George Orwell

HOLD KATALÁNSKU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIV/

Když vás honí policie ve městě jako Barcelona, nejhorší na tom je, že všude otevírají tak pozdě. Když člověk spí někde venku, tak se vždycky budí se svítáním a žádná barcelonská kavárna neotevírá před devátou hodinou. Až za pár hodin jsem si mohl dát šálek kávy a oholit se. Je to zvláštní, ale v holičských krámcích stále visely anarchistické nápisy, že dávat spropitné se zakazuje. "Revoluce nás zbavila našich okovů," říkal plakát. Měl jsem sto chutí říci holičům, že budou mít okovy brzy zpátky, jestli si nedají pozor.

Putoval jsem zpět do středu města. Z budov POUM byly strženy rudé vlajky, místo nich vlály republikánské a u vchodu lenošili ozbrojení gardisté. U střediska první pomoci na rohu Plaza de Cataluňa se policie bavila tím, že rozbíjela okna. Stánky POUM, kde se prodávaly knihy, byly vyprázdněny a plakátovací plocha dále na Ramblas byla přelepena plakátem proti POUM - oním s maskou a fašistickou tváří pod ní. Ještě dále na Ramblas, poblíž nábřeží, se mi naskytl zvláštní pohled: zástup milicionářů, ještě roztrhaných a zablácených z fronty, zabíral řadu stoliček, které zde měli čističi bot. Vím o koho šlo - jednoho z nich jsem dokonce poznával. Byli to milicionáři POUM, kteří včera přijeli z fronty, aby zjistili, že POUM je potlačená, a kteří museli strávit noc na ulici, protože jejich ubytovny byly obsazeny. Každý milicionář, který se v těchto dnech vrátil do Barcelony, si mohl vybrat mezi odchodem do úkrytu, nebo rovnou do vězení - a to není nijak příjemné přijetí po třech či čtyřech měsících na frontě.

Ocitli jsme se v podivné situaci. V noci jsme byli štvanci, ve dne však člověk mohl žít téměř normálním způsobem. Všechny budovy, známé jako útočiště stoupenců POUM, byly - s největší pravděpodobností - pod dozorem policie a do hotelu či ubytovny nebylo možné jít, protože byl vydán příkaz, že při příchodu jakéhokoliv cizince musí recepční informovat okamžitě policii. To prakticky znamenalo strávit noc někde venku. Na druhé straně ve dne se člověk mohl v tak velkém městě jako Barcelona cítit poměrně bezpečně. Na ulicích bylo sice hodně gardistů, karabiniérů a policistů, kromě bůhví jakého množství špiclů v civilu, ti však nemohli zastavovat každého kolemjdoucího, a pokud člověk vypadal normálně, mohl uniknout. Bylo jen třeba vyhýbat se budovám POUM a nechodit do kaváren a restaurací, kde vás číšníci znali od vidění. Onoho dne jsem strávil spoustu času koupáním se v jedněch veřejných lázních; druhý den též. Napadlo mne, že je to dobrý způsob, jak využít čas a přitom se držet stranou. Stejný nápad bohužel měla spousta lidí a o pár dní později - když jsem z Barcelony už odjel - obsadila policie jedny veřejné lázně a zatkla spoustu "trockistů" v rouše Adamově.

V polovině Ramblas jsem potkal jednoho raněného ze sanatoria Maurín. Vyměnili jsme si mrknutí a nenápadně jsme se setkali v jedné kavárně o kousek dál. Když bylo sanatorium obsazeno, podařilo se mu uniknout zatčení, jako ostatní však byl vyhnán do ulic. Byl jen v (...)

(......)