Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

Rosemary a Guy Woodhousovi podepsali nájemní smlouvu na čtyřpokojový byt v bílém hranatém mrakodrapu na První avenue, a hned nato dostali zprávu od jisté paní Cortezové, že se najednou uvolnil byt o třech pokojích v Bramfordu. Starý temný obrovitý Bramford je velkokrálíkárna bytů s vysokými stropy a s krby a zájemci se o ně derou hlavně pro jejich viktoriánský styl. Rosemary s Guyem se přihlásili do pořadníku, hned jak se vzali, ale už si přestali dělat naděje.

Guy si opřel telefon o hruď a oznámil tu zprávu Rosemary. "Ale ne!" zaúpěla a bylo jí málem do pláče.

"Už je bohužel pozdě," řekl Guy do telefonu. "Včera jsme podepsali jinou smlouvu." Rosemary ho popadla za loket. "A nemohli bychom se z toho ještě nějak vykroutit?" zeptala se ho. "Vymluvit se nějak?"

"Malý moment, paní Cortezová." Guy znovu zakryl telefon. "A jak, prosím tě?" řekl.

Rosemary zmateně uvažovala a pak zvedla bezradně ruce. "Já nevím. Snad abychom jim řekli pravdu. Že máme možnost dostat byt v Bramfordu."

"Jo, zlatíčko," řekl Guy, "na to se ti nebudou ohlížet."

"Ty už něco vymyslíš, Guyi. Půjdem se tam aspoň podívat, co říkáš? Pověz jí, že tam zajdem. Prosím tě, než zavěsí."

"Podepsali jsme smlouvu, Ro. S tím se nedá nic dělat."

"Prosím tě! Ona zavěsí!" fňukala Rosemary s komicky přeháněnou úzkostí. Rvala mu telefon od košile a pokoušela se mu ho strčit k ústům.

Guy se zasmál a už se nebránil. "Paní Cortezová? Vypadá to, že by snad byla nějaká možnost se z toho dostat. Ještě jsme nepodepsali definitivní smlouvu. Došly jim formuláře, tak jsme podepsali jenom takovou provizorní dohodu. Můžeme se na ten byt podívat?"

Paní Cortezová jim vysvětlila co a jak: ať si zajdou do Bramfordu mezi jedenáctou a půl dvanáctou, vyhledají pana Micklase nebo Jeroma, a ať už tam bude ten nebo ten, mají mu říct, že je posílá ona, aby se podívali na byt 7E. Potom ať jí zavolají. Dala Guyovi své číslo.

"Tak vidíš, jak si umíš vymýšlet," pochválila ho Rosemary, když si obouvala žluté střevíce. "Lžeš, jako když tiskne."

Guy před zrcadlem řekl: "Páni, uher."

"Ne abys ho mačkal."

"Ale jsou to jenom tři pokoje, víš? Žádný dětský pokoj."

"Mně by rozhodně byly milejší tři pokoje v Bramfordu než celé patro v tom v tom bílém kriminále," tvrdila.

"Včera jsi do toho byla celá pryč."

"No, líbilo se mi to. Ale celá pryč jsem do toho nikdy nebyla. Dám na to krk, že ani sám architekt tím nemůže být nijak nadšený. Uděláme si jídelní kout v obýváku a můžeme mít nádherný dětský pokoj, ovšem když pámbu dá."

"To víš že jo," řekl Guy. Jezdil si elektrickým holicím strojkem nad horním rtem a zkoumal se v zrcadle. Měl velké hnědé oči. Rosemary si natáhla žluté šaty a po perné gymnastice si na zádech zapnula zip.

Byli ve svém jediném pokoji, Guyově někdejším mládeneckém bytě. Vyzdobili si ho plakáty z Paříže a Verony a měli tam velký gauč a mrňavý kuchyňský kout.

Bylo úterý, třetího srpna.

(...)

(Ira Levin, Rosemary má děťátko)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville