklý komentátor. Slova volil opatrně, nezaujatě. A přitom ty kousky masa, co zřízenci v gumových rukavicích sbírali do pytlů, byly moje babička a můj dědeček. Lidé, kteří mne vytáhli z pekla dětského domova. Lidé, kteří mne vychovali. Přestože to nebyli moji pokrevní příbuzní, a protože byli starší než rodiče mých vrstevníků, říkal jsem jim dědečku a babičko.
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů