George Orwell
překlad: Eva Šimečková

1984
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

4

Bylo mu mnohem líp. Každým dnem tloustl a sílil, pokud se ovšem dalo mluvit o dnech.

Bílé světlo a bzučení bylo stejné jako předtím, ale cela byla o něco pohodlnější než ty, které poznal předtím. Na pryčně z prken byl polštář a matrace a byla tam i stolička. Mohl se vykoupat a dost často mu dovolili umývat se v plechovém umyvadle. Dokonce mu dali teplou vodu. Dostal nové spodní prádlo a čistou kombinézu. Na bércový vřed mu přiložili hojivou mast a ovázali mu ho. Vytáhli mu zbývající zuby a vyrobili mu nové protézy.

Uplynuly určitě týdny, možná i měsíce. Mohl teď sledovat plynutí času, kdyby se mu chtělo, protože mu zřejmě dávali jíst v pravidelných intervalech. Usoudil, že dostává tři jídla za čtyřiadvacet hodin; někdy se sám sebe ptal, zda je dostává v noci anebo ve dne. Strava byla až překvapivě dobrá, každé třetí jídlo bylo maso. Jednou dostal dokonce balíček cigaret. Neměl zápalky, ale dozorce, který mu nosil jídlo a nikdy nepromluvil, mu vždycky zapálil. Když se poprvé pokusil kouřit, udělalo se mu špatně, ale vytrval a balíček mu vydržel dlouho, protože kouřil půl cigarety po každém jídle.

Dali mu bílou tabulku a špalíček tužky, přivázaný k jejímu rohu. Zprvu je nepoužíval. I v bdělém stavu býval skleslý. Mezi jednotlivými jídly často téměř bez pohnutí ležel, někdy spal, někdy se probouzel a v mrákotách přemýšlel. Ale otevřít oči bylo příliš namáhavé. Dávno si zvykl spát při prudkém světle. Zřejmě mu už nevadilo, i sny měl souvislejší. Celou tu dobu hodně snil a byly to vždycky šťastné sny. Byl ve Zlaté zemi, nebo seděl mezi obrovskými, nádhernými, slunce ozářenými troskami, s matkou a Julií, O’Brienem – nic nedělali, jen seděli na slunci a vyprávěli si o mírumilovných záležitostech. V bdělém stavu se zabýval přemýšlením o tom, co se mu zdálo. Teď, když už ho nehnala kupředu bolest, jako by ztratil schopnost vyvinout intelektuální úsilí. Nenudil se, netoužil po rozhovoru nebo po rozptýlení. To, že je sám, že ho nikdo nebije ani nevyslýchá, že má co jíst a je čistý, ho naprosto uspokojovalo.

Později trávil méně času spánkem, ale pořád ještě nepociťoval potřebu vstát z lůžka. Stál jen o to, aby mohl klidně ležet a cítit, jak se mu v těle hromadí síla. Tu a tam se prsty ohmatával, aby se ujistil, že to není iluze, že se svaly zaoblují a kůže napíná. Nakonec bylo nade vší pochybnost jasné, že tloustne; stehna měl teď rozhodně objemnější než kolena. Potom, i když zprvu s nechutí, začal pravidelně cvičit. Zakrátko dokázal ujít tři kilometry (změřil si celu podle kroků), a jeho schýlená ramena se začala narovnávat. Pokusil se o složitější cviky a zároveň ho překvapilo i ponížilo, když zjistil, co všechno nedokáže. Nedovedl se pohnout z místa jinak než krokem, nedovedl udržet židli v natažené paži, a když se pokusil stát na jedné noze, upadl. Dřepl si na paty a zjistil, že vstát dokáže jen s umrtvující bolestí ve stehnech a v holeních. Lehl si na břicho a pokusil se vzepřít se na rukou. Bylo to beznadějné, nevzepřel se ani o (...)

(......)