<<< Literární doupě
Literární doupě

George Orwell

OHLÉDNUTÍ ZA ŠPANĚLSKOU VÁLKOU

náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize si můžete přečíst jen jednu stranu.]

 

Ohlédnutí za španělskou válkou: Eseje II. (1942-1944) - Orwell George
 
 
cena původní: 398 Kč
cena: 354 Kč
Ohlédnutí za španělskou válkou: Eseje II. (1942-1944) - Orwell George
Hold Katalánsku - Orwell George
 
 
cena původní: 289 Kč
cena: 210 Kč
Hold Katalánsku - Orwell George
Deníky II. (1940-1949) - Orwell George
 
 
cena původní: 398 Kč
cena: 350 Kč
Deníky II. (1940-1949) - Orwell George

 

   1   

 

 

l/

Především fyzické vzpomínky, zvuky, pachy a povrch věcí.

Je s podivem, že mnohem živěji než cokoliv, co přišlo ve Španělské válce potom, si mohu vybavit týden takzvaného výcviku, jehož se nám dostalo před odsunem na frontu — velké budovy jezdeckých kasáren v Barceloně s nevlídnými stájemi a dlážděným nádvořím, ledový chlad vody z pumpy, u které jsme se myli, odporná strava, jež se dala pozřít jen při zapíjení vínem z ešusu, ženy-milicionářky v pumpkách sekající dříví na topení a ranní nástupy, kde moje prozaické anglické jméno znělo komicky mezi vzletnými španělskými Manuel Gonzales, Pedro Aguilar, Ramon Fenellosa, Roque Ballaster, Jaime Domenech, Sebastian Viltron, Ramon Nuvo Bosch. Jmenuji právě tyto muže jen proto, že si vzpomínám na jejich tváře. Mimo dva, kteří byli běžnými lotry a nepochybně se z nich časem stali dobří falangisté, budou dnes všichni patrně mrtvi. O dvou to vím určitě. Nejstaršímu mohlo být pětadvacet, nejmladšímu šestnáct. Jednou ze zásadních zkušeností války je, že člověku se nikdy nepodaří uniknout nechutným pachům lidského původu. Latríny jsou subjekt ve válečné literatuře hojně zmiňovaný a sám bych o nich nemluvil, kdyby právě latríny v našich kasárnách nebyly onou příslovečnou maličkostí, jež zpochybnila moje iluze o španělské občanské válce. Latinský typ latríny, kde musíte sedět na bobku, je i v nejlepším případě dosti mizerný; naše latríny však byly z nějakého hlazeného kamene, tak kluzkého, že bylo možno udržet se na nohách jen s největším vypětím. Mimoto byly stále ucpané. Dnes už mám spoustu dalších dostatečně nechutných zážitků, na které mohu vzpomínat; myslím však, že právě při pomyšlení na tyto latríny mne poprvé napadla často se mi potom vracející myšlenka: Zde stojíme, vojáci revoluční armády, bránící demokracii proti fašismu, bojující válku, která má nějaký smysl — a přitom jsou podmínky našeho života zrovna tak ubohé a ponižující, jako kdybychom byli ve vězení, neřku-li v buržoazní armádě. Tento můj dojem posílilo později mnoho dalších: například nuda a zvířecí hlad v zákopech, handrkování se o kus žvance, nechutné hádky s lidmi, vyčerpanými nedostatkem spánku.

Základní hrůza armádního života (kdokoliv byl někdy vojákem ví, co myslím tímto výrazem) je stěží ovlivněna či dotčena podstatou války, ve které náhodou bojujete. Například disciplína ve všech armádách je v podstatě stejná. Rozkazy se musí plnit a případné neuposlechnutí potrestat; vztah mezi důstojníkem a mužstvem je vztahem mezi nadřízeným a podřízenými. Obraz války, jak je uveden v knihách jako Na západní frontě klid, je v zásadě pravdivý. Kulky zraňují, mrtvoly páchnou a lidé jsou někdy palbou tak postrašeni, že se podělávají do kalhot. Pravdou je, že sociální prostředí, z kterého se příslušníci armády rekrutují, zabarví její výcvik, taktiku a obecně efektivnost, zrovna tak jako vědomí, že člověk je v právu, může pozvednout morálku, přestože to se týká spíše civilního obyvatelstva než pravidelných vojenských jednotek. (Lidé zapomínají, že voják někde na frontě je obvykle příliš hladový, poděšený, promrzlý nebo hlavně unavený, než aby se staral o politické příčiny války.) Přírodní zákony však platí stejně pro „rudou" jako pro „bílou" armádu. Veš zůstane vší a granát granátem, i když náhodou bojujete za spravedlivou věc.

Proč mi stojí za zdůraznění tak samozřejmá věc? Protože drtivá většina anglické a americké inteligence si to neuvědomuje, ani neuvědomovala. Máme sice krátkou paměť, stačí však zalistovat ve starších ročnících New Masses nebo Daily Workeru a hned uvidíme, kolik romantického štvavého tlachání tenkrát vyplodili naši levičáci. Všechno staré omleté fráze! A jejich nevynalézavá bezcitnost! Chladnokrevnost, s jakou Londýn snášel bombardování Madridu! Nebudu se zde zabývat pravičáckou kontrapropagandou — to by bylo zbytečné. Zde však jde o tytéž osoby, které dvacet let odmítaly válečnou „slávu", stavěly se proti zvěrstvům patriotismu, a dokonce i fyzické odvaze; dnes přicházejí s názory, jež by po záměně jmen dobře zapadly do Daily Mailu z roku 1918. Stejní lidé, kteří se v roce 1933 útrpně pošklebovali, když jste říkali, že za jistých okolností půjdete bojovat za vlast, vás v roce 1937 označili za trockistu-fašistu, když jste naznačili, že příběhy z New Masses o čerstvě zraněných vojácích, vyžadujících návrat do boje, by mohly být přehnané. Levicová inteligence předvedla obrat od „Válka je strašná" k „Válka je slavná" nejen bez jakéhokoliv pocitu nesmyslnosti, ale i bez jakéhokoliv názorového mezistupně. Později většina z nich obrátila znovu stejně násilně. Poměrně velký počet lidí — něco jako jádro či střed inteligence — schvaloval deklaraci „Za krále a vlast" v roce 1935, hlučným pokřikem se dožadoval „pevného postoje proti Německu" v roce 1937, podporoval lidovou konvenci v roce 1940 a dnes vyžaduje druhou frontu.

Pokud jde o masy lidí, pak střemhlavé změny názorů, emoce, které lze nabudit i potlačit jakoby otočením kohoutku, jsou výsledkem novinové a rozhlasové hypnózy. U inteligence bych řekl, že jde spíše o působení peněz a potřebu obyčejné fyzické bezpečnosti. V daném okamžiku může být „proválečná" nebo „protiválečná", v obou případech však nejde o žádnou realistickou představu o válce. Když se inteligence nadchla Španělskou válkou, pochopitelně věděla, že lidé umírají a že umírání není příjemné; měla však pocit, že pro vojáka španělské republikánské armády musí být válečná zkušenost nějak méně ponižující. Pro ověření stačí pohlédnout na stránky New Statesmana; přesto stejné bláboly se dnes píší o Rudé armádě. Stali jsme se příliš civilizovanými, než abychom mohli pochopit samozřejmé. Protože pravda je velice jednoduchá. Abyste mohli přežít, musíte často bojovat; a bojujete-li, musíte se zašpinit. Válka je zlo, a často to menší zlo. Ti, kdo meč zvednou, také mečem hynou — a ti, kdo meč nezvednou, zajdou na páchnoucí nemoce. Fakt, že je nutné psát takovou banálnost, ukazuje, jak se na nás podepsaly roky rentier kapitalismu.

 

   1   

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist