Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

Kapitola VI

U Podhamerských se zatím loučili poněkud jinak s příznivou pohodou. Hospodář, jenž strávil poslední noc ještě v lesní boudě pod Antiglem, přesvědčiv se zrána o změně počasí, vracel se domů s třemi potahy, jež právě měl po ruce; nadával celému světu a hašteřil se s nebem, jako by je chtěl žalovat u okresního soudu. Nevole jeho a zlá nálada svážely se jak na voly, do nichž tloukl bičem jen což, tak i na provázejícího jej Wilibalda, jemuž vytýkal přímo, že zavinil svou zdlouhavostí a svým otálením nastalé omeškání pilných prací lesních a polních.

„Kluci taškářští, lenivci nepolepšitelní, takoví jste všickni,“ nadával, „v noci se potloukáte za těmi svými děvkami, potom skládáte ruce v klín a nechcete pracovat. Jen počkejte, však na vás dojde! Hladem budete umírat!“

Wilibald odmlouval: „Co pořád hučíte? Je mou vinou, že se dalo do deště? Nezůstal jsem při vás, i když matka přišla pro mne?… Zůstaňte tu a svážejte dříví, v tom vám déšť nepřekáží. Co budete dělat doma? Oves sklízet nemůžete, ten už promokl…“

„A tys chytrá hlava! Ty mi budeš dávat rady, ty kloučku mokrý za ušima… A což brambory? A což otava, která stojí dosud na lukách? Ty zůstavím, viď, až udeří sněhy? Domů se pojede – ha, hou, hou!“ Vzdor svému pobízejícímu křiku Podhamerský stanul, rozmýšleje se, co by měl činiti. Bylo věru co uvažovat: doma hrozila pohroma sklizni; nevyhoví-li zde v lese závazkům ve smlouvě vytčeným, stihne ho pořádná pokuta.

„Sakra, sakra! Kluku sakramentská, co stojíš a zevluješ? Domů se pojede, ti povídám! Vykoná se, co bude možno, – zítra je den, pozejtří je den, snad se ten nečas napraví a pak i zde ještě vystačíme… Holota sakramentská, tihle fořti! Aby se člověk dřel jenom na ně a za ně!… Hý! hát! ou… ou!“

Jeli zase. Z nebe sypal se drobný, pronikavý déšť; šedý les vůkol nich jako by se ukládal ke spánku: rouška husté mlhy přioděla jednotvárným povlakem svým temnozelené haluze smrčků i různobarevné listí buků; čím výše, tím více houstl závoj, až posléze stával se oku neproniknutelným. Černá půda lesní každou chvíli víc a více napájela se padající vodou; sbíraly se nesčetné praménky, jež záhy naplnily všecky díry a výmoly na cestě brunátným, bobtavým mokem, měníce ve slizký kal staletou trouchel rostlinnou, jež vezde pokrývala půdu…

Ticho vůkol vládlo, klid hřbitova, na němž tlely v rozkladu svém steré generace tisícerých rostlin. Ani jediný ptáček se neozýval, žádný hmyz nezabzučel – první nepohoda osenní jako by všemu životu byla učinila konec; pouze člověk rušil nesmírné to ticho, jeho křik a lání, zvuk jeho kroků, vrzání koles, řinčení železných řetězů, to vše ozvalo se na chvíli a zase zapadalo v té ohromné tišině, pohltivší veškeré zvuky, jako pohlcuje širá hladina vodní vržený na ni kámen, jenž šplouchnuv zapadává beze stopy v neměřených hlubinách.

S promoklým oděvem, kalem zbroceni, křičíce, narážejíce dřevěnou podešví svých nejšlí^[16] o kameny z bláta vyčnívající, přebíhali oba muži, kteří sami dva měli na starosti tři potahy, nahoru dolů po hrůzné lesní cestě. Špinavá břečka, sbírající se v záhybech klobouků, promočila plsť střechy i stékala jim po čele, nose a lících.

(...)

(Karel Klostermann, V ráji šumavském)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville