Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
George Orwell: balíček 5 elektronických knih (PDF+ePub) za 183 110 Kč (-40%)
Náhodná ukázka:
Kapitola šestnáctá
SCÉNA S KOPANCEM
O novém šéfovi nebylo dosud rozhodnuto. Zatím spravoval říši Beneš a tomu nemělo cenu cokoli vrážet. První, co ze své vůle rozhodl, bylo vydání Sborníku statí k šedesátým narozeninám akademika Bráta.
SNB vyšetřovala šéfovu smrt ještě pár dní, ale nakonec vydala oficiální zprávu, že to byla nešťastná náhoda, zaviněná nadměrným požitím alkoholu. Ve čtvrtek byl slavný funus utonulého alkoholika, mluvila na něm významná osobnost a řada dalších a mezi věnci a květinovými dary byl i telegraficky objednaný mastodont z aster od akademika Bráta z Moskvy.
Šéfka stála v černém kostýmu a krátkém černém závoji jako jediná pozůstalá, zleva ji podpíral Žlůva, zprava Beneš. Na ženu potřebující podpírání nevypadala. Všichni se tvářili přiměřeně prostředí, ale moc vlhka v krematoriu nebylo. Jedině když rakev s obrovským kopcem flóry pompézně mizela za pozlacenými mechanickými vraty, zavzlykala v řadě přede mnou soužka Pecáková.
Pak se šlo domů. Podvědomě jsem v krematoriu pořád koukal po slečně Stříbrné, ale nebyla tam. Ať to bylo, co to bylo, co kdysi se šéfem měla, za poslední sbohem jí nestál.
Navštívil jsem šéfku. Seděla, dosud v černém kostýmu, na empírové chaise longue a bavila se s pálivou Mařenkou. Pokusil jsem se projevit soustrast, ale vybídla mě, abych si z ní nedělal šoufky.
„Celej život to byl takovej strašně vopatrnej posera,“ pravila místo nekrologu. „Ale aspoň skončil stylově. Spadnout vožralej do jezera. Tomu říkám konec básníka.“
„V čítankách ho budou přirovnávat k Viktoru Dykovi.“ řekl jsem.
„To je taky jediná podobnost, kterou kdy měl s nějakým básníkem.“ Pak naráz změnila téma. „Ty sis prej začal něco s tou autorkou, co se s ním ten večer poprala?“
Zavrtěl jsem hlavou.
„Nekecej. Viděli tě, jak ji vlečeš k sobě do pokoje.“
„Viděli?“
„No tak viděla. Anežka. A jak vona vlekla tebe. To seš typickej ty. Abys jí prosadil knížku, to ne. To jí radši poskytneš tuhle svou žádanou útěchu.“
„Měl jsem v hlavě.“
„To ale víš, že jí chtěli hodit na krk Emila? Jednu chvíli to vypadalo na vraždu.“
„To vím,“ řekl jsem. „Měl jsem tu čest zafungovat jako alibi.“
„Nemysli si, že ses nějak zasloužil. Alibi stejně nebylo potřebí,“ řekla šéfka. „Vražda! Kdo by se namáhal vraždit Emila!“
Ušklíbl jsem se.
„Věděl bych o několika.“
„Já vím. Pejchold, Prouza, Randáček, Šebesťáková a tak dále.“ Šéfka vyjmenovala několik nejkřiklavějších obětí šéfova řízení literatury, zničených ovšem vesměs na pokyn shůry. Z nich nejhůř dopadl Randáček, básník usvědčený z trockismu, jemuž v dvaapadesátém roce napařili dvacet let. Jenomže šéf, mohl jen za to, že mu po zatčení dal do stoupy výbor z díla. Když došlo k procesu, rozhodl se konečně k operaci žlučníku, schovávaného pro podobnou příležitost už několik let, takže nemohl svědčit – což Kocour tehdy označil za chování téměř charakterní, neboť každá operace je koneckonců riziko. Mimoto Randáček dosud seděl. A stejně tak, když za půl roku nato vyhazovali z podniku Šebesťákovou (provalilo se na ni, že bývala za války milenkou vůdčího odbojového pracovníka, který se později věnoval velezradě), musel být šéf pro opožděné postoperační komplikace hospitalizován znova, takže vyhazov provedl Beneš. Ne, šéf rozhodně nebyl žádný zloduch, kterého by nenávist pronásledovala až za hrob. Pouze nevynikal přehnanou odvahou. „A Pejcholda a Prouzu znám,“ pravila šéfka. „Jednak se jim tak moc nestalo, a jednak to jsou naprostý realisti. Kdepak,“ řekla a posilnila se Mařenkou. „To bych spíš čekala, že ho poleje vitriolem nějaká jeho sekretářka nebo něco takovýho. Nevíš o ničem?“
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů