Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

Od té doby, co byla jelenům zaručena bezpečnost, žrali lidem obilí. A lidé, protože si pamatovali, že je jelenům zaručena bezpečnost, neodvažovali se je zahánět. Když už to však nemohli déle snášet, obrátili se na náčelníka. Ten je vyslechl a pravil:

„Raději bych opustil kmen jako vyhnanec, než abych porušil slib jednou daný. Jděte, nikdo z našeho rodu se nesmí opová.žit zabít jelena, neboť je to náš totem a ten je posvátný.“

Doslechl se o tom zlatý jelen, svolal všechny jeleny a zakázal jim žrát obilí zdejšímu kmeni. Potom vzkázal lidem:

„Nemusíte svá pole ohrazovat plotem a trním, označte jen hranice svého rodu kůly, na nichž bude přivázán věchet slámy!“

Od té doby bývají na polích kůly s věchtem slámy a jeleni se vyhýbají takto označenému obilí. Žádný jelen nepřekročí věchet slámy, který je svědectvím smlouvy mezi lidmi a jeleny. Babička mé babičky viděla toho zlatého jelena, ale kam se pak poděl, nikdo neví...“

„Ale stařenko,“ ozval se Větřík, „jak to, že lidé rozuměli jelenům?“

„Chlapče, ještě jsi mladý a nevíš, že zvířata mají svoji řeč. Jeleni spolu mluví, psi spolu mluví, i ptáci. A člověk jim může rozumět, jen když je dobře poslouchá. Podívej se, sama jsem ráno rozuměla vrabcům, když si povídali, že poletí přes jezero.

A také celé hejno se zdvihlo a letělo pryč přes vodu.

Dříve lidé víc rozuměli zvířecí řeči, protože byli hodnější a zvířata nezabíjeli. Ted se zvířata lidí bojí a nechtějí, aby jim někdo rozuměl...“

Dlouho by obě děti vydržely poslouchat starou Jelenici. Kdykoliv se dala do vypravování, prišla s nějakou novou pověstí a bájí a těžko šlo rozeznat, co se z toho opravdu událo a co si přimyslela sama, či přidali jiní vypravěči, od nichž sama příběh vyslechla. Pro tentokrát se už večer nachýlil a přišel čas se schoulit na kožešinu ke spánku. Ráno Větřík a Říčka nesli kůzle k čaroději do Bubenče. Ještě po cestě se s ním mazlili. Pak postavili kůzle na zem, podali mu hrst trávy a vedli ho za sebou.

Jejich nemocnému otci se neulevilo. Když pozdě odpoledne přišel opět čaroděj prohlédnout Medvěda, ležel zcela tichý a bez hnutí. Kněz k němu přistoupil, sklonil se a poznal, že už umřel. Vyběhl ven a dal se do hrozného výkřiku. Když ho sousedé slyšeli, všichni opouštěli své chýše a dávali se do velkého nářku. Vlaštovice ze sebe strhala pletenou suknici a vlčím špičákem si do krve rozdrásala prsa a paže. Pak usedla k mrtvole na otep klestí a, jak se slušelo, první začala zpívat úmrtní píseň. Vzdychala, vykřikovala, bila se do prsou, ale v očích neměla jedinou slzu, stejně jako ji neměl nikdo z přítomných. Jen děti se za matkou krčily s upřímným vzlykotem a srdcelomným nářkem. Vlaštovice hořekovala:

„Tys odešel a já jsem zůstala!
Zůstali tu Větřík, Říčka i Bobeček,
zůstal tu Šedivec i Medvědí Zub,
jsme tu všichni, jen ty tu nejsi!
Kdo nám bude lovit, kdo ryby chytat,
kdo přinese mi jehlici, kdo perly jantarové?
Tys odešel a nepřijdeš, ó Lesní Medvěde!
(...)
 
(Eduard Štorch, Čarodějův učedník)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville