Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

19. července

Přesto se musím ještě k těm třem vrátit: všechny ty drby a stupidní dohady náš poměr k nim ani v nejmenším nezkalily, řekla bych dokonce, že jsou nám teď srozumitelnější a bližší než předtím a než většina obyvatel Jelení - a to nejen z důvodů ryze utilitárních, to popírám!

Zdá se, že to Dočkajka vycítila, a může se přetrhnout ochotou, říká mi něžně děvenko nebo dcerko a zahrnuje mě péčí až mateřskou: umejt tolik oken, co jich má tahle haluzna - to nejni pro vás, děvenko, ručičky máte ještě jako z tvarohu, vzkažte po klucích a Dočkajka přiletí na koštěti!

Petr je svými děduly přímo nadšen a uctívá je až nekriticky: o všem se s nimi vážně radí, a co řeknou, to platí. Každý večer po skončení práce je zve na sklenku něčeho ostrého, tu neodmítne ani Tautze, ale na té směšné tahanici před domem stále trvá. Je jasné, že bez těch dvou bychom s adaptací domu postupovali hlemýždím tempem, anebo vůbec ne, vím to, i když Petr se mnou o svých starostech nerad hovoří a odbývá mé otázky jen máchnutím ruky. Myslím, že jich má nad hlavu: ukázalo se totiž, že dostat sem řemeslníky z města není a nebude tak jednoduché, jak si ve své nezkušenosti a naivitě představoval, a že nám hrozí i starosti finančního rázu. Kdykoliv se vrátí z ředitelství, není s ním kloudná řeč.

- Víš co? - řekne mi nakonec, - nech to na mně, stačí, když to vylizuju sám. Říká se tomu - objektivní potíže, hm … - A pak z něho po kouscích vylézají nejrůznější a stále nová zklamání. - Jak to vypadá - elektriky se hned tak nedočkáme, musíme vydržet. A vodovodního potrubí také ne, chybí kdeco, a není to pro letos plánováno… -

Nechávám to tedy všechno, včetně naší finanční situace, na něm, ale mám z toho pošramocené svědomí, ta nezasvěcenost ode mne starosti neodhání. Co když je to, co jsme si v nadšení usmysleli, nad naše síly? Co když je to všechno přece jen romantické bláznění, lak prohlásila v dojemné shodě se svým velerozumářským manžílkem Eva? Co když tu zkrachujeme a budeme se odtud harcovat někam jinam - buhvíkam? Co když…? Ale co když přeháním, vždyť vlastně nic nevím, jen žádné předčasné poraženectví! I tak mě pohled na Petra zneklidňuje: připadá mi udřený a skleslý - alespoň občas - po skončení práce se zavírá nahoře ve svém pokoji - co tam vlastně dělá? - nebo vyráží sám do lesa a potlouká se v něm až do soumraku. V těch chvílích náš dům téměř nenávidím. Bez Petra si v něm připadám jako v žalářní kobce a příšerně se mi stýská - po všem: po mámě, tátovi, po Evině, po známých - a tak se zavírám v ložnici a píšu dopisy, máme se tu krásně, ale chybějí mi vaše dopisy, pište mi častěji, napište mi, jak žijete a co je nového - ale stýská se mi i po ruchu pražských ulic, po jejich vůních i zápaších, po Starém Městě, po stromech na Kampě a stolcích v kavárnách, po hudbě a divadlech, po … Chtěla bych to překonat, ale ten stesk je nepotlačitelný, přímo mě stravuje, rozleptává, prožívám jej až fyzicky, je jako kámen v hrudi, těžší o to, že jej nesmím dát před Petrem najevo - to by byla rána do zad! Ostatně se mi po tom všem stýská den v souvislosti s ním, bez něho nechci a ani si neumím nic z toho představit, ale vím, že kdyby tu nebyl on, vzala bych do zaječích hned, už dnes, teď a třeba pěšky, po kolenou nebo po čtyřech jako pes! A když se začne stmívat, je to ještě horší. Stesk je zatlačován bázní a já se měním v pytel tetelivých strachů: dům se rázem zaplní stíny a podezřelými zvuky, už je to tady, přímo se to tu hemží skřítky, plivníky, vílami z pěny a všelijakou tou verbeží z báchorek, i ty nejobyčejnější věci kolem mne ožívají a civí na mě okrouhlýma očkama - co tu chceš, říkají mi, bázlivko, odejdi, uprchni, dokud máš čas! Vššša! - nechte mě, netrapte mě, vždyt víte, že tu musím být. Stahuji se do světnice ke kamnúm a lekám se kdejakého šramotu a vrznutí, dokonce i ozvěny vlastních kroků, neodvážím se ani na záchod, a tak mi nezbývá než čurat do obrovského porcelánového nočníku, který jsem objevila v kolně, od dětství jsem na tom trůně neseděla, stydím se za něj a vynáším jej tajně, aby to Petr neviděl. Konečně, to je přece jeho krok, vzchopím se a běžím mu vstříc, a ahoj, sojče, tys na mne čekala?

(...)

(Jan Otčenášek, Když v ráji pršelo)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville