Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

Kapitola pátá
Poklad pavouků

Jednou za parného lenivě ospalého odpoledne, kdy člověku připadalo, že kromě hlučících cikád všechno spí, vydal jsem se s Rogerem ven, abychom zjistili, jak daleko se můžeme pustit přes kopce, než se setmí. Ubírali jsme se vzhůru přes olivové háje, na nichž bílý sluneční žár kreslil pruhy a skvrny, kde byl vzduch horký a nehybný, až jsme se konečně došplhali nad stromy a dále výš na holý skalnatý vrchol, kde jsme se usadili k odpočinku. Pod námi dřímal ostrov, v mlžině parna mihotavý jako pablesk ve vodě: šedozelené olivy; černé cypřiše, pestrobarevné skály mořského pobřeží; a moře, hladké a opalizující, kobaltově modré jako peří ledňáčka, nefritově zelené, sem tam s nějakým zřasením na hladném povrchu, tam kde obkružovalo skalnatou výspu, porostlou spletí olivového houští. Přímo pod námi byla malá zátoka se srpkovitým lemem bílé písčiny, zátoka tak mělká a se dnem tak oslnově bíle písčitým, že voda tam byla bledě modrá, téměř bílá. Po tom výstupu jsem byl zpocený, a Roger seděl s vyplazeným jazykem a na vousiskách měl chuchvalce pěny. Rozhodli jsme se, že vůbec žádné vrchy zlézat nebudeme, že se místo toho půjdeme vykoupat. Pospíšili jsme si tedy dolů z kopce, až jsme došli do té malé zátoky, prázdné, tiché, spící pod jiskřivou sprchou slunečního svitu. Seděli jsme v teplé mělké vodě celí ospalí a já se prohraboval v písku kolem sebe. Chvilkami jsem nacházel hladký oblázek nebo úlomek z láhve, který moře tak dlouho třelo a olizovalo, až ten kousek skla byl jako úžasný klenot, zelený a průsvitný. Tyto nálezy jsem podával Rogerovi, který seděl a pozoroval mě. Poněvadž neměl jistotu, co od něho očekávám a co s tím má dělat, a protože mě ale nechtěl urazit, bral věci opatrně do mordy. Potom v domnění, že se nedívám, je zase pustil zpátky do vody a zhluboka si povzdechl.

Později jsem ležel na skále, abych oschl, kdežto Roger kýchal a brouzdal se po mělčině ve snaze chytit nějakou linčovku s modrými ploutvemi a tupým našupleným výrazem, kterých se tu mrskalo spousta od skaliska ke skalisku s rychlostí vlaštovek. Roger civěl celý udýchaný do čiré vodní hloubky a pachtil se za nimi s usilovně soustředěným výrazem. Když jsem byl suchý, oblékl jsem si šortky a košili a zavolal jsem na Rogera. Přišel zdráhavě a mnohokrát se ohlédl po těch linčovkách, které se ještě mrskaly po písčitém dně sluncem zalité zátoky. Jakmile přišel až docela blízko ke mně, prudce se oklepal a pokropil mě vodou ze svého kudrnatého kožichu. Po té koupeli jsem se cítil ospalý a ochablý a připadalo mi, že mám kůži pokrytou škraloupem soli. Pozvolna, jako v mátohách, jsme zamířili kroky k silnici. Pocítil jsem, že mám hlad, a uvažoval jsem zvědavě, která je nejbližší chalupa, kde bych mohl dostat něco k jídlu. Stál jsem, rozmýšlel jsem si ten problém, a přitom jsem kopáním vířil jemný bílý prach silnice. Kdybych šel navštívit Leonoru, která zaručeně bydlila nejblíž, dala by mi fíky a chleba, ale tako by mi mermomocí podala nejnovější bulletin o dceřině zdravotním stavu. Její dcera byla chraplavá štěěkna, na jedno oko šilhavá, kterou jsem si z hloubi duše protivil, proto jsem neměl ani nejmenší zájem na jejím zdraví. Rozhodl jsem se, že k Leonoře nepůjdu; byla to škoda, protože měla široko daleko nejlepší fíkovníky, ale to, co bych musel vytrpět kvůli těm černým fíkům, mělo své meze. Kdybych šel navštívit rybáře Takiho, ten bude držet siestu a rozkřikl by se na mně zvnitřku domku se zabedněnými okenicemi: "Jdi pryč, holopírku!" Christakis a jeho rodina by byli pravděpodobně na nohou, ale oplátkou za jídlo by očekávali, že jim zodpovím fůru otravných otázek: Je Anglie větší než Korfu? Kolik lidí tam žije? Jsou všichni lordi? Jak vypadá vlak? Rostou v Anglii stromy? a tak dále až do nekonečna. Být to ráno, mohl jsem jít zkratkou přes pole a vinice, a než bych došel domů, byl bych se cestou báječně nakrmil z příspěvků od rozličných svých přátel: dostal bych olivy, chleba, hrozny, fíky a možná že bych skončil menší oklikou, která by mě zavedla přes Filomenina pole, kde bych s jistotou mohl počítat, že skončím přesnídávku plátkem chroupavého růžového melounu, studeného jako led. Ale teď byl čas siesty, odpoledního odpočinku, a venkované valnou většinou vyspávali doma za pevně zavřenými dveřmi a okenicemi. Byl to těžký problém, a mezitímco jsem o tom přemýšlel, hlad mi čím dál tím víc svíral žaludek a já kopal ještě pádněji do prašné cesty, až Roger kýchl na protest a obdařil mě vyčítavým pohledem.

(...)

(Gerald Durrell, O mé rodině a jiné zvířeně)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville