George Orwell

OHLÉDNUTÍ ZA ŠPANĚLSKOU VÁLKOU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

6/

Výsledek Španělské války byl domluven v Londýně, Paříži, Římě, Berlíně — v žádném případě ne ve Španělsku. Po létě 1937 si každý, kdo měl zdravý rozum, uvědomil, že vláda nebude schopna válku vyhrát, pokud nedojde k nějaké hluboké změně mezinárodní situace, a při rozhodování o dalším pokračování v boji byl patrně Negrín i ostatní částečně ovlivněni tím, že očekávali počátek světové války — jenž pak nastal v roce 1939 — již v roce 1938. Rozkol ve vládní straně, kterému se dostalo široké publicity, nebyl hlavní příčinou porážky. Vládní milice byly zakládány překotně, byly špatně vyzbrojené a neměly ani potuchy o vojenské taktice; byly by však takové stejně, i kdyby od počátku války panoval naprostý politický soulad. Při vypuknutí války průměrný španělský tovární dělník nevěděl ani, jak se střílí z pušky (ve Španělsku nikdy neexistovala všeobecná branná povinnost), a velkým handicapem byl i tradiční pacifismus levice. Tisíce cizinců, kteří sloužili ve Španělsku, tvořily dobrou pěchotu; bylo však mezi nimi jen málo specialistů. Trockistická teze, že válka mohla být vyhraná, kdyby nebyla revoluce sabotovaná, byla patrně falešná.

Znárodňování továren, demolování kostelů a vydávání revolučních manifestů by armádu neučinilo nikterak efektivnější. Fašisté vyhráli proto, že byli silnější; měli modernější zbraně než druhá strana. To nemohla vyvážit žádná politická strategie.

Silně nevyzpytatelné bylo ve Španělské válce chování velmocí. Válku vlastně za Franka vyhrály Itálie a Německo, jejichž motivy byly dostatečně zřejmé. Motivy Francie a Británie jsou mnohem nesnadněji pochopitelné. V roce 1936 bylo každému jasné, že pokud by Británie pomohla španělské vládě, třeba jen dodávkou zbraní v hodnotě několika málo miliónů liber, musel by se Franco zhroutit a německá strategie by byla vážně narušena. Tenkrát nebylo třeba být jasnovidcem k plnému vědomí toho, že válka mezi Británií a Německem se blíží — dalo se klidně předpokládat, že k ní dojde během jednoho či dvou let. A přesto dělala britská vládnoucí třída tím nejhnusnějším, nejzbabělejším a nejpokrytějším způsobem všechno pro to, aby vydala Španělsko Frankovi a nacistům. Proč? Protože je profašistická — to byla nejčastější odpověď. Profašistická nepochybně byla; a přesto když došlo ke konečnému střetnutí, postavila se proti Německu. Nelze říci s jistotou, co si slibovala podporou (...)

(......)