Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
George Orwell: balíček 5 elektronických knih (PDF+ePub) za 183 110 Kč (-40%)
Náhodná ukázka:
Vyklepal jsem písek z protézy, pečlivě utáhl přezky na botě i řemen zakrývající otvor po průstřelu, zkontroloval na fosforeskujícím kompasu směr, vybral si orientační bod a vyrazil.
Poušť je v noci nádherná, o to jsem při minulé cestě s nočními brýlemi přišel. Zato jsem ale viděl všechno, co jsem chtěl – teď byly vidět jen bílé, měsícem ozářené vrcholky dun, z kterých vítr strhával dlouhé bledé vlečky. Duny vypadaly jako hromady vybělených kostí a ve stínech pod nimi mohlo být cokoli. Abych nějak překonal únavu a zapomněl na bolest v pahýlu, představoval jsem si, že se v těch stínech skrývají beztvaré, plíživé příšery. Strach mi sice dodal energii, ale za chvíli jsem představ musel nechat, protože jsem se stále ohlížel, slyšel v přesýpání písku pomalé sunutí obrovských neviditelných těl, a to mne nutilo téměř utíkat.
Začal jsem myslet na Singhaiu. Přestal jsem se sice bát, ale také to nebyl nejlepší nápad. Ale v prvním i druhém případě jsem nemusel myslet na to, co se stane, jestli jdu špatným směrem.
* * * * *
Slunečnou část dalšího dne jsem prospal zabalený v maskovacím plášti a večer snědl první z železných dávek. Byla to hovězí samoohřívací konzerva, suchary a medová tyčinka. Po pavoučí dietě mi to připadalo nezvyklé, a mimo medu ani ne moc chutné. Dopil jsem druhou polní láhev a než se úplně setmělo, už jsem byl na cestě.
Plíživé stíny, jak slunce klesalo, mi vůbec nedělaly dobře.
* * * * *
Za pět dnů už jsem neměl žádnou železnou dávku a dojedl i posledního pavouka. V kanystru se převaloval litr a tři deci vody.
Po sedmém celonočním pochodu se mě Ten druhý zeptal: „Poznáváš to tady?“
Byla to pěkně hloupá otázka. Poušť kolem vypadala úplně stejně jako v místech, kde jsem spadl s vrtulníkem. Každým krokem jsem čekal, že na něj narazím a přitom jsem tomu nevěřil: Nemůžu jít v kruhu – to se mně nemůže stát.
* * * * *
Měl jsem jednu jedinou jistotu – že ‚S‘ na kompasu stále ukazuje na jih. I když byly okamžiky, kdy jsem nevěřil ani tomu. To když jsem si říkal: Dojdeš támhle na tu dunu, hezky až na vrchol. A buď za ní něco bude, nebo to skončilo.
Za žádnou z těch dun nikdy nic nebylo a já vždycky kulhal dál jako porouchaný robot. Nenáviděl jsem se za to – zemřít by bylo tak snadné, jednoduché, povznášející a příjemné.
Další noc jsem šel podél nějakých skal. Jinak se nic zvláštního nestalo.
* * * * *
„Možná bys měl jít ve dne, abys něco nepřehlédl,“ ozval se po dlouhé době Ten druhý a ošklivě chraptěl.
„Možná,“ řekl jsem a chraptěl jsem stejně. Měsíc plul tak nízko, že jsem se na něj pokusil dosáhnout. Uhnul mi, a to přitom tak připomínal kolo dánského plísňového sýra. Úplně jsem cítil na jazyku jeho jemnou, rozplývající se chuť. Vydržel jsem zimu, dokud se nezačalo rozednívat, a namlouval si přitom, že odpočívám. S východem slunce a s oteplením jsem překonal návaly ospalosti a postavil se.
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů