Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

KAPITOLA 27

Vyklubal se šedivý a studený den. Člun jsem měl přitažený do čiperného větříku a kompas ukazoval, že bereme správně kurs, který nás musí dovést do Japonska. Ačkoli jsem měl důkladné palečnice, prsty mě zábly a bolely mě již od svírání kormidelního pádla. V nohách mě píchalo od lehkého namrznutí a horečně jsem toužil a doufal, že vysvitne slunce.

Přede mnou ležela na dně člunu Maud. Aspoň ona byla v teple, protože měla pod sebou i na sobě silnou vrstvu pokrývek. Svrchní jsem jí přetáhl přes obličej, abych ji uchránil před studenou nocí, takže jsem viděl jen neurčitý tvar postavy a světle hnědý vlas, který se jí uvolnil zpod čapky i pokrývky, pokrytý drahokamy sražené mlhy.

Díval jsem se na ni dlouho a utkvíval na tom jediném viditelném kousíčku jako muž, který jej pokládá za to nejvzácnější na světě. Tak vytrvalý a pronikavý byl můj pohled, že se konečně pod pokrývkami pohnula, odhrnula přeložený okraj a usmála se na mě očima dosud ztěžklýma spánkem.

„Dobré jitro, pane Van Weydene,“ pravila. „Už jste uviděl zemi?“

„Ne,“ odpověděl jsem, „ale blížíme se k ní rychlostí asi devíti kilometrů za hodinu.“

Protáhla zklamaně obličej a našpulila rty.

„Ale to se rovná asi dvě stě dvaceti kilometrům za čtyřiadvacet hodin,“ dodal jsem povzbudivě.

Rozjasnila tvář. „A jak máme ještě daleko?“

„Sibiř leží daleko tamhle,“ řekl jsem, ukazuje k západu. „Ale tady k jihozápadu tak asi necelých tisíc kilometrů leží Japonsko. Jestli nám vydrží tento vítr, dorazíme tam za pět dní.“

„A když se přižene bouře? To potom člun nevydrží?“ Měla takový svůj způsob, jak se uměla podívat člověku do očí a vymáhat pravdivou odpověď, a tak právě se na mne zahleděla, když kladla tuto otázku.

„To by musila být pořádná bouře,“ uhýbal jsem.

„A když to bude taková pořádná?“

Přikývl jsem. „Každou chvílí však nás může vzít na palubu některý tuleňářský škuner. Po těchto končinách moře je jich roztroušeno hodně.“

„Ale vždyť vy jste naskrz prochladlý!“ zvolala. „Podívejte! Celý se třesete. Nezapírejte, třesete se. A já si tady ležím v teple jak topinka na plotně.“

„Nechápu, čemu by to prospělo, kdybyste také vy měla takhle vysedávat a prochladnout,“ smál jsem se.

„Ale prospěje to, až se naučím kormidlovat, což docela určitě dokážu.“

Sedla si a dala se do jednoduché ranní úpravy. Střásla si vlasy, až jí spadaly jako hnědý oblak kolem obličeje a na ramena. Drahý, vlhký hnědý vlas! Chtělo se mi líbat ty vlasy, pouštět si je jako vlnky skrz prsty, zabořit se do nich celým obličejem. Zíral jsem okouzleně, až mi člun vyběhl do větru a pleskající plachta mě upozornila, že si nehledím svých povinností. Jakkoli jsem byl a odjakživa býval idealista a romantik přes všechny své analytické sklony, přece jsem až dosud pochopil jen málo z fysické povahy lásky. Láska muže a žehy, tvrdíval jsem vždy, je cosi sublimovaného ve vztahu duševním, duchovní pouto, jež spojuje a přitahuje k sobě duše. Pouta tělesnosti měla

(...)

(Jack London, Mořský vlk)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville