Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

2

Před snídaní jsem zašel k Poirotovi.

Ještě ležel a mě opět zarazilo, jak špatně vypadá.

V tváři se mu zračila těžká únava a vyčerpání.

„Tak jak je, staříku?“

Chabě se pousmál. „Žiju, příteli. Pořád ještě žiju.“

„Bolí vás něco?“

„Ne, jenom jsem unavený,“ povzdychl, „— strašně unavený.“

Pokývl jsem. „Co včera večer? Řekl vám Norton, co tenkrát viděl?“

„Ano, řekl.“

„Co to bylo?“

Poirot se na mě dlouze a zamyšleně podíval a pak teprve odpověděl: „Nevím, Hastingsi, jestli vám to mám říci. Třeba byste to špatně pochopil.“

„Jak to myslíte?“

„Norton,“ pravil Poirot, „říká, že viděl dva lidi —“

„Judith a Allertona,“ zvolal jsem. „To jsem si myslel hned.“

„Eh bien, non. Nikoli Judith a Allertona. Neříkal jsem hned, že to špatně pochopíte? Jste touhle myšlenkou úplně posedlý.“

„Promiňte,“ omlouval jsem se zahanbeně. „Povězte mi to.“

„Řeknu vám to zítra. Musím si ještě spoustu věcí promyslit.“

„A je to — pohnulo to nějak naším případem?“

Poirot přikývl. Zavřel oči a spustil hlavu na polštář.

„Případ je vyřešený. Ano, vyřešený. Jenom je ještě zapotřebí objasnit si několik souvislostí. Jděte se teď nasnídat, příteli. A cestou mi sem pošlete Curtisse.“

Zastavil jsem se u Curtisse a šel pak dolů. Byl bych si rád promluvil s Nortonem. Byl jsem nesmírně zvědavý, co to Poirotovi řekl.

V hloubi duše jsem však stejně nepociťoval uspokojení. Zaráželo mě, že Poirot neprojevil ani náznak radosti. A proč je pořád takový tajnůstkář? Proč je tak nepochopitelně a hluboce smutný? Co za tím vším vězí?

Norton ke snídani nepřišel.

Vyšel jsem si potom do zahrady. Vzduch byl po bouřce svěží a chladný. Všiml jsem si, že zřejmě hodně pršelo. Na trávníku jsem spatřil Boyda Carringtona. Byl jsem rád, že ho vidím, a byl bych se mu nejraději se vším svěřil. Toužil jsem po tom už dávno a byl jsem ve velkém pokušení udělat to teď. Poirot se sám už stejně asi na nic nevzmůže.

Boyd Carrington byl to ráno tak plný života, tak sebejistý, že se jeho spokojená vyrovnanost přenášela i na mě.

„Dneska jdete nějak pozdě,“ řekl.

Přikývl jsem. „Dlouho jsem spal.“

„V noci byla bouřka. Slyšel jste ji?“

Uvědomil jsem si, že jsem i ve spánku vnímal rachocení hromu.

„Nebyl jsem večer nějak ve své kůži,“ navázal Carrington. „Dneska se už cítím mnohem lip.“ Protáhl se a zívl.

„Kde je Norton?“ zeptal jsem se.

„Ještě myslím nevstal. Lenoch líná.“

Úplně současně jsme vzhlédli. Stáli jsme přímo pod Nortonovými okny. Ulekl jsem se. Neboť z celé řady oken měla jenom Nortonova dosud zavřené okenice.

„To je divné,“ řekl jsem. „Myslíte, že ho zapomněli vzbudit?“

„To těžko. Doufejme, že neonemocněl. Pojďte, podíváme se k němu.“

Šli jsme spolu nahoru. Pokojskou, dost přihlouple vyhlížející děvče, jsme potkali na chodbě. Na náš dotaz odpověděla, že klepala na dveře a pan Norton se neozval. Zaklepala ještě několikrát, ale patrně ji neslyšel. Dveře má zamčené.

(...)

(Agatha Christie, Opona: Poirotův poslední případ)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville