Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

KAPITOLA DRUHÁ
Kain

Vysvobození z mých muk přišlo ze zcela nečekané strany a zároveň vstoupilo do mého života cosi nového, co působí až dodnes.

Na naši latinskou školu přišel, nebylo tomu dlouho, nový žák. Byl synem jedné zámožné vdovy, která se přistěhovala k nám do města, a nosil na rukávu smuteční pásku. Chodil do vyšší třídy než já a byl o několik let starší, ale jako všem, i mně byl záhy nápadný. Ten zvláštní žák jako by byl mnohem starší, než vypadal, na nikoho nepůsobil chlapeckým dojmem. Mezi námi dětinskými kluky se pohyboval cize a rozhodně jako muž, spíš jako pán. Ob1íbený nebyl, her a natož rvaček se neúčastnil, jen jeho sebevědomý a rozhodný tón vůči učitelům se ostatním líbil. Jmenoval se Max Demian.

Jednoho dne, jak se v naší škole tu a tam stávalo, byla z jakýchsi důvodů do naší velmi prostorné učebny umístěna ještě jedna třída. Byla to Demianova třída. My malí jsme měli biblickou dějepravu, velcí museli psát slohovou práci. Zatímco do nás vtloukali příběh o Kainu a Ábelovi, často jsem se zadíval směrem k Demianovi, jehož tvář mě zvláštním způsobem fascinovala, a pozoroval, jak ten chytrý, jasný, neobyčejně pevný obličej se sklání nad úlohou soustředěně a pln ducha; nevypadal vůbec jako žák píšící úlohu, nýbrž jako badatel, který sleduje vlastní problémy. Příjemný mi vlastně nijak nebyl, naopak jsem cítil cosi proti němu, byla v něm přílišná nadřazenost a chlad, v jeho bytosti byla přílišná a vyzývavá jistota a oči měly výraz dospělého - to děti nikdy nemají rády - a bylo v nich trochu smutku a občas se v nich posměšně zablýsklo. Přesto mě to nutilo pořád se na něho dívat bez ohledu na to, zda byl příjemný či protivný; sotva však na mne jednou zamířil zrak, vyděšen jsem svůj pohled odvrátil. Když dnes uvažuji o tom, jak tehdá jako žák vypadal, mohu jen říci: v každém ohledu byl jinačí než ostatní, měl jakýsi naprosto svébytný a osobní punc, a byl proto nápadný - zároveň ale dělal všechno, jen aby nápadný nebyl, pohyboval a choval se jako přestrojený princ, který se octl mezi vesnickými kluky a ze všech sil se snaží, aby se jim podobal.

Cestou ze školy šel za mnou. Když se ostatní rozprchli, předešel mě a pozdravil. I ten pozdrav, přestože přitom napodobil náš školácký tón, byl velmi dospělý a zdvořilý.

„Nepůjdem kousek spolu?” zeptal se vlídně. Zalichotilo mi to a přikývl jsem. Pak jsem mu popsal, kde bydlím.

„Ale, v tom domě?” řekl s úsměvem. „Ten už znám. Nad vašimi domovními dveřmi je umístěna taková podivuhodná věc, hned mě zaujala.”

Ani jsem hned nevěděl, co má na mysli, a překvapilo mě, že patrně zná náš dům lépe než já. Zřejmě myslel ten závěrový kámen v podobě jakéhosi znaku v klenutí nad domovní bránou, jenže ten už byl za celé ty věky zploštělý a také ho často přetřeli barvou, s námi a naší rodinou, pokud mi bylo známo, neměl nic společného.

„O tom nic nevím,” řekl jsem nesměle. „Je to nějaký pták či cosi podobného, musí to být moc staré. Dům prý dřív patříval nějakému klášteru.”

(...)

(Hermann Hesse, Demian)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville