Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

XXIX

Anna nasedla do kolesky ve stavu ještě horším, než v jakém odjížděla z domova. K dřívější trýzni se teď připojil pocit urážky a zavržení, které si tak ostře uvědomila při setkání s Kitty.

„Kam račte? Domů?“ ptal se Petr.

„Ano, domů,“ řekla. Ani teď už nemyslila na to, kam jede.

„Jak si mě prohlížely jako nějakou strašnou, nepochopitelnou zvláštnost. O čem asi vykládá s takovým zápalem tomu druhému?“ myslila si, pozorujíc jakési dva chodce. „Cožpak můžeme druhému člověku vykládat, co cítíme? Chtěla jsem všecko povědět Dolly, a dobře že jsem jí nic neřekla. Jakou radost by měla z mého neštěstí! Nedala by to najevo. Ale jejím hlavním pocitem by byla radost, že jsem potrestána za rozkoše, které mi záviděla. Kitty, ta by měla ještě větší radost. Vidím do ní skrznaskrz! Ví, že jsem byla k jejímu muži roztomilejší, než je zvykem. Teď žárlí a nenávidí mě. A k tomu mnou opovrhuje. Pro ni jsem nemravná žena. Kdybych byla nemravná žena, dokázala bych, aby se její muž do mě zamiloval… kdybych chtěla. A vlastně jsem chtěla. Tenhle je spokojen sám se sebou,“ pomyslila si o tlustém, červeném pánovi, který jel proti ní, v první chvíli ji považoval za známou a nadzvedl lesklý klobouk nad lysou lebkou, až si potom uvědomil, že se zmýlil. „Myslil si, že mě zná. Ale zná mě zrovna tak špatně jako kdokoli jiný na světě. Ani já sama se neznám. Znám své choutky, jak říkají Francouzi. Tihle by rádi tu špinavou zmrzlinu. To vědí najisto,“ myslila si při pohledu na dva hošíky, stojící před zmrzlinářem, který si sundával kbelík z hlavy a otíral si cípem ručníku zpocený obličej. „Všichni bychom rádi něco sladkého, dobrého. Když není cukroví, tak aspoň špinavou zmrzlinu. A Kitty zrovna tak: když nemohla mít Vronského, spokojila se Levinem. A závidí mi. A nenávidí mě. A všichni se nenávidíme navzájem. Já Kitty, Kitty mě. To je pravda. Ťuťkin, coiffeur. Je me fais coiffer par Ťuťkin…^[58] Tohle mu musím říct, až přijede,“ pomyslila si a usmála se. Ale vzápětí si uvědomila, že už nemá, komu by říkala něco pro zasmání. „A ani nic k smíchu, nic veselého se neděje. Všecko je ohavné. Zvoní na nešpory a ten obchodník si tak pečlivě dělá křížek! Jako by měl strach, aby něco neupustil. K čemu ty kostely, to zvonění a lhaní? Jen k tomu, aby se zakrylo, že se všichni nenávidíme jako tihle drožkáři, kteří si tak zuřivě nadávají. Jašvin říká: ten by mě svlékl z poslední košile a já zas jeho. To je pravda!“

Do těch myšlenek se tak zabrala, že dokonce přestala uvažovat o sobě a ani nevěděla, jak koleska zastavila u domu. Teprve když uviděla vrátného, který jí vyšel naproti, vzpomněla si, že poslala lístek a telegram.

„Přišla odpověď?“ zeptala se.

„Hned se podívám,“ odpověděl vrátný, podíval se do regálu a vyndal odtamtud a podal Anně tenkou čtvercovou obálku telegramu. „Nemohu přijet dříve než v deset hodin. Vronskij,“ četla.

(...)

(Lev Nikolajevič Tolstoj, Anna Kareninová II)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville