Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

Svátek Pravoslavnosti

Kali lučše meňá najďoš - pazabůděš:
kali chúže meňá najďoš - vspamjáněš!!
[ruská národní píseň]

Cestováním po rozličných cizích krajinách poznáváme důkladněji svou vlastní otčinu. Obyčejně si člověk toho, co pořád jako všední okolo sebe vidí, nevelmi všímává: kdo ale mezi jinými národy pobyl, dovede pak domácí svou národnost oceniti. Dobré obyčeje a chvalitebná. zřízení cizozemská učí nás nahlížeti nedůstatky a chyby ve vlasti a vzbuzují v nás svatou snahu k napravení: ze špatných způsobů a z nerazumných ústavů jinonárodních dovtípíme se předností a krásných stránek své země, a tím vzrůstá k ní naše vážnost a láska. U nejvzdělanějších národů najdeme mnoho chybného pro výstrahu: a u každého sebe opovrženého vyskytne se přec něco řádného pro ponaučení. Na Ruskou zem hledí skoro všechni národy evropejské s jakýmsi ousměškem: mnohé a velké nedůstatky tohoto mladého v evropejské rodině státu, dílem však i závist jsou příčinou, že se o Rusi v ostatní Evropě nesmýšlí a nemluví jinak než asi v tom smyslu: Co dobrého můž povstati z Galileje ?! - Poněvadž se však od nepohyblivého kamene, od nerozumného mravenečka učiti může moudrý člověk: nepochybuju, že by si i starodávní, vycvičená Evropa, aspoň v něčem mohla najít ponaučení v barbarském, mladém Rusku. Pročež zde popíšu překrásný obyčej ruské církve, ku kterému nenajdeme nic podobného u všech národů evropejských a který mne potěšil a povzbudil tak velice, že bych již pouze kvůli němu své cesty do oněch vzdálených, k cestování nepohodlných krajin nelitoval. Jest to zvláštní slavnost, kterou pravoslavná církev vykonává v první neděli velikého postu a která se ovšem nedá slaviti jinde než v zemi, jenž má svou vlastní, jinde nepanující víru a národní náboženství. V zemích, kde vládne náboženství jinonárodní, nikdy se nemůže vyvinouti tak ouplné organické spojení státu, národnosti a víry dohromady, jako uvidíme v tomto Svátku Pravoslavnosti.

Uslyšev v čas mého pobytí v Moskvě o neobyčejné slavnosti, která se na tento den v jednom saboru (větší chrám) v Kremlíně konati má, sedl jsem časně z rána na malé saně a zaobaliv se po oči do huňaté šuby, křikl jsem na izvoščíka: Stupaj v Krem'. Považoval jsem za povinnost nepromeškati nic zvláštního; co by se na podivné svaté Rusi viděti dalo: ačkoli jsem jmenovitě tuto, dle předběžného popsání, učiněného mi od několika cizozemců a domácích, neočekával než obyčejnou hieraršskou ceremonii. Vejda do chrámu, dříve než se lidem naplnil, namířil jsem zrovna k starému knězi, kterého jsem u ikony (obrazu) v modlitbách uviděl, a ohlásiv se u něho co cizozemec, žádal jsem, aby mi místo poradil, z kterého bych celou ceremonii nejlépe přehlídl. S přívětivostí, jakou se všechni Rusové k cizozenncům chovají, dovedl mne, ačkoli jsem se sám co jinověrec ohlásil, ctihodný šedivý stařeček k sloupu a poukázav na vyvýšené křeslo pravil: Zde bude sedět mitropolita Filarét, zde uvidíte a uslyšíte všechno. Měl jsem dosti času ohlédnouti si všechno své vůkolí. Přede mnou zrovna, jak již praveno, stálo bohaté křeslo a dále k předu ještě as třicet jiných podobně stkvostných stolic dvěma řadama proti sobě. Ulička mezi nimi byla as na sáh šířky. Dále nalevo stálo vyvýšení na způsob kathedry a všude okolo před íkonami hořelo množství tlustých jak paškály svíc. Zasmušilé, temně malované stěny a klenutí, zakouřené staré obrazy svatých na vysokém velebném ikonostásu, krásný smutně - vznešený zpěv dobře sestavených dvou chorálních sborů, jenž si, pohybujíce se nejvíce v půltónech, střídavě odpovídaly v jemných, do hlubokosti duše a srdce vnikajících akordech, a k tomu ten staroslovanský praotcovský jazyk: to všechno vzbudilo ve mně tichý, zbožný, statný cit, a s zádumčivou touhou čekal jsem na počátek ceremonií. Zatím se za mnou chrám pořád hustěji naplňoval lidem rozličných stavů, jak možná bylo soudit dle rozmanitých drahých a laciných kožešin: přede mnou však na místě pro kněžstvo určeném bylo pořád ještě prázdno, jenom časem vousatý, dlouhovlasý diakon neb bátuška (kněz) buď v obyčejném, dlouhém soukenném oděvu, nebo již v zlatětkané církevní rize (šat) procházeli z dveří do dveří, odnášejíce a přinášejíce. Svaté velebné ticho, kteréž Rusové (zrovna naopak našemu štěbetání v kostele) ve svých chrámích zachovávají, nerušilo nic než čistý harmonický, srdci milý zpěv z klírosů, který po každé sloze na hodnou chvíli umlknul. Tu se najednou ozval z venku se zvonice Veliko-ivanské ohromný největší zvon, hluboký vážný hlas svůj rozšířil po kamenné mátušce Moskvě a za ním jako krupobití množství jiných velikých a malých zvonů z nesčíslných zvonic a chrámů moskevských. Zpěváci utichli a všichni jsme tonuli jako v moři zvonových zvuků, jenž se po celém prostranství v podivných akordech rozplývaly. Sotvaže se trochu ustanovil sluch po tak (aspoň pro mne) neobyčejném zrušení tichosti, tu se rozevřely dokořán všechny tři brány hlavního prostředního ikonostásu a skrze ně se hrnulo dlouhou chvíli mnohočetné duchovenstvo rozličných hodností, avšak každý v bohatém, ze zlata, stříbra a hedvábí tkaném oděvu, hojně pošitém a posázeném drahým různobarevným kamením a perlami, všichni s dlouhými učesanými bradami a rovněž takovými, po prsou a po ramenách rozloženými vlasy. Chvíli to trvalo, než jsem se očima zpamatoval a nějakého přehledu celé sceny nabýti mohl; zatím se duchovenstvo bylo usadilo a ustavilo, každý na místě přiměřeném jeho hodnosti a věku. Na vyvýšeném stolci přede mnou seděl již ctihodný metropolita moskevský Filarét, muž velebný s pravidelnou, ba krásnou tvářností, s hustými, ještě málo pošedivělými vousy, výjev oblíčeje přívětivý, tichý, trpělivý, jenom od přísného života trochu bledý. Jest to jeden z nejlepších prelátů celé ruské církve, a kdo by se tak pouze na jeho jemnou bledinkou tvář a na jasné oko díval, nikdy by nepomyslil, že má před sebou muže, jenž je s to osměliti se a nebýti ve všem a vždycky stejného mínění s jeho imperátorským veličestvem, Mikulášem, cárem a samovládcem veškeré Rusi. To je ovšem smělost, kterou si v Rusích málokdo zjevně odvážiti může, a sám metropolit, ačkoli je u celého národu u veliké vážnosti, přece upadl v nemilost cárskou a nesmí ani (jak jsem slyšel) do Petrohradu ke dvoru.

(...)

(Karel Havlíček Borovský, Obrazy z Rus)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville