Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

Ctirad

(úryvek)

I.

Když slunce za mlhavé hradby hor
jak zmírající vítěz zapadlo,
a na východě z fialových par
štít stříbrný se luny vynořil,
když snivý soumrak z lesů úkrytu
v kraj širý vznášel se, předchůdce hvězd,
tu odvrátil kmet Dobrovoj svůj zrak
od dřímajících luhů s povzdechem.

Byl dlouho, dlouho dumal. Minulost
se duši jeho zjevila co sen,
sen blahý, zlatých upomínek pln.
Tím chmurnější se zdála přítomnost,
svět hrozil utonouti v víru běd.
Dnes zalétla na bílý kmetův dvůr
zvěst děsivá o děvách bojovných,
o velkých činech Vlasty vítězné.
Jak mřelo srdce jeho lítostí,
když uslyšel, jak stolec Přemyslův,
tak mocný kdys, se chvěl, když uslyšel,
jak ruka smělá, zbojná, vražedná
se proti Vyšehradu zvedala,
by Libušino zlaté sídlo v rum
a v popel obrátila rouhavě.
A ruce jeho byly bez síly,
a slza byla vše, co skytnout moh',
když Přemysl, kdys věrný jeho druh,
jej volal na pomoc v svém neštěstí.
Zahalil tvář a vzdychl z hluboka.

Tu zašeptal mu v srdci tichý hlas:
"A chrabrý Ctirad, syn tvůj přemilý?"
Kmet sebou trh' jak hrotem dotknutý.
"Ne, bozi, ne!" zaúpěl polekán,
a jak by vyčítavým pohledům
těch zlatookých hvězd uniknout chtěl,
jež tiše scházely se na nebi,
odkvapil rychle s věže cimbuří
a spěchal v krásně vystavenou síň,
síň z dubů ozdobenou řezbami.

Tam potkal v plné zbroji Ctirada.
"Co znamená ta zbroj, Ctirade můj?"
tak chvějícím se hlasem zvolá kmet,
"což vloudil vrah se za šera v můj dům,
neb táhne nepřítel na bílý dvůr,
by spálil jej a stáda odehnal?"
A chrabrý Ctirad takto odpoví:

"Vrah nevloudil se za šera v tvůj dům,
netáhne nepřítel na bílý dvůr,
však Děvín zvedá hrdě témě své
naproti Vyšehradu zlatému,
a bohatýry kácí Vlastin meč,
jak kosa květnou trávu v podletí!"

"Stůj!" velí kmet a brání rekovi,
by dále šel; pak nutí jej, by sed'
na kůži medvědí, jež pokrývá
dvě křesla u krbu, kde Praboha
a Báby zlaté modly velebné
se na posvátném místě šerem skví.
Zrak kmetův těkal dlouho po stěnách,
kde světlo louče stíny plašilo,
kde lebky turů, losů, medvědů
se čmoudem šklebily jak příšery,
pak vrátil se na Ctiradovu tvář,
a otec takto k synu promluvil:

"Ó, synu můj, než kvapná noha tvá
práh překročí, pod kterým skřítkové
a bůžci ochranní mé rodiny
a duše milých předků klidně dlí,
slyš dřív, co říci káže povinnost,
a jednej pak, jak srdce povelí...

Když ještě přebývala mohutnost
a jará síla reka v údech mých,
tak vetchých teď, tu jednou stalo se,
že lovem unaven jsem usínal
na místě tom, kde právě sedíme.
Tu buší rány jako hromové
na vrata dvorce; spěchám otevřít -
Pod nočním nebem, hvězdně kmitavým,
zřím Truta bohatýra slavného.
O modrý štít svůj opřen, v ruce mlat,
kol beder tmavou řízu, stál jak dub,
na bílou, nahou hruď mu padaly
jak hadi temné vlasy spletené,
a v pravém uchu hořel drahokam
mu zeleně jak lesem poledne.
Ten drahokam byl darem Kašiným,
byl odměnou za vzácnou bylinu,
jíž Trut jí vydobyl v těch krajinách,
(...)
 
(Julius Zeyer, Vyšehrad)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville