Knihy ke čtení online i stažení v PDF a ePub
NEJVĚTŠÍ ON-LINE KNIHOVNA V ČR

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

Svatby

Svatby (sobáš, veselí) držívají se nejvíce o fašankách (masopustě) a v jeseni, okolo Kateřiny. – „Dočekáš sa mladej ženy na jeseň, až odpadně drobný lístok z čerešieň,“ – těší matka syna. – Někdy vyhlídnou rodiče synovi nevěstu, z většího dílu ale vezme si šuhaj tu, ku které na chlady chodil. – Více podléhají vůli rodičů dcery, a často musí děvče vzíti si, co se jí nelíbí: „Koho v srdci nosím, opustiť ho musím, koho v podkovičkách, toho lúbiť musím,“ naříkají. „A ktorá sa zle vydá, jako by zomrela, jako by ta nikdy na světě něbola.“ Nejtklivěji ozývají se vzdechy nešťastných takových žen a žaloby na rodiče v písních národních. Také nemají rádi rodiče, když se pýta (prosí) mladší dcera před starší, sdokládajíce, „že samládza (votava) cez seno nebere“. – Prve než jde šuhaj na námluvy, pošle matka některou babu, buď z rodiny, buď známou, do nevěstina domu ohnisko obzerať, aneb jak se v okolí Března říká, na dovedy. Musí totiž vyzvěděti, zdali by rodiče dceru šuhajovi dali a kdy směl by přijíti na námluvy, přitom musí se poohlédnouti po domě. Obyčejně dá se jí nějaký dárek pro matku s sebou. Když přijde baba do domu nevěstina, vědí tam již, odkud vítr ducha, a jsou-li srozuměni, ihned ji vítají, za stůl sázejí a hostí. Když potom baba po mnohých vytáčkách řekne, proč přišla, a dar odevzdá, neřeknou jí ani ano, ani ne, ale že si to přes noc rozmyslí. – Když se takto poví a dar přijme, je dobře a baba spokojeně domů odejde s vyřízenou. – Druhý den pošle zase nevěstina matka babu s malým dárkem a odpovědí příznivou k matce ženichově, – aby tedy jen přišli v ten a v ten den. – To jsou prípovedi. – Po přípovědi poprosí ženich dobrých známých, aby mu šli na svatbu. – Musí míti ze své strany starejšího, pytače, který místo něho o nevěstu prosí a při všem ho zastává, – starosvata (místo otce), družbu, zástavníka, mládence; staré jsi a starosvat, dospělí muži, volí se obyčejné z rodiny a družbou bývá kamarád. V určitý den jdou neb jedou s rumíkom (šátkem). Napředku jede zástavník, maje v ruce bíločervenou zástavu, za ním, je-li svatba bohatá, hudebníci, pakli obyčejná, jen gajdoš (dudák), nejmilejší to jejich hudebník. – Za gajdošem družba, mladý žat (ženich) a mládenci na koních, kvítím a stužkami okrášlených, v bílých košilkách, klobouky ozdobené kytkami. – Vzadu ve voze sedí starejší a svat, v svátečních mentiekách. – Když se chladní ten průvod k nevěstinu domu blíží, vyjde mu rodina na dvůr v ústrety; všickni smeknou, mimo ženicha. Když se byli vespolek pozdravili, ptá se otec, proč přišli? – Starejší předstoupí a s velikými oklikami, začínaje od stvoření světa, od Adama a Evy, až konečně po dlouhé řeči k pravému jádru se dostane, že mladý ten šuhaj (ukazuje na ženicha) společnici si hledá pro celé živobytí, že slyšel o kráse a statečnosti jejich dcery a že se tedy přišel ptáti, či by mu ji za ženu dali. – Otec ptá se nejdřív ženicha, zdali zná jeho dceru? Ženich obyčejně přisvědčí. – Potom zavolá teprv dceru, ukazuje na ženicha a ptá se jí, zdali šuhaje toho zná. Děvče sklopí oči, začne mrviť v ruce zástěrku a zašeptajíc že ano – odběhne do komory. – Když dcera odešla, ptá se otec starejšího, z jakého domu ženich je, může-li mu dceru svěřit, aby se jí křivda nestala. – Tu začne starejší povídat, mnoho-li má ženich sám aneb otec jeho koňů, statku, země, mnoho-li peněz, jak velká je rodina, a konečně chválí statečnost ženichovu. – Otec vyslechnuv ho míní, „když to takové, že není proti tomu, a jestli dcera na to přistane, že také z domu prázdna nepůjde,“ a hned vykazuje, co jí dá. Poté pošle pro dceru, a když přijde, povídá jí, že mládenec onen za ženu ji žádá, jestli by i ona vůli k němu měla? – Když děvče přisvědčí, ptá se jí ještě, má-li nějaké znamení od něho? Tu ona ukáže na stříbrný prsten na ruce, a když se ptá ženicha, má-li nějaké znamení lásky od ní, ukáže též stříbrný prsten na ruce. – Potom tedy je otec požehná a nevěsta, odstranivši se na chvíli, přinese v pěkném, vlastní rukou vyšívaném ručníku (šátku) jablka, ořechy, slívky sušené a pěkné péro, což dá ženichovi jako záručnuo. Ženich se poděkuje a dá jí též pěknou hrdou (drahou hedbávnou) šatku a starejší dává zase v jeho jménu – matce čižmy, otci klobouk a v tom několik kusů stříbrných neb zlatých peněz. – V Gemeru dává starejší i nevěstě šatku místo ženicha. – Po sdání je oběd a po obědě zahraje gajdoš a družba zatancuje několikrát kolem s nevěstou, potom děkujíce za vše ubírají se domů. – V Gemeru dostane ženich od rodičů nevěstiných koláč (veniec, caltu) na cestu, který mu dají na koně; je to veličizný koláč, který se péci musí ve zvláštní peci. – Koláč ten, když přijede domů, rozdělí v polovice, jednu polovici pošle zpátky nevěstě, druhou si nechá. Jedna i druhá strana rozkrájí poloviny na tolik kousků, kolik chce hostů pozvat, a potom každému po kousku pošlou do domu a to platí za pozvání na svatbu. – Ženich pozve si ještě s vaty a svátky (muže a ženy), nevěsta starejšího (oddávače), širokou (starosvatku), družice a ostatní družinu svatební. – Obyčejně pozvou celou dědinu. – Mezi ohláškami dějí se veliké přípravy k svatbě z obou stran a hosté posílají do domu nevěstina i ženichova pocty (dary). – Po třetí ohlášce, hned v pondělí, sejde se svatební družina z ženichovy strany v jeho domě, všickni v oděvu svátečním. Na dvoře stojí vůz pro nevěstu uchystaný (korjuha). Zpředu na voze stojí pěkný smrček, na jehož haluzkách červené stužky a bílá husí péra přivázána jsou, koně též stužkami, kvítím a peřím jsou okrášleni. Když jsou všickni pohromadě, dají synovi požehnání a přejí, aby se vybral v šťastnou hodinu pro dobrou gazdinu a Pánbůh aby jim pomáhal veselí počínat. – , ,Pánbuoh daj!“ odpoví starosvat a za ním všickni. – Potom vynese jiní matka na vozy koláčů a hriato, aby měli po cestě co rozdávat. – Svatové a svátky, starejší se starosvatem posedají do vozů, mladý zať, družba a mládenci na koně, zástavník jede před korjuhou. Jak se pohnou ze dvora, začnou mládenci střílet, gajdoš hrát a ženy zpívat, což přes celou cestu trvá. – Koho na cestě potkají, tomu dají jíst a pít dosyta, ať je kdo je. – Když přijedou k domu nevěstinu, najdou dvéře zavřené. – Družba zaklepe na dvéře a začne zpívat:

(...)

 

(Božena Němcová, Národopisné a cestopisné obrazy ze Slovenska)

úvod ~ novinky ~ autoři ~ díla ~ galerie ~ historie ~ perličky ~ slovník ~ odkazy ~ fórum

mapa webuediční plánkniha návštěve-mail

 

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

 

© 1999-2024 Johanesville

TOPlist