Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

11

Je až moc takových kanceláří jako kancelář pana Clyde Umneye. Byla vytáflovaná čtverci hřebenové překližky, sesazenými k sobě v pravém úhlu tak, aby to dělalo dojem šachovnice. Osvětlení tu bylo nepřímé, koberce pokrývaly podlahu od jedné stěny ke druhé, nábytek byl světlý, křesla pohodlná a palmáre patrně přehnaně vysoké. Okna v kovových rámech se otevírala ven a za budovou bylo malé, ale šikovné parkoviště aut, rozdělené na políčka, která byla bílou barvou popsána jmény. Z nějakého důvodu zůstalo políčko Clyde Umneye volné, a tak jsem v něm zaparkoval vůz. Vozil ho snad do kanceláře šofér. Budova byla třípatrová, nedávno postavená, obsazená výhradně lékaři a advokáty.

Když jsem vešel, slečna Verilyeaová se právě chystala na ten den perné práce tím, že si upravovala svůj platinově plavý účes. Zdálo se mi, že vypadá poněkud opotřebovaněji. Odložila zrcátko a dala si cigaretu.

"Koukejme se, pan Tuhý chlapík osobně. Čím si máme vysvětlit, že jsme byli takto poctěni?"

"Umney mě čeká."

"Pro tebe pan Umney, balíku."

"Pro tebe slavný zvěd, pučku."

V té chvíli se navztekala. "Neříkejte mi pučku, vy fórový fízle!"

"Vy mi neříkejte balíku, vy drahocenná sekretářko. Co děláte dnes večer? A nepovídejte mi, že zas jdete na rande se čtyřmi mariňáky."

Kůže kolem očí jí zbledla. Prsty sevřely těžítko na papír jako dráp. Taktak, že ho po mě nehodila. "Vy mizero!" řekla kousavě. Pak pohnula páčkou ampliónu a oznámila hlasu: "Pane Umney, přišel pan Marlowe."

Zaklonila se a zavrtala se do mne pohledem: "Znám lidi, kteří vás mohou udělat tak maličkým, že si k obouvání budete muset brát štafle."

"Někdo si moc nalámal hlavu, než si tohle vymyslel," řekl jsem. "A lámáním hlavy nenahradíte nadání."

Náhle jsme se oba dali do smíchu. Dveře se otevřely a Umney vystrčil obličej. Pokynul bradou, abych šel dál, ale očima visel na té divče s platinovými vlasy.

Vešel jsem dovnitř a on po chvíli zavřel dveře a odkráčel za ohromný polokruhovitý psací stůl, nahoře pokrytý zelenou kůží a hromadami samých důležitých listin. Byl to úhledný, velice pečlivě oblečený muž s příliš krátkýma nohama, příliš dlouhým nosem a příliš prořídlými vlasy. Měl průzračné hnědé oči, které vzhledem k tomu, že byl advokát, vzbuzovaly důvěru.

"Dovoloval jste si něco na mou sekretářku?" zeptal se mne hlasem, který vůbec nebyl průzračný.

"Kdepak. Jenom jsme si vyměňovali poklony."

Sedl jsem si do křesla pro klienty a díval jsem se na něho pokud možno zdvořile.

"Zdálo se mi, že je pěkně rozzlobená." Dřepl si do křesla toho typu, který mívají administrativní ředitelé, a nasupil obličej.

"Je na tři neděle zadaná," řekl jsem. "Tak dlouho jsem nemohl čekat."

"Jenom si dávejte pozor, Marlowe. Nechtě ji být. Je soukromým majetkem. Ta by vám nevěnovala pozornost. Je nejen půvabnou ukázkou hezkého pohlaví, ale je také ostrá jako sídlo."

"Chcete říct, že stejně dobře umí psát na stroji podle diktátu?"

(...)

(Raymond Chandler, Případ naruby)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville