Knihy ke čtení online i stažení v PDF a ePub
NEJVĚTŠÍ ON-LINE KNIHOVNA V ČR

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

5.

"Georgi, miláčku," šveholila Nancy, je to všechno jako za starých časů, viď!"

"Hmm," odpověděl jsem. Zvedl jsem ruku ze stříbrných příčlí volantu, položil ji na její a usmál jsem se, ale dalo mi to práci - ten úsměv se mi v obličeji projevil spíš jako křeč. Jako za starých časů... no, ano i ne. Byl konec léta a my se kodrcali v Císařovně ospalou krajinou do nějakého vyhlášeného letoviska na jezeře, o kterém se Nancy někde doslechla, a z rádia se na nás řinuly břeskné tóny Opusu I Tommy Dorseyho.

Tak jsme byli svoji. Doslova NOVOMANŽELÉ. Císařovna měla tentokrát úplně nové poslání. Opentlená modrobílými stuhami se stala kočárem pro právě oddaný pár a jeho majeteček: na elegantním skládacím nosiči vozu trůnil Nancin loďák a zadní sedadlo bylo zarovnané krabicemi s nádobím, sklem, stříbrnými příbory a šatstvem - zkrátka veškerými našimi pozemskými statky, jak se tomu říká. A že to přišlo tak náhle? Inu, snad by se to tak dalo brát... ale na druhé straně to zas tak náhlé nebylo.

Přesto bylo jasné, že to nějakou chvíli potrvá; než si člověk zvykne.

"Na co teď myslíš?" vyzvídala s hlavou nakloněnou k mému rameni, ale její škádlivý pohled byl ve střehu.

"Déjá vu," odpověděl jsem. "Já ti mám takový legrační pocit, že tohle už znám."

"No počkej, pokolikáté ty se teda vlastně ženíš? A nepřemýšlej tak usilovně, miláčku, na čele by se ti dělaly vrásky. Chceš to snad zrušit?"

"To tak, abych musel vracet všechny dary!"

"Bylo by to otrava, viď? Ale víš, že v jednu chvíli jsem si opravdu nebyla jistá, jak to s tebou vlastně je? Málem jsem pobídla toho rozvláčného Elmendorpa, aby přidal - ty ses totiž tvářil, jako bys měl na jazyku: ,Všechno je to omyl, pokračovat se nebude, čelem vzad a domů, vypadněte!' Je to hrozný, co všechno se člověku honí hlavou v tak důležitém okamžiku, viď?"

Nezasmála se tomu a já jsem neodpověděl. Uvelebila se na sedadle ze zelené kůže, skoro jako by jí patřilo, a úporně koukala před sebe na cestu. Měla na,sobě citrónově žluté plátěné šaty, ve kterých vypadala chladně a odměřeně, na hlavě hedvábný šátek, aby si nerozcuchala účes, a na očích obrovské brýle proti slunci. Několikrát už jsem měl na jazyku, aby je sundala - v jednu chvíli mi na tom dokonce zoufale záleželo, aby je dala dolu, ale přešlo to a já pozoroval úzkou venkovskou silnici vinoucí se před námi v lenivých zákrutech, hladkou černou stuhu se svítivě bílým pruhem uprostřed a na okrajích; ukolébávalo mě to a jakžtakž utěšovalo.

... Já totiž ani pořádně nevím, jak se to všechno sběhlo - opravdu ne. Jel jsem tehdy do New Yorku na ten mejdan na oslavu Liz a Hugha. Když to skončilo, najednou jsme tam zůstali sami, tancovali jsme při rádiu, vlastně jsme ani netančili, jen jsme se tak malátně pohupovali jako kapr v okrasném jezírku a Nancy mi šeptala zasněným hlasem ,,- mně se tak stýskalo, kdybys věděl, jak se mi po tobě těchhle pár měsíců hrozně stýskalo, vůbec si to nedovedeš představit, hrála jsem si na samostatnou a emancipovanou holku, ale teď vidím, jaká je to hloupost, ve skutečnosti za vším jsi ty, vždycky a při všem tě vidím vedle sebe, úplně blízko, jako kotvu nebo pilíř, kterého se můžu zachytit - nesměj se mi, je to pravda, miláčku, to neříkám z pýchy nebo kvůli plánům pro budoucnost, mám kolem sebe spoustu kluku, znáš to, jak to chodí, ale víš - já tě hrozně potřebuju, miláčku můj, já chci být s tebou - když si pomyslím, že jsme si jako blázni nechali utéct tolik měsíců, co to je promarněného času. " - a v tu chvíli jsem zjistil, že ji k sobě tisknu, div ji nerozmačkám, a téměř melodramaticky souhlasím: "Máš pravdu, Nancy, bože můj, máš pravdu -" zůstali jsme stát přilepení na sebe a odněkud zvenku od řeky k nám dolétly dva naříkavě protahované hvizdy cisternové lodi...

(...)

 

(Anton Myrer, Poslední kabriolet)

úvod ~ novinky ~ autoři ~ díla ~ galerie ~ historie ~ perličky ~ slovník ~ odkazy ~ fórum

mapa webuediční plánkniha návštěve-mail

 

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

 

© 1999-2024 Johanesville

TOPlist