Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší stejně hodnotný obsah jako tyto stránky, ale v lepší podobě a s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub i PDF .
POZOR!!! Při této příležitosti dáváme mimořádně k dispozici pro prvních 100 zájemců slevový kupón na -40% na e-knihy na novém LD (při objednávce alespoň za 100 Kč před slevou). Kód kupónu je: nld2023
Akce tohoto týdne:
Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub) za 98 74 Kč (-25%)
Náhodná ukázka:
Pátek, 19. května 1989, 19:46
Devlina vytrhl z nerozhodnosti telefon v autě. Seděl ještě ve svém voze o dva domy dál od Kelly Eversonové. Před pětadvaceti minutami viděl na příjezdovou cestu zajíždět auto, které zmizelo v garáži. Zahlédl řidičku: pěkná bruneta s dlouhými vlasy. Hádal, že je to Kelly.
Předtím už byl u domu a zvonil, ale ke dveřím nikdo nepřišel. Zdálo se, že je dům prázdný. Neslyšel spadnout ani špendlík, ne jako při první návštěvě. Devlin se stáhl do auta a čekal. Teď, když se ale Kelly vrátila domů, nevěděl, zda jít rovnou dovnitř a promluvit s ní, nebo tiše chvíli sedět a dívat se, jestli někam nepůjde nebo nedostane návštěvu. Nedokázal se rozhodnout, ještě tedy poseděl a věděl, že to už je samo o sobě rozhodnutí. Jedno bylo jisté - nerozhrnula žádné ze zatažených závěsů.
To se vůbec nezdálo normální.
Telefonoval Mosconi. Devlin musel držet telefon na délku paže, když do něj Michael mluvil. Kauce měla propadnout.
„Proč jste toho doktora ještě nenašel?“ vyptával se Mosconi, když mu po hysterickém monologu došel dech.
Devlin mu vysvětlil, že jeho týden ještě neuplynul, ale mluvil k hluchému.
„Zavolal jsem několik dalších lovců lidí.“
„Pročpak jste to udělal?“ zeptal se Devlin. „Slíbil jsem vám, že ho dostanu, a dostanu ho. Udělal jsem určitý pokrok, takže až vám ti lidi zavolají zpátky, řekněte jim, že je nepotřebujete.“
„Můžete mi něco slíbit během příštích čtyřiadvaceti hodin?“
„Mám dobré vodítko. Mám pocit, že se s doktorem dnes večer sejdu.“
„Neodpověděl jste na mou otázku,“ naléhal Michael. „Chci nějaké výsledky do čtyřiadvaceti hodin. Jinak je po kšeftu.“
„Tak dobře“, souhlasil Devlin. „Čtyřiadvacet hodin“.
„Nevodíte mě za nos, jen abyste mi zlepšil náladu, viďte, Devline?“
„Udělal jsem to někdy?“
„Pořád,“ odpověděl Michael. „Ale tentokrát vás vezmu za slovo. Rozumíte?“
„Zjistil jste ještě něco o doktorovu procesu?“ zeptal se Devlin. Mosconi už dříve během odpoledne řekl Devlinovi základní fakta o případu. Když Devlin uslyšel další část příběhu, pocítil vůči Rhodesovi cosi blízkého sympatii. Udělat kdysi jednu chybu s něčím jako morfiem a pak se z toho dostat jen proto, aby ti to někdo otloukl o hubu při první příležitosti, to se mu zdálo nefér. Věděl, co je Rhodes za „vraha“. Devlin se cítil dokonce provinile, že po něm tuhle v Essexu střílel. Důvod toho, proč hrál Devlin tak tvrdě, byl zčásti v jeho přesvědčení, že jedná se skutečným zločincem-
Devlin ho měl od začátku za bona fide darebáka s bílým límečkem. Když ale věděl víc o povaze zločinu, připadalo Devlinovi, že on sám je jen další ranou osudu z těch, které už toho chlápka zasáhly.
Devlin však nepouštěl svou empatii z řetězu. Buď profesionál, připomínal si. Musíš. Přivedeš doktora Jeffreyho Rodese, dobře, ale postarej se, abys ho přivedl živého a ne mrtvého.
„Přestaňte si dělat starosti o rozsudek nad tím člověkem,“ vyštěkl Mosconi. „Jen toho parchanta přiveďte, nebo najmu někoho jiného. Slyšíte mě?“
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů