Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

Kapitola II.

Qodzim a zima v Basileji pro mě byly očistcem. Byl jsem nejmladší a nejméně zkušený z písařů kardinála Cesariniho a ostatní mi to dávali často pocítit. Ve světnici písařů mi vykázali místo u dveří a dostával jsem ty nejpodřadnější práce. Starší tajemníci za mnou slídili jako vlci, a když nebyl na obzoru nikdo z představených, byli drzí a sprostí. Když jsem nastoupil, viděli ve mně jen konkurenta v boji o kardinálovu přízeň a dělali co mohli, abych se nedostal k žádné pořádné práci, nepřišel kardinálovi na oči a nemohl mu projevit svou ochotu a píli. Dobrý jsem jim byl jenom tehdy, když jsem běhal do hostince pro džbány vína, aby mě přestali trápit. I tehdy se mi však posmívali proto, že sám nepiju. Měl jsem dobrý rukopis a při opisování latinských dopisů jsem nedělal chyby. To mi nemohli odpustit, neboť několik jich studovalo na univerzitě. Aby zakryli vlastní hloupost, využívali mé neznalosti teologie a kanonického práva a diskutovali o rozhodnutích a dekretech svatého koncilu, jako by snědli všechnu moudrost světa. Podle mého názoru jen zabíjeli čas nepodstatnými hloupostmi a snad i zapomněli, proč se vlastně koncil sešel a o co tam jde. Nepovažoval jsem koncil vůbec za svatý, byť vycházel z předpokladu, že o výsledcích hlasování rozhoduje Duch svatý a koncil tak představuje nejvyšší moc církve, jíž se musí podřídit i papež. Pokud město Basilej zbohatlo tím, že hostilo koncil, jeho kardinály, biskupy a preláty, právníky a kněze, bylo to podle mě spíše díky nadměrnému požívání vína a stejně nadměrné spotřebě papíru. Kdybych chtěl zbohatnout, myslel jsem si hořce, stal bych se příručím v obchodě s vínem, založil bych papírnu nebo bych se nechal zaměstnat jako dveřník v nevěstinci. Ti muži, kteří se shromáždili nepochybně s dobrými úmysly a předsevzetími, aby pod vedením Ducha svatého vyléčili církev z jejích neduhů, se už dávno vzdali myšlenky, že by se měli nejdříve vyléčit sami. Nakazili se duchovním morem, vášnivým soupeřením o úspěch, postavení a prebendy. Pokud vůbec mysleli na něco jiného než na vlastní prospěch, myslel každý z nich na prospěch svého národa, krále nebo knížete. Mezi těmi pěti až šesti sty představiteli bylo stejně tolik názorů jako mužů a hlas obyčejného kněze a laického právníka měl při hlasování stejnou váhu jako hlas biskupa nebo kardinála. Rozum, učenost ani nejmoudřejší argumentace už na ně nepůsobily - většinu získal na svou stranu ten největší křikloun. Jako bych přímo viděl štiplavou páru nenávisti, klevet a int-rikaření, jak v zimních mlhavých dnech stoupá z basilejských uliček. Říkal jsem si však, že v Basileji jsou přece i nejučenější muži své doby, žáci Vergilia a Cicerona, kteří snad rozptýlí mlhu doby tím, že v ní nechají zazářit slunce antiky, slunce řeckých a římských básníků. Po jejich společnosti jsem toužil, kvůli nim jsem přišel do Basileje. A nejslavnější z nich byl Aeneas Silvius Piccolomini, rétor a básník. Kolem něj se shromažďovala Malá basilejská akademie, jak si ta společnost sama říkala, a mluvilo se o tom, že při jejích večerních sezeních plane jeho duch jasným plamenem. Přestože zastával pouhou hodnost tajemníka u kardinála Svatého kříže, nedovedl jsem si představit, jak bych se jako ten poslední Ce-sariniho tajemník k němu mohl dostat a naslouchat jeho učení. Byť jsem se bál kardinálů a biskupů a vzhlížel jsem k nim s úctou, s nesrovnatelně větší, do nebe sahající úctou jsem vzhlížel k tomuto Aeneovi Silviovi. Mnohokrát jsem kroužil kolem jeho bytu, a dokonce jsem ho i viděl, obklopeného veselou společností. Netroufl jsem si ho však oslovit, neboť jsem byl mladý a plachý. Ve světnici písařů se o něm nemluvilo dobře, ale já jsem nemohl a nechtěl věřit, že by v tomto básníkovi bylo něco špatného. Považoval jsem pomluvy jen za zlolajnost černých kuten, uvízlých ve slepých uličkách teologického labyrintu. „Vezmi s sebou džbán vína a krásné děvče,“ radili mi poťouchle, „děvčeti hned vymyslí latinské jméno a dokud džbán nevyprázdní, nemusíš se bát o jeho přízeň.“ Kdybych byl starší a bohatší, možná bych o této radě vážně uvažoval, neboť v Basileji nebyla v době koncilu nouze o krásné a lehkomyslné dívky, ale ve své nezkušenosti jsem radu považoval za pouhou jízlivost. Konečně mi pomohla náhoda. Poslali mě, abych básníkovi předal kardinálovo pozvání k večeři, neboť jsem často plnil úkoly sluhy a poslíčka. Obýval vlastní pokoj v měšťanském domě, což byl velký přepych ve městě, přeplněném nesčetnými hosty. Zaklepal jsem na dveře a unavený hlas mě vyzval, ať jdu dál. Slunce už vyšlo před hodnou chvílí, ale básník ještě nevstal z lůžka. „Zavři za sebou opatrně dveře,“ řekl zlomeným hlasem. „Nedělej hluk a tiše mi řekni, co máš na srdci, neboť mám pocit, že se mi rozskočí hlava.“ V pokoji byly rozházené knihy a papíry. Na stole stály prázdné poháry a na podlaze ležel popsaný papír, do nějž se otiskla špinavá šlápota boty. I v tomto zbědovaném stavu byl Aeneas Silvius krásný muž. Měl velké a zářící oči, plné rty a rovný nos. „Jste nemocen?“ zeptal jsem se vylekaně.

(...)

(Mika Waltari, Temný anděl)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville