Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

Smrt mé panímámy

Koncem července

Začínal jsem zas nabývat chuti k životu. Nebylo mi to, jak si jistě snadno domyslíte, nijak těžké. Ba zdál se mi, nevím ani proč a jak to, ještě šťavnatější než předtím, takový křehký, měkoučký a do zlata, tak nejlépe usmažený, vypečený, křupkavý v zubech a rozplývavý na jazyku. Apetit vzkříšeného. To asi Lazarovi chutnalo, když vstal z mrtvých!...

Tak tedy jednou, když jsem po radostné práci se svými druhy statečně zápasil s vidličkou, jakýsi sedlák, který právě přišel od morvanských vrchů, vstoupí a povídá:

„Mistře Colasi, předevčírem jsem viděl vaši panímámu.”

„Ty kujóne, máš to štěstí,” pravím. „A jak sejí daří?”

„Znamenitě. Už tam jede.”

„Kam jede?”

„Hlava nehlava, pane, na onen lepší svět.”

„Ten pak už nebude lepší,” prohodil kterýsi špatný vtipkář.

A jiný povídá:

„Ona odejde a tys tu zůstal. Na zdraví, Colasi! Štěstí nechodí nikdy samo.”

A já abych se nezdál jiný (ale přece mě to dojalo), povídám:

„Pijme! Bůh nás má rád, braši milí, když nás zbaví ženy, s níž si už nevíme rady.”

Ale vínko mi najednou jaksi ztrpklo; ani sklenici jsem nemohl dopít. A vzav hůl odešel jsem a ani jsem svou společnost nepozdravil. Volali za mnou:

„Kam tak spěcháš? Kam tě čerti nesou?”

Ale já jsem byl už daleko a neodpovídal jsem. Srdce se mi sevřelo... Vidíte, nic neplatí, že člověk neměl svou starou rád; třebaže jste se s ní ve dne v noci celých pětadvacet let jenom vztekali, v tom okamžiku, kdy si přijde Zubatá pro tu, která, jsouc k vám přitisknuta v úzkém loži, tak dlouho mísila svůj pot s vaším a která ve svých hubených bocích donosila sémě rodu, jež jste tam zasili, v tom okamžiku cítíte, jak vám cosi svírá hrdlo; je to, jako by umíral kus vás samých; a třebaže není nijak krásný a třebaže vám hodně překážel, je vám ho líto; i sebe je vám líto; litujete sebe, litujete ji!... Odpusť mně, Bože, ale člověk ji má rád...

Přišel jsem tam na druhý den, když se již stmívalo. Na první pohled jsem poznal, že Veliký sochař dobře pracoval. Pod zmuchlanou záclonkou zprýskaného masa bylo vidět tragickou tvář smrti. Ale nejjistějším znakem blízkého konce bylo, že když mě uviděla, řekla:

„Chudáčku, neunavil ses moc?”

Když jsem uslyšel ten laskavý hlas, hrozně mě to dojalo a řekl jsem si:

„Není už pochyby! S mou ubohou mámou je konec. Stává se zas dobrou.”

Sedl jsem si u postele a vzal jsem ji za ruku. Protože byla tak zesláblá, že nemohla mluvit, děkovala mi jenom očima za to, že jsem přišel. Abych ji rozveselil, zkusil jsem žertovat a vypravoval jsem jí, jak pěkně jsem napálil mor, když tak se mnou spěchal. Nevěděla o tom nic. Tak ji to rozčililo (k čertu, co to vždycky natropím!), že se jí chytaly mdloby. A když se zase vzpamatovala, vrátila se jí také řeč (chválabohu, chválabohu!) a také hádavost. Neboť hned mě blábolivým a chvějivým hlasem (slovům se asi nechtělo ven, nebo byla, když se dostala přes rty, úplně jiná, než ona chtěla: a to ji zlobilo), hned mě začala častovat spíláním; že prý bych se měl stydět, že jsem jí o své nemoci nic neřekl, že prý nemám srdce, že jsem horší než pes, že bych byl zasloužil, abych všemi opuštěn na tom svém hnojišti pošel. A takových laskavostí mi řekla víc. Chtěli ji uklidnit. Říkali mi:

(...)

(Romain Rolland, Dobrý člověk ještě žije)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville