<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

George Orwell

JAK UMÍRAJÍ CHUDÍ
kompletní kniha, e-book

 

 

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší stejně hodnotný obsah jako tyto stránky, ale v lepší podobě a s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub  i PDF .

POZOR!!! Při této příležitosti dáváme mimořádně k dispozici pro prvních 100 zájemců slevový kupón na -40% na e-knihy na novém LD (při objednávce alespoň za 100 Kč před slevou). Kód kupónu je: nld2023


Stáhnout tuto knihu v PDF a ePub
    1    

 

V roce 1921 jsem strávil několik týdnů v Hôpital X patnáctého pařížského obvodu. Úředníci mě podrobili obvyklému výslechu u přijímací přepážky. Asi dvacet minut jsem byl nucen zodpovídat nejrůznější dotazy, než mi vůbec dovolili vstoupit dovnitř. Jestli jste někdy vyplňovali formuláře v románsky mluvících zemích, víte asi, jaký druh otázek mám na mysli. Už několik dní jsem nebyl s to převádět Réaumury na stupně Fahrenheita, pamatuji se jen, že jsem měl teplotu kolem 103 (39,5 °C), a než bylo interview u konce, sotva jsem se držel na nohou. Za mnou čekal hlouček pacientů, až přijdou na řadu, nesli si šatstvo v ranečcích z barevných šátků.
Po výslechu přišla koupel – povinná procedura pro všechny nově příchozí – asi jako ve věznici nebo pracovním táboře. Odebrali mi šaty, pak jsem se chvíli třásl ve vaně, do které napustili asi deset centimetrů teplé vody, nakonec jsem obdržel plátěnou noční košili a krátký župan z modrého flanelu. Papuče mi nedali, žádné prý nebyly dost velké, a potom mě vyvedli ven. Byl únorový večer a měl jsem zápal plic. Oddělení, kam jsme šli, bylo asi dvě stě metrů daleko, a abychom se tam dostali, museli jsme přejít všechny nemocniční pozemky. Kdosi přede mnou klopýtal s lucernou, štěrková cesta mě mrazila do nohou a vítr mě šlehal do nahých lýtek. Jakmile jsme se dostali na oddělení, zarazilo mě cosi povědomého, co, to jsem až do pozdního večera nebyl schopen určit. Ocitl jsem se v dlouhé, špatně osvětlené místnosti, kterou naplňoval šum hlasů, tři řady lůžek stály překvapivě blízko sebe. Odporně a jaksi nasládle to tu páchlo. Když jsem si lehl, uviděl jsem na posteli skoro přímo proti mně malého shrbeného muže s pískově žlutými vlasy. Seděl polonahý, zatímco ho doktor s jedním studentem podrobovali nějaké zvláštní operaci. Nejprve vytáhl doktor ze své černé brašny asi tucet malých sklenic, které připomínaly poháry na víno. Potom student zapálil uvnitř každé z nich sirku, aby vyčerpal vzduch a přitiskl ji pacientovi na záda nebo na hrudník. Vakuum mu na kůži pokaždé udělalo obrovský žlutý puchýř. Teprve za nějakou chvíli mi došlo, co mu vlastně prováděli. Říkalo se tomu "sázení" – léčebná kůra, o které se můžete dočíst ve starých lékařských příručkách a o které jsem se až do té chvíle mylně domníval, že se používá pouze u koní.
Díky studenému venkovnímu vzduchu mi asi klesla teplota, a tak jsem celé to barbarské představení sledoval se zájmem, a dokonce i s jistým pobavením. Avšak v následujícím Okamžiku přešel doktor i se studentem k mé posteli, posadili mě a mlčky začali přikládat tutéž sérii sklenic na má záda, aniž by se namáhali s nějakou sterilizací. Snažil jsem se protestovat, ale odezva nebyla o nic větší, než kdybych byl jen pouhé zvíře. Neosobní způsob, jakým se mnou zacházeli, mnou hluboce otřásl. Předtím jsem nikdy nebyl na veřejném oddělení nemocnice a toto byla má první zkušenost s lékaři, kteří s vámi nepromluví ani slovo, natož aby vás vůbec vzali (...)

(......)




Stáhnout kompletní knihu v PDF a ePub

 

    1    

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky

TOPlist