Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

KAPITOLA 6

Druhý den, v pátek patnáctého prosince, jsem si našel práci. Kromě toho jsem měl mírné nedorozumění se zákonem a ustavičné potíže s novými způsoby, jak dělat různé věci, jak říkat různé věci, co si o různých věcech myslet. Zjistil jsem, že „reorientace“ čtením je, jako když čtete o sexu — není to ono.

Asi bych byl měl míň potíží, kdyby mě vypustili do světa v Omsku, v Santiagu nebo v Djakartě. Když vyrazíte do cizího města v nějaké cizí zemi, víte, že tam budou panovat jiné zvyky, ale ve Velkém Los Angeles jsem podvědomě čekal, že bude všechno pořád stejné, přestože jsem viděl, že se poměry změnily. Třicet let samozřejmě nic neznamená; každý během života stráví takovou změnu, a dokonce i větší. Je však něco jiného, když ji musíte strávit naráz.

Vezměte si třeba jedno slovo, kterého jsem použil ve vší nevinnosti. Jistá přítomná dáma se urazila a jenom skutečnost, že jsem byl spáč, což jsem honem honem vysvětlil, zabránila jejímu manželovi, aby mi pořádně nezmaloval obličej. Nebudu tady to slovo uvádět — nebo vlastně ano, proč bych to neudělal? Používám ho jen proto, abych něco vysvětlil. Nemusíte mi věřit, že když jsem byl kluk, běžně se tohohle slova užívalo; podívejte se do nějakého starého slovníku. Když jsem byl kluk, nikdo ho nečmáral křídou na chodníky.

To slovo bylo „křeč“.

Byla i další slova, kterých stále ještě neužívám správně, aniž bych na to musel myslet. Ne snad ani vulgární slova, prostě jen slova se změněným významem. Tak například „hostitel“ — „hostitel“ býval ten chlapík, co si od vás vzal kabát a odnesl ho do ložnice; nemělo to nic společného s porodností.

Nějak jsem si ale poradil. V práci, kterou jsem si našel, jsem drtil nové pozemní automobily, aby mohly být odeslány zpátky do Pittsburghu jako šrot. Cadillaky, chryslery, eisenhowery, lincolny — všechny možné druhy krásných velkých nových a silných turbovozidel bez jediného kilometru na tachometrech. Zajet s nimi mezi čelisti a potom cvak, rup, prásk — a byl z nich šrot pro vysoké pece.

Ze začátku mě bolelo dívat se na to, protože sám jsem do práce jezdil veřejnou dopravou a neměl jsem ani graviped. Zmínil jsem se o tom a málem jsem přišel o místo… dokud si šéf směny nevzpomněl, že jsem spáč a že tomu vlastně nerozumím.

„To je docela jednoduchá ekonomická otázka, chlapče. Tohle jsou auta z přebytečných zásob, která vláda přijala jako garancii proti půjčkám na podporu cen. Teď už jsou dva roky stará a nikdo už je neprodá… takže je vláda dává do starého železa a prodává je zpátky ocelárnám. Vysoká pec nemůže pracovat jen s rudou; musíš tam taky přidávat šrot. To bys měl přece vědět, i když jsi spáč. A při tom, jak je vysoce jakostní ruda vzácná, je poptávka po šrotu čím dál větší. Ocelářský průmysl tahle auta potřebuje.“

„Proč je ale vůbec vyrábět, když se nedají prodat? Připadá mi to jako plýtvání.“

„To ti jenom připadá jako plýtvání. Copak bys chtěl vyházet lidi z práce? Chtěl bys, aby se snížila životní úroveň?“

(...)

(Robert A. Heinlein, Dveře do léta)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville