Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

1

Muller si Hydřany téměř zamiloval. Nejjasnější a nejmilejší vzpomínky se týkaly ladnosti jejich pohybů. Připadalo mu to, jako kdyby se vznášeli. Neobvyklé tvary jejich těla mu nikdy příliš nevadily. S oblibou říkal, že neměl zapotřebí letět tak daleko od Země, aby mohl sledovat grotesku. Dejme tomu takové žirafy. Humři. Mořské sasanky. Hlavonožci. Velbloudi. Při objektivním pohledu člověk stěží může rozhodnout, jestli je podivnější tělo velbloudů nebo tělo Hydřanů.

Přistál ve vlhkých, ponurých končinách té jejich planety, pár mil severně od rovníku, na amébovitém kontinentu, obsazeném zhruba tuctem jakýchsi velkoměst, roztažených na plochách o průměru nejméně tisíc kilometrů. Jeho systém podpory životních funkcí, projektovaný speciálně pro tenhle úkol, byl trochu silnější než obvyklý tenký filtrační povlak a přiléhal mu k tělu jako druhá pokožka. Muller dýchal prostřednictvím tisíce dialyzačních destiček. Jeho pohyby nebyly v podstatě ničím omezené.

Po přistání musel jít asi hodinu lesem obrovských houbovitých stromů, než narazil na první domorodce. Stromy se zvedaly do výšky několika set metrů. Ta jejich neuvěřitelná výška zřejmě souvisela se zdejší gravitací, která dosahovala přibližně pěti osmin zemské normy. Zkroucené kmeny stromů se nezdály být nijak zvlášť pevné. Muller měl dojem, že vnější dřevitá vrstva není tlustší než špička prstu, a přitom obepíná mohutnou střední část, plnou mazlavé dřeně. Klobouky těch gigantických hub se mu nad hlavou téměř spojovaly do jedné souvislé klenby a omezovaly na minimum přístup světla k vlastnímu povrchu planety. I ta mlhavá, perleťově zbarvená záře, propouštěná oblačnou vrstvou, tak byla zachycována korunami houbovitých stromů a v lese převládalo kaštanově hnědé přítmí.

Při setkání s cizinci ho nejvíc překvapila jejich výška. Všichni měřili kolem tří metrů. Takhle malý a nepatrný si připadal naposledy v dětství. Skupina cizinců ho obklopila ze všech stran a on se pořád snažil dívat vzhůru, aby jim viděl do očí. Teď přišel čas pro praktické cvičení z aplikované hermeneutiky. „Jmenuji se Richard Muller.“ řekl klidným, vyrovnaným hlasem. „Přicházím v míru jako posel od lidí z Pozemské kulturní sféry.“

Rozumět mu pochopitelně nemohli. Ale zatím zůstávali klidní. Nepůsobili na něj nepřátelským dojmem.

Muller si klekl na kolena a nakreslil do měkké země Pythago­rovu větu.

Pohlédl na ně. Usmál se. „Základní pojem geometrie. Univer­zální obraz logického myšlení.“

Sklonili hlavy. Jejich vertikální štěrbinovité nozdry se nepatrně chvěly. Vypadalo to, jako by si vyměňovali zamyšlené pohledy. Jenže tvorové, kteří mají hlavu posázenou celým prstencem očí, nepotřebují kvůli pohledu měnit svůj postoj. „Když dovolíte, ukážu vám další symboly naší spřízněnosti,“ řekl jim Muller.

Načrtl na zem přímku. Kousek od ní načrtl dvojici přímek. A ještě dál potom tři přímky. Doplnil znaménka. I + II = III.

(...)

(Robert Silverberg, Muž v labyrintu)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville