George Orwell
překlad: Gabriel Gössel

FARMA ZVÍŘAT
recenze, ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Recenze:

V krásné literatuře druhé poloviny 20. století není bajka v rozměrech celé knihy jevem právě častým. Bajka a analogie, které přesáhnou rozsahem anekdotu, jsou pociťovány jako cosi archaického. Kniha George Orwella (vlastním jménem Eric Arthur Blair) Farma zvířat, napsaná na přelomu roku 1943 a 1944, jako by svým žánrem šla proti proudu času: vyprávěním o zvířatech charakterizuje politické vztahy a děje mezi lidmi. Pravda, není to úplně čistá bajka, neboť tato velmi lidská zvířata se právě vůči lidem vzbouřila, bojovala s nimi a nakonec se jejich revoluční předvoj - prasata - s nimi pobratřil: je to tedy bajka i antibajka zároveň.

Co je řeč řečí, hovořilo se o čemkoli buď přímo, nebo zprostředkovaně, tedy jakoby o něčem jiném. Ježíšovi učedníci byli zmateni mírou, v jaké Ježíš užíval podobenství, když mluvil se zástupy. S nimi, svými nejbližšími, tak nemluvil. Zeptali se ho na ten rozdíl (svědčí o tom Matouš 13,10-17, Marek 4,10-12 i Lukáš 8,9-10). Odpověděl jim: "Vám je dáno znáti tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali" (L 8,10).

To ovšem neznamenalo, že by se Ježíš dělal tajemným, aby si podržel tajemství. Zpřístupňoval tajemství všem, kdo se mu otevírali, kdo pro toto semeno v sobě připravili půdu. Zašifrování sdělení do podobenství bránilo těm, kdo byli jen jalově zvědaví a přitom neochotni se obrátit, aby jeho slov zneužili - mimo jiné římským správcům. Víme však zároveň z takřka dvou tisíců let zkušeností s evangelijní zvěstí, že její podobenství také mnohým pomohla prohloubit nebo dokonce i probudit jejich víru. Podobenství tedy jsou uzamčenou branou - která však právě jakožto brána láká mnohé k pokusům o odemčení.

Kniha George Orwella Farma zvířat je jedno rozvinuté a kompaktní podobenství, ze kterého se ani jedinou větou nevystupuje mimo, do vysvětlujícího komentáře. Ježíš alespoň k některým svým podobenstvím podal výklad. Jsou však i jiné způsoby, jak nabídnout posluchači nebo čtenáři výkladový klíč. Prasata na farmě zvířat se v knize oslovují "soudruzi". Stavba větrného mlýna na výrobu elektřiny zase ajsně naráží na Leninovu posedlost elektrifikací.

Výkladovým klíčem může tedy být určitá obecně známá dobová reálie. Ovšem to, že se až dnes - čtyři desetiletí po Orwellově smrti (zemřel v roce 1950) - komunisté začali oslovovat "pane", aby se podobně jako prasata v samém závěru knihy více podobali svým donedávna úhlavním nepřátelům - lidem, je dokladem, že Farma zvířat není jen podobenstvím autorovy doby, ale také proroctvím.

Toto jsou tedy dvě základní čtenářské radosti: v příběhu zvířat z farmy rozpoznáváme trefně zachycené rysy totalitních režimů - a s jistým úžasem shledáváme, že některé z nich v době, kdy autor žil, nebyly ještě známy, a že je tudíž jasnozřivě domyslel a předpověděl.

Tím však čtenářova potěcha nekončí. Orwellův výklad není jen vtipně beletrizovaným výčtem dobových a budoucích rysů totalitarismu. Totalitní režimy jsou u něho předvedeny jako přesvědčivá geneze systému. Na počátku této geneze je vzpoura - Rebellion. Skupina zvířat se rozhodla přerušit nijak zvlášť krásný, nicméně přirozený řád. Stále opilého majitele statku vyhnala a ujala se moci na jeho majetku. Nový řád - animalismus - v sedmi přikázáních sliboval radikální odklon od všeho, co zvířatům v jejich životě připadalo tíživé. Ukázalo se, že je to pouze negativní projekt, který sice cosi starého škrtá, ale nepřichází s ničím novým, co by se dalo dlouhodobě udržet při životě. Výsledkem toho mnohaletého strádání a utrpení je, že se jedna skupinka - prasata - vyšvihla na úroveň úhlavních nepřátel - lidí - a všechna ostatní zvířata jsou na tom buď stejně jako před rebelií, nebo ještě hůř.

Proč tuto skeptickou sociální filozofii nevyhnutelného ztroskotání násilných sociálních převratů autor hlásá prostřednictvím podobenství, když ho v Anglii neohrožuje totalitní cenzura? Kdo jsou ti, které má jeho podobenství vyprovokovat k myšlení?

Ten, kdo žije mimo totalitní režim, neuvěří zvenčí, že by cosi tak absurdního mohlo fungovat. Naopak ten, kdo žije delší dobu pouze uvnitř, snadno podléhá maladaptaci a obludnost mu začíná být samozřejmá. Orwellovo podobenství atakuje slepotu takříkajíc na obou stranách železné opony. Tím, že svůj prognostický scénář napsal v obecné rovině podobenství, dělá z něho Orwell varovnou podmíněnou prognózu: všude tam, kde se učiní první násilný krok, přinese to podobné ovoce. Mimochodem, podobenství umožňovala střízlivě přijmout varování před podstatou sovětského režimu v době, kdy tato země bojovala a krvácela po boku ostatních Spojenců, tedy kdy jí byl svět ochoten mnohé odpustit.

Podobenství rovněž brání sporům, jaké by vyvolala realistická novela, totiž zda je ten či onen detail určitého totalitního režimu věrně vystižen - toto uhadování, co a koho měl přesně autor na mysli, vyvolává jeho pozdější chmurně vizionářský román - prognóza o totalitarismu 1984 -, a poukazuje rovnou k tomu, co mají všechny takové režimy společného. Zároveň to však není nadměrné, příliš abstraktní zobecnění, které by se snadno mohlo stát pro svou bezzubost přijatelné i pro kritizované režimy. V zrcadle Farmy zvířat se naši soudruzi ihned poznávali a je příznačné, že česky vyšla od roku 1946 zase až nyní. Orwellova kniha umožňuje najít společný jakzyk analýzy totalitního světa pro jeho vnitřní účastníky i vnější pozorovatele, jazyk, který se neutíká do scientistní nehodnotivosti, není však ani jen čistě emotivním odsudkem.

Tam, kde pro čtenáře simulace aktuálního systému přechází v prognózu, je to tedy sugestivní sebevyvracející se prognóza, totiž prognóza, která svým zveřejněním vědomě pracuje pro to, aby nebyla naplněna.

Jak Orwell dosahuje své působnosti, jak se mu daří uvádět do pohybu čtenářovo myšlení? Ukazuje kupříkladu nejen to, jak a za jaké dějinné situace se lži vyrábějí (přepisování jednotlivých revolučních přikázání), ale i to, jak a proč se jim podléhá (zlí psi, vše přehlušující chór skandujících ovcí, technika veřejné sebekritiky a později i veřejných poprav...), ať už jde o lži určené navenek nebo dovnitř systému. V psychologické rovině odhaluje individuální motivy, pro které se lež může udržovat při životě (každé ze zvířat vidí svůj ráj v něčem jiném), a v rovině sociologické upozorňuje, že tyto motivy zdaleka nejsou jen individuální, ale právě naopak že jsou konstrukčními principy nepravého společenství (bez toho by demagogie prasat neuspěla). Totalitarismus je společnost postavená na lži, i kdyby tou lží byly vskutku krásné sliby vskutku trpícím jedincům. Odtud jeho snadný vzestup - odtud ale také jeho nevyhnutelný pád.

Co do výstižnosti tohoto simulačního modelu, vytkl bych Farmě zvířat jen jediné: vysvětlení vedoucí úlohy prasat. Podle poznatků zoopsychologie opravdu vynikají oproti jiným domácím zvířatům inteligencí a v Orwellově podobenství je vyšší inteligence prasat klíčem k vysvětlení úspěchů jejich demagogie. Dějiny se však ukázaly ještě ďábelštější a tento předpoklad se v totalitních režimech stal spíše výjimkou.

Bohuslav Blažek, 19.9.2002, ScifiWorld