Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

III.

NA MADAGASKARU BYL den bez jediného mráčku, den jako stvořený k vypalování, s ostrým větrem vytvářejícím široké průrvy ve stěně deštného lesa. Skupina pastevců se zabývala zajišťováním toho, co nazývali "zelené sousto' pro svůj bezcenný skot zebu, malé hrbaté plemeno, které domorodci uctívali a které používali ke svým pitomým pohřebním obřadem.

Obrovský baobab, jehož koleny svíraly zemi jako paže matky chránící mláďata, se náhle proměnil v ohňovou masu a bylo slyšet hlasitý výbuch, který vrhl do povětří mračno bahna a kamení. (Výbuch měl na svědomí soudek prachu, který na místě zanechal Martin a který nevybuchl při explozi, jež před časem zahradila vstup do Muzea zmizelých druhů.)

Pastevci uskočili chráníce si hlavy. Nikdo nebyl zraněn. Po krátkém rozhovoru se shodli, že se někdo pokoušel vyhodit strom do povětří a zapomněl na místě nedbale pohozený dynamit.

Sifka Babirbutu byl poměrně významný muž, patřilo mu největší stádo zebu v kraji. Když se vrátil do svého jednoposchoďového domu, čekala ho již žena s připravenou horkou koupelí. Místo aby si po koupeli oblékl obvyklé lněné kalhoty a košili, vybral si nejjemnější ze svých pohřebních rouch.

Žena si ho změřila s mrazivou nechutí. "Opil ses nebo co? Copak je někde pohřeb?" "Pohřeb nastane pro celé lidstvo, pakliže mě odmítne následovat. Nic nespasí svět, pouze obětování všech zebu na Madagaskaru."

Žena si všimla zvláštní záře kolem jeho hlavy a jeho hlasu, o kterém později řekla muži z Epidemiologické služby: "Ten hlas mnou pronikal. Potom začal hlasitě řvát, až se mi vlasy zježily jak štětiny bodlina tenreka, a nakonec padl mrtvý, jako kdyby do něj udeřil blesk."

Všechny oběti nákazy, které podlehl Sifka Babirbutu se vyznačovaly, jak později ukázalo lékařské ohledáni, jednou společnou abnormalitou: v jejich žilách nebyla krev, ale zelenožlutá míza, z níž vycházel strašlivý zápach. Choroba se rychle rozšířila na africký kontinent a odtud do Evropy i Ameriky.

V prvním stadiu oběti zakoušely bizarní halucinace a byly přesvědčeny, že vládnou magickou mocí, proto spěšné vyhledávaly každého, kdo trpěl nějakou nemocí či zmrzačením, a pokládaly na něho ruce. Největší potíže s nakaženými byly v nemocnicích, kde se dobývali do operačních sálů a příjmových ordinací. Tato stadium trvalo několik hodin nebo několik dní.

Pak následovala násilnická krize, kdy nemocný všechny v dohledu obviňoval ze zrady Syna Člověka. Někteří se ve své horlivé demenci uchýlili k použiti ničivé síly podomácku narychlo vyrobených plamenometů a bizarních elektronických vynálezů, jiní vyvolali krveprolití za pomocí sekyr a mečů. Závěrečnou fází byl zármutek, apatie a smrt.⁹

Devátá poznámka: Každý všímavý lékař mi potvrdí, že vývoj choroby v souladu s učebnicovými symptomy je spíše výjimkou než pravidlem. Mocné jsou jakékoli kombinace očekávaných příznaků, popřípadě jejich odpovídající nepřítomnost. Někdy, což se při Kristově nemoci často stávalo, byla prvním příznakem smrt. Jindy byla etiologie choroby záludná a trvalo týdny, ba i měsíce než se nákaza projevila navenek. Když bylo pacientovo povolání spojeno s určitou svobodou pohybu a rozhodováni, mohla nemoc probíhat nepozorovaně až do chvíle, kdy se dopustil výrazné pohoršujícího zanedbání svých povinností.

(...)

(William Burroughs, Ohyzdný duch)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):