Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

Výzvědná služba by se takhle melodramaticky nikdy nenazvala. Když o sobě vůbec mluví, říkají si neurčitě Oddělení, dokonce ani ne Výzvědné oddělení, všimněte si Oddělení je to nicméně pozoruhodné, a neméně pozoruhodný byl jeden z jejich zaměstnanců, třebaže podřízenějších, jménem Schiller.

Byl to důvtipný mladý Švýcar s vášní pro cizí jazyky. Znal všechny špatné lidi v Londýně - to jest špatné z přísně politického hlediska - a byl pro hlavního tajemníka (výzvědné služby) užitečný, třebaže ho Bland a ostatní pohlaváři... no ne zrovna nesnášeli, ale jaksi... nevím, jak bych to popsal.

Představte si bujného koně, když se setká na cestě s bílým papírem. Ne že by se zrovna splašil, ale pohlíží na tu třepotavou věc se značným podezřením.

Nikdy se nedostal k Velké hře, i když se o to velice snažil. Jenže Velkou hru hráli lidé, kteří šifry ocucávali už v kolébce, jak to vysvětlil Bland.

Schiller se nějakým záhadným způsobem dověděl, že zastřelili Reggieho Battena, když vytahoval mobilizační rozkazy 14. bavorského pluku z trezoru v Mnichově - bylo to v jedenáctém roce a ta smutná událost byla pak popsána jako "letecké neštěstí".

Mnichovští vojenští činitelé vyvezli Reggieho tělo letadlem a pak ho shodili na zem... a mnichovské noviny pak o chudákovi Reggiem psaly velmi cituplně a oznámily, že pohřeb bude ve dvě a že doufají, že přijdou všichni jeho milující přátelé. Kdo o tom nic nevěděli a opravdu přišli, byli hned zatčeni a prohledáni a pak posláni šupem přes hranice.

Bland, který v Mnichově také byl, na pohřeb nepřišel - dokonce to pivní město opustil ve značném spěchu.

V Londýně byl teprve od včerejška, když ho Schiller požádal o rozhovor.

Bland měl hranatou, čistě oholenou bradu a tvářil se lhostejně. Vyslechl Schillerovu žádost a zasmál se.

"S panem Battenem jste úplně na omylu," řekl. "S naším oddělením neměl nic společného, a jeho smrt nastala politováníhodnou náhodou. Takže vám jeho práci svěřit nemohu."

Schiller to vyslechl a uklonil se. "Byl jsem asi mylně informován, pane," řekl zdvořile.

Dal se do toho jinak a pečlivě připravil útok na hlavního tajemníka, jenž se ve své kariéře přiblížil době, kdy člověk přestává být užitečným, ale ještě si to sám neuvědomil.

Sir John Grandor býval kdysi největším mužem výzvědné služby v Evropě, ale teď - o bezdrátové telegrafii stále ještě mluvil jako o "báječném vynálezu".

Nicméně sir John byl šéf, a to docela bystrý šéf. Význam jeho úřadu představoval Kód číslo 2, který kromě něho lidské oko nespatřilo. Ležel na spodní poličce trezoru v ocelových deskách, sepsaný na mnoha stránkách jeho hustým úhledným písmem.

Kód číslo 2 je velice utajený kód. Užívají ho jenom velcí agenti. Není natištěn, neexistují jeho kopie, ale zaměstnanci se ho učí od samotného šéfa. Lidé, kteří znají Kód číslo dvě, o tom nevyprávějí, protože by to ohrozilo jejich životy - a to i v době míru.

(...)

(Edgar Wallace, Kód číslo 2)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville