Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

KAPITOLA DRUHÁ

„Máte telefon?“

Otázka byla směšná, Maigret ji vyslovil bezmyšlenkovitě, neboť aparát viděl na zemi uprostřed místnosti asi metr od mrtvého těla.

„Proboha vás prosím.,“ zašeptal jeho společník, opírající se o dveře. Bylo vidět, že je na konci sil. Komisař se také nezlobil, že odchází z této místnosti, kde pach smrti byl nesnesitelný.

Vystrčil mladého muže z bytu, zavřel za sebou dveře a chviličku mu to trvalo, než si znovu uvědomil skutečný svět.

Děti se vracely ze školy, mávaly brašnami a mířily do různých bytů. Většina oken rozlehlé budovy byla otevřena. Bylo slyšet několik rozhlasových přijímačů najednou, hlasy, hudbu, ženy volající na manžely nebo na syny. V prvním poschodí poskakoval v kleci kanárek a jinde se sušilo prádlo.

„Budete zvracet?“

Mladík zavrtěl hlavou, ale ústa se neodvážil otevřít. Tiskl si ruce k hrudi a v obličeji byl bílý jako křída. Křečovité škubání prstů a chvějící se rty svědčily o tom, že je na pokraji nervového zhroucení.

„Nepospíchejte. Nesnažte se mluvit. Chcete, abychom se šli něčeho napít do kavárny na rohu. ?“

Týž záporný posunek.

„To je vaše žena, že?“

Jeho oči říkaly ano. Konečně otevřel ústa, aby se trochu nadechl, ale podařilo se mu to teprve po chvíli, jako by se v něm něco zauzlilo.

„Byl jste tu, když se to stalo ?“

„Ne. ne.“

Přece jen se mu podařilo zašeptat to slůvko.

„Kdy jste ji viděl naposledy?“

„Předevčírem. Ve středu.“

„Ráno.? Večer.?“

„Pozdě večer.“

Chodili bezmyšlenkovitě po velikém dvoře zalitém sluncem, zatímco kolem ve všech těch přihrádkách činžovního domu lidé vedli svůj každodenní život. Většina jich usedala ke stolu nebo se chystala k němu usednout. Bylo slyšet útržky vět:

„Umyl sis ruce.?“

„Pozor. Je to moc horké.“

V předčasném jarním vzduchu byly chvílemi cítit kuchyňské vůně, obzvlášt vůně pórku.

„Víte, jak zemřela?“

Mladý muž přisvědčil kývnutím, protože už zase nemohl dýchat.

„Když jsem přišel domů.“

„Okamžik. Vy jste odešel z bytu ve středu pozdě večer. Choďte. Nesmíte zůstat stát, to vám nedělá dobře. V kolik hodin?“

„V jedenáct.“

„Vaše žena byla ještě živá.? Měla na sobě župan, když jste odcházel. ?“

„Nebyla ještě svlečená.“

„Vy pracujete v noci?“

„Ne. Šel jsem sehnat peníze. Potřebovali jsme naléhavě peníze.“

Procházeli se a oba se bezděčně dívali do otevřených oken. Z některých oken lidé hleděli zase na ně a bezpochyby se ptali, proč se tu ti dva takhle promenují.

„Kam jste šel shánět peníze?“

„K přátelům. Byl jsem na nejrůznějších místech.“

„A sehnal jste je?“ Ne „

„ne.

„Viděli vás někteří z těch přátel?“

„Ano, ve vinárně U starého lisu. Měl jsem v kapse ještě třicet franků. Sel jsem na různá místa, kde jsem měl naději, že se setkám s kamarády.“

„Pěšky?“

(...)

(Georges Simenon, Muž, který okradl Maigreta)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville