<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

George Orwell
překlad: Eva Šimečková

1984
kompletní kniha, e-book

 

1984 - Orwell George
 
 
cena původní: 199 Kč
cena: 167 Kč
1984 - Orwell George
Orwell on Truth - Orwell George
 
 
cena původní: 299 Kč
cena: 266 Kč
Orwell on Truth - Orwell George
Farma zvířat/ Animal Farm - Orwell George
 
 
cena původní: 249 Kč
cena: 209 Kč
Farma zvířat/ Animal Farm - Orwell George

 

Knihy za hubičku v době koronaviru!

Po dobu celostátní karantény zcela mimořádně dáváme k dispozici všechny balíčky kompletních knih za akční ceny, které jsme navíc ještě výrazně snížili.

Nyní od nás můžete získat e-knihy do svých čteček a jiných zařízení až o 75% levněji. U větších balíčků vás 1 kniha přijde na méně než 10 Kč!

Vše k dispozici ve formátech ePub  i PDF .


Stáhnout tuto knihu v PDF a ePub
<   25   >

 

NÁŠ SOUDRUH WINSTON SMITH

Československý doslov k románu George Orwella "1984"

Mé ženě

 

(Citáty z Orwella si přeložil autor doslovu kdysi sám. Nejsou zcela totožné s nynějším českým překladem "1984" – pozn. red.)

 

I. MŮJ SOUDRUH WINSTON SMITH

Jako všichni, kteří se to nestydí přiznat, četl jsem i já kdysi knihy proto, abych se mohl ztotožnit s jejich hrdiny a prožít nádherné smyšlené příběhy. Půvab čtení byl v tom, že já se stával lovcem mikrobů a zachraňoval tisíce lidí před nevyhnutelnou smrtí. To já jsem přistával s kosmickou lodí na cizích planetách, plných roztodivného rostlinstva, zvířat a žen se spalujícíma očima a rudou pokožkou. Přemýšlel jsem o všech možnostech dobra (nebo zla?), které bych mohl vykonat jako Neviditelný, a o všech tajemstvích, do kterých bych mohl nahlédnout. A zazlíval jsem Wellsovi, že ty možnosti obešel a nechal Neviditelného utlouct davem na ulici. Nadevšechno jsem však toužil být Zuzanou, Titty, Johnem, Rogerem, Nancy a Peggy na Ostrově Divokých koček nebo se plavit s Dorotkou a Dickem po jižních řekách Yare a Bure až na Breydonské jezero a dál až do Yarmouthu a na volné moře. Což zase svědčí o tom, že jsem od dětství podvědomě směřoval k životu bez konfliktů a k zásadám slušnosti, které velí i v divočině poděkovat za dvě kostky cukru do čaje. Jak podivné!

Až jako dospělý muž jsem pochopil, že člověk si nemůže, jak se mu zachce, zvolit pro život ten nejlákavější příběh svých knih, ale že musí přijmout ten příběh, který odpovídá tvaru jeho duše, a prožít ho až do konce. Tak se děje všem, i když jsou asi lidé, kteří "tu svou knihu" ani nečetli. Zapsané příběhy vymezují hranice našich životů a jejich neopakovatelnost, kterou se pyšníme nebo i utěšujeme, se týká jen detailů. Jen nezřízeně domýšliví jedinci se domnívají, že jejich život je zcela výjimečný a nemá svůj pravzor zapsaný jen několika větami v nějaké prastaré knize, která se už rozpadla v prach.

Já prožil úlek z tohoto poznání, když jsem přečetl příběh Winstona Smitha. Najednou jsem věděl, že čtu svůj vlastní příběh. Pro mě sice ještě nezačal, ale věděl jsem, že začne a že se jeho osudovému pokračování nevyhnu. Četl jsem nevěřícně a prožíval při tom stejný pocit jako při cikánčině hádání z ruky nebo při pohledu do skleněné koule na stole pokoutné věštkyně: směsici pohrdání a nejistoty. Venku na slunci se ukáže směšnost pověr, ale co když přece…?

Když jsem četl poprvé Winstonův příběh, bylo mi už přes třicet, byl jsem jen o něco mladší než Winston, všechno, co potkalo jeho, mě ještě mohlo potkat. Tak jako on jsem dospíval v totalitním systému, nikdy jinde jsem nebyl a neměl jsem jistotu o minulosti, o přítomnosti a tím méně o budoucnosti. V jistém ohledu jsem i já byl zaměstnancem Ministerstva pravdy a žil v zajetí jím šířené ideologie. V každém případě jsem se tak jako Winston vyznal ve výrobě lží a děsil jsem se konfrontace, ke které jsem byl puzen skličujícími pochybnostmi a čistým papírem. Jako Winston jsem tušil, že čistý papír bude popsán, že je to nevyhnutelné, že lidský příběh lze naplnit jen touto konfrontací. Kniha ležela přede mnou, díval jsem se na poslední stránku a možná se mi trochu chvěly ruce. Měl jsem nesdělitelný pocit identifikace a marně jsem ho venku na slunci sháněl. Byl jsem sám se svým soudruhem Winstonem Smithem a oba jsme věděli své.

S Winstonem jsem se mimochodem seznámil v knize velmi nenápadné, v červené pinguince za tehdejší tři šilinky a šest pencí, kterou mi přivezla moje žena ze své první cesty do Anglie. (Tehdy ještě bylo možné převážet přes hranice knihy.) Na obálce byla kresba jakéhosi pavučinového tunelu, na jehož konci se na mě dívalo oko, zřejmě oko Velkého bratra. Název se skládal z magických cifer – Nineteen Eighty-Four. Autor George Orwell byl už téměř patnáct let mrtev a do magického letopočtu chybělo více než dvacet let. Za těch dvacet let, která od té doby uplynula, jsem měl červenou pinguinku mnohokrát v rukou. Až jsem ji znal skoro nazpaměť. Stala se domácí rukovětí a často jsme v rodině používali termínů newspeaku k vyjádření nevyjádřitelného. Jeden z mých přátel mě oslovoval v dopisech "milý doublethinkře", což nebylo žádné vyznamenání.

Po dvaceti letech mohu konstatovat, že můj úlek z prvního čtení byl na místě. Můj životní příběh se pomalu ale jistě začal připodobňovat příběhu z červené pinguinky. Zvykl jsem si na to a bral jsem, co mě potkávalo, bez velkého překvapení, věděl jsem už od Winstona všechno předem. Zapletl jsem se s tím člověkem natolik, že už nikdy nebudu vědět s jistotou, co vymyslel v té které situaci můj mozek a co bylo pouze bezděčným opakováním Winstonových reakcí.

Když mě jednou po půlnoci odváděli do černého auta, které stálo před domem, a já vytušil, že to tentokrát neskončí jen výstrahou, vnímal jsem vše jenom jako jinou verzi oné scény, ve které ideopolicie sebere Winstona a Julii v jejich útočišti nad vetešnictvím pana Charringtona. Musel jsem se přemáhat, abych se nedopustil nevkusnosti a nezašeptal ženě při loučení: we are the dead (jsme mrtví; pozn. red.). Později jsem však mnohokrát používal Winstonových argumentů při výsleších. Můj O'Brien ovšem nevěděl, že to nemám ze své hlavy.

Píšeme rok 1982. Nestal jsem se lovcem mikrobů a tím méně Neviditelným. Nebyl jsem nikdy v blízkosti Ostrova Divokých koček. Nesplnilo se nic, po čem jsem v dětství při čtení knih toužil. Dostalo se mi však plně toho, po čem jsem ani netoužil: téměř úplné identifikace se světem nenápadné červené pinguinky. Klademe si otázku, co nás ještě čeká z toho, co bylo předznamenáno v této podivuhodné knize? Ach, ano, nevede se úplně zjevná válka mezi superstáty. Zatím.

 

<   25   >

 

 

 

[Listovat]

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist