Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

19

Mladý Štorkán rozkládá rukama a jeho ústa metají blesky. Zhýralý tatíček sedí schoulen v starobylé lenošce a ani nedutá.

„Stydět se musím před personálem!“ burácel Štorkán junior. „Řekněte sám, nešťastný člověče, jak to vypadáme před lidmi? Přijde mi do obchodu takové individuum: prý váš otec svedl mi dceru…“

„To není pravda,“ zapípl žalostně lehkomyslný tatíček, „ona sama začala. Mám na to svědky. Já ze zásady nesvádím děvčata, takovou informaci dá o mně každý –“

„Proč já mám tolik zkoušet?“ bědoval mladý. „Proč právě já mám mít takového otce? Zač mám být trestán? Ať se podívám, kam chci, vidím: všude mají otce úctyhodného, spravedlivého, který jde ve všem příkladem napřed. Jsou tatínkové, kteří jsou ozdobou každé domácnosti. Nepijí, neponocují, za děvčaty se netočí a nemají pochybné kamarády. To je potom radost být členem takové rodiny, kde je představeným vzdělaný otec, jenž dbá na pořádek a bojuje o dobré jméno své rodiny…“

„Děláš ze mne bůhvíjakého nezbedu,“ bránil se zhýralý tatíček, „a já zatím dávno nejsem ten, co jsem býval. Někde je to ještě horší. A s tou slečnou… to už je dávno, od té doby jsem si s děvčaty nic nezačal…“

„Tatínku, tatínku,“ děl mladý věštecky, „z vás do smrti nic nebude, budete-li si takto počínat. Máte mít pevný životní program, cílevědomá práce má být vaší zásadou. Hlavu vzhůru a počněte nový život! Poznáte rozkoš odříkání a přísných životních pravidel. Slibte mi, že nastoupíte cestu ctnosti!“

„Tady je moje ruka,“ odvětil starý slavnostně, „co bylo, už není. Uvidíš, že budeš mít ze mne radost. Ani mě nepoznáš.“

Mladý Štorkán stiskl mu ruku a řekl dojatě: „To rád slyším, tatínku. Doufám, že vaše předsevzetí je pevné.“

„Jako skála, jako žula,“ ujistil ho stařík.

Zamnul si ruce a připojil zálibně: „Už nyní cítím rozkoš odříkání. Bude to znamenité. My dva si přece jenom dobře rozumíme. Mne jímá hnus, vzpomenu-li si na svůj pustý život. Ovšem, jsem člověk poněkud slabé povahy a neměl jsem v nikom oporu. Svět mne zkazil. Ale já budu čelit tomu hříšnému světu…“

Nastalo mlčení. Starý pán si zapálil doutník a zamyšleně sledoval modrý dým. Mladý Štorkán vstal, přistoupil ke skříni a vytáhl odtud knihu. Usadil se a počal listovati.

Zdálo se, že se starým lomcuje jakási skrytá myšlenka. Díval se na svého syna, otvíral ústa, jako by chtěl něco říci. Mlčení ho tížilo. Konečně neodolal, odkašlal si a počal: „My bychom to jako měli oslavit…“

„Co bychom měli oslavit?“ tázal se mladý, neodvraceje zrak od potištěných stránek.

„Jako to… Že jsme počali nový život. Zajdeme si někam, kde je veselo, a tam utvrdíme svoje předsevzetí…“

Mladý Štorkán spočinul přísným zrakem na lehkomyslném starci.

„Kdepak,“ děl suše. „Nikam se nepůjde. Nový život se začne zde.“

„Když ono…,“ řekl stařec váhavě, „tady je jaksi nudno…“

„Nudno…? Tak já vám budu předčítat z knihy, aby vám ušel čas.“

„To není ono…,“ namítl starý.

(...)

(Karel Poláček, Vše pro firmu)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville