Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

Tak jako za vámi, slečno, tak jsem nejraději chodíval za krásnejma slečnama ke kostelu, ne že bych holdoval církvi, ale tam vedle fary byl takovej krámek a v tom obchůdku prodával nějakej Altman obnošený šicí stroje, americký dvoupérový gramofony a hasicí přístroje značka Minimax, a ten Altman jako vedlejší zaměstnání sháněl pro celej okres krasavice do hospod a barů a ty slečny často spávaly u toho Altmana v zadním pokojíčku, nebo když přišlo léto, tak si ty dámičky postavily na zahradě stan a pan děkan se rád chodil procházet podle plotu, to ty fešandy si tam daly gramofon a zpívaly a kouřily a v plavkách se opalovaly, no něco nádhera, jak v nebi to tam vypadalo, jak v ráji, proto pan děkan tak rád chodil podle plotu na revizi, protože měl na kaplany smůlu, jeden kaplan mu ujel s jeho sestřenicí do Kanady, druhej přestoupil do československý církve a oženil se, a ten třetí přestoupil zákaz a přelezl plot ke krasavicím, který se tam vopalovaly, a zamiloval se tak do jedný krasavice, že se z nešťastný lásky zastřelil, revolver nebo brovnink, to je zbraň, na kterou doplatí každej, my jako kluci jsme si ho vypůjčili a stříleli jsme do plotu, jak Conar Tolnes, potom brácha ten brovnink rozmontoval a už jsme to nedali dohromady, chtěli jsme se ze zoufalství zastřelit, ale nemohli jsme ten brovnink dát dohromady, to bylo naše štěstí, tak já jsem mohl kdykoliv přijít za slečinkama ke kostelu, vždycky jsem přišel nastrojenej, štráfový kalhoty jak bankovní úředník, a posadil jsem se na hilznu od minimaxu, jak diplomat, sluníčko svítilo a ty slečny ležely v plavkách na dekách, jako nějakej spolek „Ctitelů slunce“, bylo jich šest a ležely na znaku s rukama pod vytupírovanejma hlavinkama a dívaly se schválně do mračen, aby nechaly svoje tělíčka napospas mužskejm vočím, já, že jsem byl citlivej jak Mozart a ctitel evropský renesance, koukal jsem se jak krokodýl, jedním vokem do farní zahrady na pana děkana, a druhým vokem na ty nožky přehozený přes kolena, pořád ty krasavice houpaly kotníčkama a po mně lezli mravenci, komupak se to stane, aby byl s tolika krasotinkama? to jedině císař nebo sultán, a tak jsem těm kráskám vypravoval, jak jsem měl příjemnej sen, jak se mi zdálo, že pekař sází do pece chleba a to je výhra na los, ale já los nemám, ovšem pekařství jako takové ve snách viděti, to znamená noční radovánky, ale co z radovánek? Havlíček a Kristus, ti se nikdy nesmáli, ba naopak, spíš brečeli, protože když má bejt jeden zástupce veliký myšlenky, tak nesmí dělat voloviny, Havlíček měl diamantovej mozek, že i profesoři byli nad ním štajf, dávali mu arcibiskupský křeslo, ale on radši spravedlnost, trošku kafe a polívky a jen pracovat pro národ, aby se zmírnila negramotnost, to jen zvrhlejm lidem se v noci zdá na ten způsob, v hnoji se váleti, veselé časy ti nastávají, nebo noční hrnec v spánku viděti, pohodlná budoucnost tě nemine, ovšem, milé slečny, to je právě ten monajz, spolíhat sám na sebe, a ne na rodiče, jak Manouch, kterýmu stačilo, že jeho táta byl žalářníkem, a tak nic jinýho nedělal, než chlastal a přicházel ke špatným zkušenostem, to jsou potom hádky, jak za Rakouska, ten spor mezi sociálníma demokratama a volnomyšlenkářema a klerikálama, jedni mysleli, že svět povstal z vopice, a druzí zase, že bůh uplácal Adama z bláta a z jeho střeva udělal Evu, no to ji mohl zrichtovat taky z bláta a přišlo to lacinějc, vždyť tohle jsou všecko zmaty, tenkrát byl svět liduprázdnej jak hvězda, ale lidi plantají jak mladý straky a starají se po čem nic, no to já bych si mohl taky myslet na půvabnou dcerušku ministerskýho předsedy, ale když to nemůže být, tak co? to to potom pěkně končí! panenkomarjá! korunní princ byl pokaženej syfilisem a Večerová ho práskla a ji zase zastřelil kočí, no to přeci uzná každá slečna, že by byla zaživa pochovaná, kdyby ten její měl polámanej veřtat, to já, když jsem sloužil u tý nejkrásnější armády světa, tak jsem povídal štabarztovi, pane doktore, mě bolí na prsou, ale on mi řekl, to mě taky, chlapče, takovejch kdybysme měli, jako jsi ty, sto tisíc, tak porazíme celej svět! a dal mi jedničku a já jsem byl vítěz a nesl jsem se jako za tři zelí, ale von na mě křičel, hej! vy máte čas, tak pojedete s mojí paničkou na nádraží, a jeho paní byla krasavice, ten samej systém jak Mařenka Zieglerová, obryně jak Marie Terezie, nastrojená jako královna, a hned se mě ptala, ještě jste svobodnej? a dávala mi pak dvacku od cesty, ale já jsem to nevzal, to je ta rytířskost, Havlíček a Kristus by taky tu dvacku nevzali, to víte, tenkrát jsme trpěli na reprezentaci, já jsem rád nosíval cvikr a v kravatě připíchnutý vyznamenání, co dostal dědeček mýho kamaráda ve skoku vysokým, za spolek Achilles v Brně, hlavně jen když jste měli prachy, za prachy tenkrát všecko, i krásný slečny, kdo byl hrbatej, nebo se na něj přivalilo stáří, tak za peníze jste si mohli koupit krasavici, tak svět pořád jde vesmírem a já, i když jsem přísahal císařům a prezidentům, pořád jsem vítěz, pořád mám ty kouzelný ruce, jak operatér nebo doktor, švec má vždycky jemný ruce a taky mi říkali profesionista, sám Baťa mi poslal dekret, abych u něho dělal, abych mu postavil jeho firmu na nohy, baronka Břízová, která k nám chodila pro mlíko, koukala po mně, pak sklopila voči a povídá, nejste vy taky šlechtic? a byla to nóbl dáma, ten samej ksichteček, jak mají kočičky na čokoládě, její dcera si vzala krásnýho soudce Justa, toho co dával syčákům a vožralům vysoký tresty, Tónek Opletalů dal tomu soudci facku za to, že ten mu dal třináct měsíců za to, že prořízl Říhovi při akademický debatě chřtán, a tak Kristus, doktor všech národů, opora chudáků, už tenkrát věděl, že člověk je náchylnej k lotrovinám a hned zase k slzičkám, proto taky měl tu sílu a za všecky vzal ten trám na hřbet a zbitej a samá krev nesl to dva kilometry na Golgotu, faráři podnes jsou z toho diví, nejradši dětem vykládají o svatý Trojici, že otec je vlastním synem a syn je svým otcem, a dopisujou si pomocí holubice, no zmaty, až vám z toho vrzá v mozku, jako by faráři toho měli málo, co slyšejí při zpovědích, ty maléry s nemanželskejma synama a nevlastníma otcema, tohle ale lidi nemají rádi, protože Kristus chtěl tu lásku k bližnímu, tu disciplínu, ne tu lásku na kanapi, jak si to některý tutani pletou, blázni, který jsou na mozek charabél,

(...)

(Bohumil Hrabal, Taneční hodiny pro starší a pokročilé)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville