Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

Stříbrné hrdlo

Kolem listopadová tma a chumelenice, celý dům je zavátý, v komínech hučí meluzína. Celých třiadvacet let svého života jsem prožil ve velkoměstě a domníval jsem se, že meluzína skučí pouze v románech. Ukázalo se, že skučí i ve skutečnosti. Zdejší večery bývají nekonečné, lampa se zeleným stínidlem se obráží v černém okně, a já sním, pohled upřený na svítivou skvrnu po levé ruce. Sním o újezdním městě, které leží dobrých čtyřicet verst odtud. Mám tisíc chutí utéci tam ze svého nynějšího působiště. Mají tam elektřinu a čtyři lékaře, s nimiž bych se mohl poradit — v každém případě bych nežil ve stálém strachu. Ale utéci se nedalo, a občas mi bylo jasné, že to je malověrnost. Vždyť právě pro tohle jsem studoval na lékařské fakultě...

Přesně si vybavuji onu noc 29. října. Probudil jsem se bušením na dveře. Za pět minut už jsem si oblékal kalhoty a nespouštěl jsem úpěnlivý pohled z božských učebnic operativní chirurgie. Zaslechl jsem skřípění saní na dvoře: za tu dobu jsem si neobyčejně vycvičil sluch. Případ byl snad ještě horší než příčná poloha plodu.

V jedenáct hodin v noci přivezli do nemocnice děvčátko. Ošetřovatelka přidušeně oznamovala:

“Je slabá, umírá... Račte do nemocnice, pane doktore ...”

Vzpomínám, jak jsem mířil dvorem k petrolejové lucerně, která osvětlovala vchod do nemocnice, a jako očarován jsem pozoroval, jak pomrkává. Na příjmu se už svítilo.

Felčar slavnostně otevřel dveře dokořán a já zahlédl matku. Vtrhla dovnitř jako vichřice, válenky jí ujížděly a sníh na jejím vlňáku dosud neroztál. V náručí křečovitě svírala jakýsi balík, který syčel a hvízdal. Obličej měla křečovitě stažený a tiše plakala. Když shodila svůj dlouhý kožich a vlňák a rozbalila balík, uviděl jsem asi tříleté děvčátko. Při pohledu na ně jsem na chvíli zapomněl na operativní chirurgii, na svou samotu i na nedostatečnou univerzitní výzbroj, zkrátka na všecko, natolik mě uchvátila krása děvčátka. S čím bych ji srovnal? Snad jen na bonboniérách takové malují. Od přírody kudrnaté vlásky jí spadaly na šíji ve velkých prstencích barvy dozrálého žita. Modré velké oči, tváře jako panenka. Tak nějak kdysi malovali anděly. Ale hluboko v jejích očích se zahnízdil jakýsi rmut a já poznal, že je to strach: nemohla dýchat. Za hodinu zemře, pomyslel jsem si s jistotou a srdce se mi bolestně sevřelo...

Při každém nadechnutí se děvčátku stahovaly nadklíčkové jamky, žíly nabíhaly a růžový obličejík lehce fialověl. Ihned jsem si povšiml toho zabarvení a brzy jsem “byl doma”. Svou první diagnózu jsem stanovil zcela správně a hlavně zároveň s oběma zkušenými porodními asistentkami: “Děvčátko má pokročilý záškrt, povlak v krku se šíří a brzy znemožní dýchání...”

“Kolik dní stůně ta maličká?” zeptal jsem se v napjatém tichu.

“Pět dní,” oznámila matka a upřeně na mě pohlédla suchýma očima.

“Je to záškrt,” procedil jsem mezi zuby felčarovi a pak jsem se otočil znovu k matce: “Nač jsi myslela, řekni?”

(...)

(Michail Bulgakov, Zápisky mladého lékaře)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville