Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

XLV

Jiří po tom nakvašeném hovoru o Janu Husovi a Janu Nepomuckém nestavil se za delší čas u deklamátora Svobody. Nechtělo se mu tam, tajná nechuť mu nedala i obava, že by deklamátor snad začal zase takovou rozprávku. Ale když se s ním pak u Hubátia setkal, nic na něm nepozoroval; byl, jako předtím býval, jako by o tom hovoru nic nevěděl. A také touha po čtení se ozvala. I navštívil opět deklamátora a pak zas. Hovořili o knihách a také si zas knihy odnášel.

Ale poté jednou, bylo na podzim, ukázal se mu deklamátor zase podivný, nějak záhadný. Stalo se u Hubátia, když dohráli, to již při rozžatých svíčkách, jak teď za podzimních podvečerů hrávali. Housle ležely na stole. Jiřík seděl na židli u pulpitu, auditorium se schoulilo v křesle u vyhřátých kamen, Hubátius, zapáliv si loučkou svou bílou holandskou dýmčičku, spustil se na postel. Chutě pokuřuje, chutě a vesele hovořil. Vypravoval, co se mu dnes přihodilo, jaké bene měl, že šel před samým polednem s mladým Blatnickým (byl bohatý, měšťanský synek) a vtom že potkali Holtzhaye, to že je, aby věděli, výborný loutenist, že se živí instrukcí v muzice, ten že zvandroval světa kus, Uhry, Slezsko i Polsko, a v Bavorsku že byl, ve Vídni, všude že učil na loutnu, a v jakých domích, u vrchností, u hrabat, baronů, teď že učí také v Praze, a taky mladého Blatnického.

„No, tak jsme ho potkali a Blatnický se ho ptá, kam jde. Že na oběd. A kde obědvá; že se stravuje u trubače Maška, ale že má toho dost, že to není k jídlu, co mu dávají. ‚A tak jdou se mnou na oběd,‘ pozval ho zčistajasna Blatnický. ‚A ty také,‘ povídá mně. Řku kam. ‚Kam chcete,‘ povídá, ‚k Modré hvězdě nebo do Železných dveří. Ale do Železných dveří, tam je přec jenom chutnější strava, nad ten traktér není, a pak také společnost! Rytmistr baron Planckenheim je tam denně, Višftoberský z Goldfussu, baron Dubský posílá si tam denně lokaje pro oběd, sumou panstvo.‘ To jdu, povídám, já taky jinam nechodím –“ Hubátius se zhluboka, srdečně zasmál. „A tadyhle pan Holtzhay taky ne. No, tak jdeme. Jakživ jsem to neviděl. To není jako v Ungeltě nebo u Kunášů, nebo, pane deklamátor, salva venia, u Vorlíčků.“ To píchl své hospody a deklamátorovu. Ten se jen tiše usmál a štiplavě se optal, uměl-li Hubátius tam také po pansku jíst.

„To jste měli vidět, jakého jsem dělal kavalero! A jedli jsme! To jsem si, pane, vzpomněl, když jsem jako hladový filozof chodil ke Kunášům na Dobytčím trhu, když jsem tam obědval s vychrtlým laufrem barona Netolického a když jsem tam visel pořád na dveřích a šenkýřce už ani křída nestačila, protože jsem neměl ani na ty hubené obídky. A tady v traktéru u městského kuchaře šestero jídel za sebou, a jakých! To se nácek měl! Však, pane, také ty peníze, deset grošů za oběd, pití nepočítajíc! A toho panstva tam!“

(...)

(Alois Jirásek, Temno)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville