Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

Kapitola 22

Belmont se chystal na noc. Všechny domy, kolem kterých projížděli, byly pevně zabedněné, a když vjeli do obchodní čtvrti, viděli, jak se světla obchodů vytrácejí. O jeden nebo dva bloky dál dosud v soumraku jasně zářila hotelová markýza a svítící nápis na jejím průčelí hlásal, že bar Wild West stále čeká na své hosty.

„Nemyslím,“ řekla Harriet, „že bychom tu policii nějak moc převezli.“

„Možná, že ne,“ souhlasil Blaine. „Ale zastavili jsme ji. Nemohli nic objevit.“

„Chvíli jsem myslela, že nás seberou.“

„Já také. Ale ty jsi klidně seděla a dělala jsi si z nich jemnou legraci. Bylo to pro ně dost nepříjemné. Byli rádi, že mohou zmizet. Museli se cítit jako hlupáci.“

Ukázal na blikající nápis baru. „Možná bychom mohli začít tady.“

„Je to stejně dobré místo jako kterékoliv jiné. A nejspíš to jediné, které tu je.“

Vstoupili dovnitř. Bar zel prázdnotou. Barman se opíral loktem o pult a znuděně na něm utěrkou leštil neexistující vlhké skvrny.

Blaine a Harriet se usadili na stoličky proti němu.

„Co to bude?“ zeptal se.

Objednali si.

„Trochu nuda dnes večer, co?“ řekl Blaine.

„Už je skoro zavírací hodina,“ odpověděl muž. „Moc dlouho tu nezůstávají. Hned jak se začne stmívat, lidi se schovají. Všichni v tomhle městě.“

„Je to špatné město?“

„Ne, nijak zvlášť. Je tu zákaz vycházení. U nás je to přísné. Po celém městě jsou hlídky a policajti jsou ostří. Dělají to opravdu důkladně.“

„A co vy?“ zeptala se Harriet.

„Ach, já jsem v pohodě, slečno. Chlapci mě znají. Místní podmínky mají v malíku. Vědí, že se tu musím potloukat, když mám pozdní hosty, jako třeba vás. Většinou z hotelu. Vědí, že musím podnik zamknout a zhasnout světla. Dávají mi pár minut navíc.“

„To vypadá skutečně dost tvrdě,“ řekl Blaine.

Barman pokýval hlavou. „Je to pro naši vlastní bezpečnost, pane. Lidi nemají rozum. Kdyby nebyl zákaz vycházení, byli by pořád venku a něco by se jim mohlo stát.“

Ustal v práci.

„Právě mě napadlo, mám tu něco nového. Možná byste to rádi zkusili.“

„Co je to?“ zeptala se Harriet.

Natáhl se dozadu, vzal láhev a zdvihl ji, aby jim ji ukázal.

„Novinka,“ řekl. „Přímo z Udice. Objevili to na nějakém vzdáleném místě. Šťáva stromu nebo něco takového. Obsahuje to snad hodně uhlovodanů. Dostal jsem pár lahví od správce z Obchodní misie. Jenom na zkoušku, rozumíte. Myslel jsem, že by se mohlo najít pár lidí, kterým by to chutnalo.“

Blaine zavrtěl hlavou. „Pro mě ne. Bůh ví, co v tom je.“

„Mně také ne,“ řekla Harriet.

Barman lítostivě vrátil láhev na místo.

„Já se na vás nezlobím,“ řekl a podal jim skleničky. „Sám jsem si toho jen trochu líznul. Abych to vyzkoušel, víte, protože já nepiju.“

„Ne že bych proti tomu něco měl,“ dodal rychle na vysvětlenou.

„Jistě,“ řekla chápavě Harriet.

„Má to velice zvláštní chuť, víte,“ pokračoval. „Ani dobrou, ani špatnou. Takovou zatuchlou pachuť. Možná by vám to zachutnalo, kdybyste si dali jednu dvě skleničky.“

(...)

(Clifford D. Simak, Čas je ta nejjednodušší věc)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville