Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

a nejčarovnější, nejpodivnější, uprostřed toho všeho – samostatně zakroužkované slovo PROSÍM – její poslední prosba, kterou ani jeden z nás nezná – a já odpověděl na ten dopis snůškou tupých pitomých hovadin, které vypučely ze vzteku kvůli tomu incidentu s károu. (A dnes večer je ten dopis mou poslední nadějí.)

Incident s károu začal, jako už obvykle, v Masce a u Danteho pitím, odskočil jsem tam od své práce, abych se viděl s Mardou, byli jsme rozpití, z nějakého důvodu jsem najednou dostal chuť na červené burgundské, které jsem ochutnal s Frankem, Adamem a s Yurim tu neděli před – dalším a hlavním incidentem, který stojí za zmínku a kterým byl – ale to je zakopaný pes celé věci – SEN. Ach, ten prokletý sen! To on prorokoval káru a všechno ostatní. Taky následoval po večeru zběsilé pijatyky, po tom večeru s faunovským klukem v červené košili – kdy pak každý samozřejmě říkal: "Dělal jsi ze sebe, Leo, šaška. Získáváš na Beach pověst velkýho teplouše, který tahá za košile vyhlášený vodvazy." – "Ale já jen chtěl, abys ho mohl vychutnat." – "Přesto" (Adam), "fakt." – A Frank: "Vážně získáváš hroznou pověst." – Já: "Kašlu na to, pamatuješ na rok 1948, jak se Sylvester Strauss, ten buzickej skladatel, na mě rozvztekal, protože jsem s ním odmít vlízt do postele, jen že si přečet mou knihu a uznal ji, a ječel na mě: ,Vím o tobě všechno, i to, že máš hroznou pověst.' – ,Cože?' – ,Ty a ten povedený Sam Vedder obcházíte Beach, lovíte námořníky, dáváte jim opium a on s nima chrápe, jen aby z nich vytřískal prachy, jsi pěkný číslo.' – ,Kdes slyšel tuhle povídačku?' – znáš tu historku, Franku, že." – "Dokážu si to představit" (Frank se směje), "ty kousky, co provozuješ v Masce přede všema, kdybych tě neznal, přísahal bych, že jsi nejstřelenější homosexuální surovec, co se kdy vyskytoval" (typicky carmodyovská jadrná poznámka) a Adam: "Fakt, je to pravda." – Po tom večeru s červenokošilatým klukem jsem spal s Mardou, opilý, a měl jsem nejpříšernější noční můru, ve které byli všichni, celý svět se točil kolem postele, na které jsme leželi. Byla tu mrtvá Jane, měla pro mě schovanou ukrutnou flanderu tokaje v Mardouině šatníku, vytáhla ji, nalila mi obřího panáka a spoustu rozlila na postel (symbol ještě většího pití, předzvěst dalšího vína, co má přijít) – byl s ní Frank – a Adam, který vyšel ven do tmavé tragické italské ulice na Telegraph Hill, dějiště dramatu s károu, sešel po vratkých dřevěných šatovovských schodech, kde podzemníky "okouzloval starý židovský patriarcha, čerstvý přistěhovalec z Ruska", který prováděl u sudů s rybími hlavami nějaký rituál s kočkami (ty rybí hlavy – v největších vedrech nechávala Mardou rybí hlavu našemu návštěvníkovi, potřeštěnému kocourkovi, který si skoro lidsky vynucoval lásku, nakrucoval krk a předl, abys ho vzal k sobě, tak pro něj měla rybí hlavu, která ale v noci děsivě páchla, navíc ani nezafoukalo, proto jsem z ní část vyhodil do sudu pod schody, ještě předtím jsem vyhodil kousek hlenovitých vnitřností neznámo kam, sáhl jsem do nich potmě v ledničce, měl tam být kousek ledu, kterým jsem si chtěl zchladit bílé dezertní víno, hrábl jsem do měkkého fláku, byly to vnitřnosti či rybí hlava, zbylo to tam po vykuchání, vyhodil jsem to, část se zachytila na únikovém schodišti, a protože byla tropická noc, probudilo mě ráno bodáni mamutích modrých much přilákaných rybou, byl jsem nahý a kousaly zběsile, což mě otrávilo a chloupky na polštáři mě otrávily, a nějak jsem si to spojil s Mardouiným indiánstvím, rybí hlavy a ten nechutný způsob, jak se naloží s rybou, ona cítila mou otrávenost, ale smála se, kukačka) – ta ulička tam venku, ve snu Adam a v domě skutečný pokoj s postelí a na ní Mardou a já, celý svět hřímá kolem nás, bejvák vzhůru prdelí – i Yuri tu je, a když otočím hlavu (po nepopsatelných myriádách můrových šílenství) náhle má Mardou rozhajcovanou na posteli a mrskají sebou a zuřivě se muckají – nejdřív nic neříkám – když se znovu podívám, pořád jsou v tom, začínám trojčit – začínám se probouzet ve chvíli, kdy dávám Mardou pecku za krk jako králíkovi a Yuri se mě proto snaží chytit rukou – jsem vzhůru, otloukám Yurimu hlavu o stěnu u cihlového krbu. – Hned po probuzení z tohohle snu jsem řekl všechno Mardou kromě té části, kde jsem ji udeřil a kde jsem mlátil s Yurim – ona taky (což souviselo s našimi telepatiemi, které jsme už předtím zažili v tom smutném letním čase, který teď podzim odsoudil k smrti, sdělili jsme si mnoho pocitů vcítění a vpadával jsem k ní v noci uhnaný a ona cítila, že přijdu) snila jako já o celém světě kolem naší postele, o Frankovi, Adamovi i o dalších, vracející se sen o jejím otci, který vlakem ujíždí pryč, křeče blížící se orgasmu. – "Bože, zlato, chci skončit s tímhle pitím, ty noční můry mě zničí – ani nevíš, jak jsem byl v tom snu žárlivý (pocit, který jsem s Mardou ještě nezažil) – energii nabíjející tento úzkostný sen jsem získal z její reakce na mou pošetilost s tím klukem v červené košili ("V každém případě absolutné nesnesitelný týpek," komentoval ho Carmody, "i když docela pohledný, Leo, byls fakt legrační" a Mardou: "Chová se jako klučík, ale mně se to líbí.") – Samozřejmě že po návratu domů byla její reakce prudká, vždyť mě táhla z Masky přede všemi, i před svými přátelí z Berkeley, kteří ji viděli a možná i slyšeli, jak s nádechem šílené komické marnosti říká: "Buď já, nebo on!" – když jsme dorazili na Heavenly Lane, našla na chodbě míč, roztomilý mladý spisovatel John Golz, co bydlí v přízemí, si hrával s dětmi z celé Lane s balónky a pár jich zůstalo na chodbě, Mardou (opilá) s balónkem tancovala kolem dokola, pinkne, foukne, pohodí si s ním v tanečním gestu, a řekla něco, co mi nejen nahnalo hrůzu z jejího šílenství, z nepříčetnosti, která volá po cvokárně, ale co mně zajelo hluboko do srdce, tak hluboko, že ale vlastně nemohla být nepříčetná, když dokázala mířit tak přesně se svým jasným – čímkoli – "Můžeš už jít, mám tenhle balónek." – "Co tím myslíš?" (opile se ptám na podlaze jako v mátohách) – "Mám teď balónek – už tě nepotřebuju – čau – táááhni – nech mě bejt" – prohlášení, po němž jsem i přes opilost ztěžkl jako olovo a asi na hodinu jsem tam vleže na podlaze usnul, zatímco si hrála s balónkem, až nakonec šla do postele, ráno mě vzbudila, abych šel dovnitř a svlékl se – oba jsme ve snu zažívali noční můru světa kolem naší postele – a ta žárlivost s VINOU mi poprvé vytanula na mysli – jádrem celého tohoto vyprávění je: chci Mardou, protože mě začala odmítat – PROTOŽE – "Ale, miláčku, to byl šílený sen." – "Byl jsem tak žárlivý – tak vyřízený." – Náhle mi projela hlavou Mardouina slova z prvního týdne naší známosti, když jsem tajně v myšlenkách stavěl své psaní výš než ji, jelikož při každém zamilování má první týden takovou intenzitu, že všechen předešlý svět se lehce hodí za hlavu, ale když energie (tajemství, pýchy) začne slábnout, dřívější svět umírněnosti, pohodlí, zdravého rozumu atd. se vrátí, a tak jsem si tajně říkal: "Moje práce je důležitější než Mardou." – Nicméně ona to ten první týden vycítila a teď vypálila: "Leo, něco se změnilo – v tobě – cítím to v sobě – nevím co." Věděl jsem moc dobře, oč jde, ale předstíral jsem, že se v sobě nemohu vyznat, a tím méně v ní – došlo mi to teď při probuzení že žárlivé noční můry, ve které se muckala s Yurim, něco se změnilo, cítil jsem, že ve mně něco prasklo, byla tu nová porážka a navíc i nová Mardou – a opět, odlišnost se nevytvořila ve mně, kdo snil ten paroháčský sen, ale v ní, v subjektu, který ho nesnil, jen se nějak podílel na všeobecné žalostné směsici snu, kterým celý ten život se mnou byl – proto jsem cítil, že se dnes ráno na mě třeba podívá a řekne, že něco vyhaslo – ne kvůli balónku a tomu "můžeš už jít" – ale kvůli snu – a tak sen, ten sen, pořád jsem se k němu vracel, zoufale jsem ho přežvykoval a dokola jsem o něm žvanil, rozváděl jsem to s ní u kávy, a když nakonec přišli Carmody, Yuri a Adam (vypadali opuštěně a jako by přišli načerpat energii z velkého proudu, který tekl mezi mnou a Mardou, z proudu, do kterého chtěl každý, což jsem zjistil později, vstoupit, divadelní představení), začal jsem jim líčit sen a znovu jsem kladl důraz na Yuriho roli, kde ji Yuri, "vždycky, když se otočím zády", líbá – jasně, že ostatní chtěli znát svoje role, ale ty už jsem tak živě nevystihl – smutné nedělní odpoledne, Yuri odešel pro pivo, nějakou pomazánku a chleba – trochu jsme pojedli – a vlastně jsme i trochu zápasili, což mi zlomilo srdce, neboť když jsem viděl Mardou, jak z legrace zápasí s Adamem (který nebyl zlosynem snu, i když teď jsem si vzal do hlavy, že jsem musel prohodit role), proklála mě bolest, která mě teď celého zaplňuje, ta prvobolístka, jak jí to seklo při potyčce, v zápase (řekl jsem: "Je silná jako bejk, hele, slyšeli jste, jak se porvala s Jackem Steenem? Prubni ji, Adame") – Adam, který už začínal zápasit s Frankem, ji teď přišpendlil k podlaze v souloživé pozici (což mě samo o sobě nezabolelo) – bylo to její krásou, jejím zápasnickým zaujetím, byl jsem pyšný, chtěl jsem zjistit, jak se Carmody cítí TEĎ (protože jsem cítil, že ji zkraje musel kritizovat, když je černoška, a on Texasan a navíc texaský gentleman), když vidí, že nepokazí zábavu, že je perfektní, kamarádská, pokorná a též poddajná, opravdová žena. Dokonce nějak i přítomnost Yuriho, jehož osobnost v mé makovici zmohutněla z energie snu, přispívala k mé lásce k Mardou – náhle jsem ji miloval. – Chtěli, abych si šel s nimi sednout do parku – Mardou mě pobídla, jako bychom to měli domluveno v posvátných vážných konklávách: "Ale já zůstanu tady, budu si číst a trochu uklidím, ty Leo, běž s nimi, jak jsme si řekli" – když odešli a hlučeli cestou dolů po schodech, zdržel jsem se, abych jí řekl, že ji teď miluju – nebyla překvapená ani potěšená, jak jsem si přál – dívala se teď už na Yuriho nejen očima mého snu, ale viděla ho také v novém světle jako mého potenciálního následníka kvůli mým neustálým zradám a opíjení.

(...)

(Jack Kerouac, Podzemníci)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville