<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Vladimír Páral

MILENCI A VRAZI
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

 

Vrazi bez tváře - Mankell Henning
 
 
cena původní: 279 Kč
cena: 276 Kč
Vrazi bez tváře - Mankell Henning
Profesionální žena - Páral Vladimír
 
 
cena původní: 289 Kč
cena: 249 Kč
Profesionální žena - Páral Vladimír
Kniha o biči - Páral Vladimír
 
 
cena původní: 249 Kč
cena: 209 Kč
Kniha o biči - Páral Vladimír

 

Elektronické knihy za hubičku!

Kromě samostatných e-knih můžete získat balíčky kompletních knih do svých čteček a jiných zařízení až o 65% levněji.

Vše k dispozici ve formátech ePub  i PDF .

    1    

 

Co je červené

muž, maso, krev, dobyvatelé, mládí, hlad, džungle, vnitrozemí, ghetto, erekce, znásilnění, sadismus, řeka, poušť, motor, východ a jih, zvědavost, ráno, oheň, stav vzruchu (buňky biologické nebo elektronické), barbarství, tajfun, revoluce, chleba, vlk, podhradí, naftové zřídlo, válka, přetlak, sůl, technologie, kulomet, býti dlužen, jaro a léto, strž, touha po svobodě, tráva, násilí, domorodec, agrese, gotika, svěžest, sopka, jazz, intuice, vůle, fanatismus, nenávist, čerň, urážka, vztek, sex, touha, začátek

Co je modré

žena, duch, slovo, obležení, věk, sytost, park, pobřeží, přístav, postkoitální zklidnění, onanie, masochismus, jezero, velehora, stabilizátor, západ a sever, moudrost, odpoledne, led, stav klidu (buňky biologické nebo elektronické), kultura, bezvětří, demokracie, zmrzlina, pes, palác, benzínová pumpa, mír, podtlak, cukr, umění, dálkově řízený elektronický protiraketový systém, peníze na kontě, podzim a zima, hřeben, svoboda, zahradní květiny, rozumové přesvědčování, kolonista, podrobení se, rokoko, únava, sediment, Mozart, ratio, znalost, moudrost, láska, běloba, anekdota, klid, erotika, lhostejnost, literatura, konec

A velkomožný Gráf se konečně sklonil před vůlí lidu. ”Máte hned přijít k soudruhu řediteli –” ozval se tenký dívčí hlásek v telefonu a Bogan třímal sluchátko ještě poté, kdy dívka už zavěsila, jak maršálskou hůl, slunce zlatilo formuláře a blankety na stole a elektrickou kalkulačku, mé vítězné zbraně, a pokrylo zlatem Boganova ramena a hruď. Slavkovské slunce vítězství –

”A nedej se obalamutit –” šeptala Jolana zbledlá vzrušením.

”Rozdrtím ho,” řekl Bogan prostě a vyšel do šera chodby Bílého domu, zvolna kráčel mezi světlými obdélníky skleněných výplní čtyřiceti kancelářských dveří, siluety za sklem jako by strnuly do aleje soch vedoucí k Triumfálnímu oblouku. BYT–PRO–TUŠLA–

”Máte chvilku počkat,” řekla v předpokoji dívka v bílém plášti a Bogan se beze slova důstojně posadil do křesla pro návštěvy. Čekám naposled.

Chvilka se protahovala minutu po minutě a horko v předpokoji zřetelně sílilo. Starý gráfovský trik – nechat stranu napřed změknout podušením ve vlastní šťávě... Nicméně Bogan zneklidněn a jeho myslí bleskově probíhal sled jednotlivých operací: Zkreslení měsíční produkce – oba výbory, prokuratura a banka, ti by tady už mohli být. Cenové neplechy – lidová kontrola, ministerstvo a Sdružení, ti si dají na čas. Skládají kajak – to nic. Malování bytu a služební cesty – taky slabé. Šest ztracených dárkových balíčků od dědy Mráze ... dost trapas. To se raději ani nemělo ...

Z chvilky bylo posléze šestačtyřicet minut, když se Boganovi otevřely dveře ředitelny. Gráf neodpověděl na Boganův pozdrav a nenabídl mu ani židli – však dívat se na tebe shora odpovídá mé pozici síly ...

”Už toho bylo dost,” řekl podnikový ředitel Gráf po nekonečné době, během níž si pokojně dočetl krajský deník Průboj, zapálil sigaretu a telefonicky si objednal tři lístky na ”Labutí jezero” do lóže v prvním pořadí (typické gráfovské špílce, ale leckdo jim naletí. Já už ne –), náhle otevřel zásuvku, štítivě z ní vyňal můj ocelový šíp a hodil mi jej k nohám na zem. ”Vracím vám vaši hračku. A teď.”

”A teď.”

”Zítra v deset přijde první komise na to vaše udání, myslím, že prokuratura.

Na středu se ohlásila revize ze Státní banky a na čtvrtek městský výbor. Po neděli jich přijde značně víc – sám víte nejlépe, koho jste pozval.”

”Ale teď –”

”Vezmete si je všecky na starost. Vysvětlete jim to, jak chcete. To je už vaše věc.”

”Moje?”

”Teď už vaše,” ušklíbl se ředitel a zvolna pravítkem posunul po stole trojici klíčů spojených drátkem o decimetr blíž k Tušlovi. ”Jako tenhle byt. Dvoupokojový ve Všebořicích, balkón, ústřední topení, teplá voda, plyn. Dekret na něj vám zatím nedám. Nastěhujete se tam svémocně. Stěhovací výlohy nehradím.”

”... svémocně? ...”

”A tedy nezákonně a protiprávně. Abyste byl vystěhovatelný. Pro případ, že byste při práci s těmi komisemi selhal. Dekret dostaneme až a jen v případě plného zdaru.”

”Ale jaká záruka...”

”Logika věci. Přemýšlejte chvilku.” A ředitel se začetl do stránek okresního týdeníku Sever.

”Pochopte mě, soudruhu řediteli, že vám chci věřit. Ale ...”

”Nic jiného vám také nezbývá. Leda pořádání schůzí na schodech. Po eventuální příští vás dám vystěhovat pro soustavné rušení socialistického spolužití do bývalé fary. Nemusím jistě připomínat, že i v bývalé dívčí svobodárně bydlíte nyní nezákonně a protiprávně. Jste vystěhovatelný už teď.”

”A ten druhý z nás dvou zase žalovatelný. Jestliže všem těm komisím potvrdím –”

”Jste zdatný úředník.” zívl ředitel, ”ale politicky naprosto...no, řekněme třeba dětinský. Náš malý lukostřelec. Co těm unaveným lidem chcete potvrzovat? Stejně jako my vědí, že děláme totéž, co snad všechny podniky v okrese, kraji a státě. Komise sem přijdou už s tímto názorem. Naše složky je přirozeně podpoří – myslíte, že kvůli vašemu bytu se někdo nechá připravit o prémie? Nakonec se to, jako už tolikrát, zvrhne ve štvanici na udavače. Bude odhalen. Můj mladý právník vám už teď slibuje...rozbít ústa. Že je vzpěrač, víte.”

”Ale třeba se tady nejedná o udavače –”

”Proč tedy pošpinil svůj závod. Svůj kolektiv.”

”Jednal dle zákona. V zájmu strany lidu. A spravedlnosti.”

”Existuje důkaz, že jednal z nízké a podlé pohnutky: z osobní msty.”

”Zač on se chtěl pomstít?”

”Morální ubožák...za to, že jsem mu snížil hodnocení o třiaosmdesát korun. A jeho ženě krátil prémie o dvacetikorunu.”

”Ale vždyť jste mi přece nesnížil....Ani Jolaně...”

”Ale snížil. I Jolaně.”

”Tak jste to musel udělat dnes – jinak bych se to asi dověděl. A není to nízká a podlá pohnutka, když ředitel trestá zaměstnance za oprávněnou kritiku?”

”Jenže on ten ředitel to provedl před tím udavačstvím. Vyznáte se trochu v kalendáři?” A ředitel přisunul pravítkem k zrudlému zaměstnanci dva vyplněné formuláře, jedno snížení a jedno krácení, datované už skoro před měsícem...

”To jste vyrobil dnes! Antidatoval!”

”Litera scripta manet, což teprve litera pressa – aneb o razítku se nediskutuje.”

”Tohle je tedy opravdu nízké...ale pozor: Připusťme tedy datum, ale současně musíme připustit, že tyhle dva papíry ležely měsíc ve vašem stole. A tedy má nízká pohnutka se nekoná. Já o tom prostě nevěděl – copak jsem mohl vniknout do vašeho stolu?”

”Přirozeně, a nejen do mého. Jak jinak byste nahromadil tolik tajných informací – ve vašem služebním stole jich přece mnoho není. A jak by také tak bystrému udavači, který pronikl do tolika důvěrných materiálů, mohlo uniknout snížení jeho vlastního platu? To děvče za dveřmi vás tady dvakrát zastihlo samotného.”

”Tak vy mě chcete obvinit, že jsem se vloupal do vašeho stolu...”

”Žertovné je, že se do něj vloupáte během tří minut znovu.”

”Já že se teď vloupám...”

”Přirozeně. Jak jinak hodláte převzít tyto klíče –” a ředitel je pravítkem posunul po stole o další decimetr k zbledlému zaměstnanci – ”k vašemu svémocnému, protiprávnímu a nezákonnému nastěhování? Chtěl byste je dostat s hudbou na celozávodní schůzi? Ber, můj ubohý malý lučištníku, nebo je za tři minuty zamknu do trezoru. A komise vyřídí místo tebe náš ostřílený kozák Frank Secký. Ty teď půjdeš bydlet do fary a těch třiaosmdesát korun ti odejmu pro poučení.”

”Vezmu si je,” usmál se Bogan Tušl hořce, ”je to stejně všecko šaškárna. Já se teď jako vloupám do vašeho stolu, vy mi tajně snižujete plat a já za to musím pro vás svědčit ...”

”Této rozpornosti jevů se říká dialektika. Toť její rub. Její líc zas září tobě: pokusem o zradu získáš byt, kteréhos loajalitou nedosáhl.”

”Beru,” řekl Tušl a natáhl ruku po klíčích, ty však náhlým mávnutím ředitelova pravítka ujely po stole půl metru z dosahu.

”Jsou zde ještě dva háčky,” řekl ředitel vlídně.

”Ještě i tohle má háček, i to svémocné nezákonné protiprávní –”

”Dva háčky. Vzal bys to ovšem i s pětašedesáti háčky. Leč jsou jen dva. Za prvé: pokoj v druhém patře uvolněný tvým vystěhováním musí zůstat prázdný. Z principiálního důvodu: ve svém domě násilí trpět nebudu.”

”Ale já slíbil Alexovi a Trojanovi ...”

”To si rozdiskutuješ – říká se to tak, ne? – už jen s vlastním svědomím, můj malý demagogu. Tak co. Jsi schopen to zařídit?”

”Půjde to těžko ... Zařídím to.”

”Jen zamknout v našem domě nestačí. Nějak technicky...”

”Zařídím to. A druhý háček?”

”Přijdeš mi zasklít rozbité okno. Dnes přesně o půl šesté.”

”Přijdu. Ještě něco?”

”Snad by se teď hodilo poděkovat.”

”Děkuji. Srdečně vám děkuji. Opravdu. Moc vám děkuji.”

”Když budeš sekat latinu...Za dva roky půjde Abrt do důchodu. Rád bych si už teď začal vychovávat nového ekonomického náměstka...Jsi zdatný úředník, a když budeš ještě chápavý...”

”Soudruhu řediteli...pane doktore...Budete se mnou naprosto spokojen. Já...”

”Budeš sekat latinu?”

”Budu!”

”Zkusme si to. Řekni: gratias ago.”

”Grá-grácjáságo.”

”Au, děláš z toho maďarštinu. Zkus teď sekat francouzštinu, to bude ještě zábavnější. Abych nezapomněl – vystuduješ si teď po večerech techniku, co je to pro tebe šest let, a noční studium ti bude prospěšnější než házet mi do okna potkany. Za to mi řekni: merci mille fois!”

”Mersimilfoa.”

”To znamená – cela vent dire – tisíckrát děkuji. C'est ça, parfaitement...Ne, to se už nepokoušej opakovat. Tvou nosovku bych asi nesnesl. Jdi!”

”Přesně v půl šesté u vás zvoním s tabulí skla pod paží!” zvolal Bogan a vojácky rázně vstal.

”Naturellement,” usmál se pan doktor Evžen Gráf a ze dveří ještě jednou Bogana vrátil: ”Tušl – nechal jste tu svůj šíp –”

A s ocelovým šípem skrytým v nohavici kulhal Bogan Tušl šerem chodby Bílého domu (noha neohebná jak po těžkém zranění) al v duši jásal, MÁME BYT, svůj byt docela jen pro sebe a pro naše maličké, co už brzo přijde, budeme mít každý svůj pokoj, po obědě na balkóně koňak. Budeme se scházet v jídelně a zas se rozejdeme. U okna čekám s cigaretou, zda dnes přijde má milenka a už klepe, s mou ženou v mém bytě, máme byt, máme byt, máme byt, BYT – PRO – TUŠLA...už je!! Mám byt...a za dva roky budu náměstek, život je nádherný, zázraky se dějí, mám byt – a světlé obdélníky skleněných výplní čtyřiceti kancelářských dveří se vyklenuly do vrchlíku nebe a hvězdičky nasedaly na tu novou galaxii a s dětským jásotem sjížděly Boganovi do klína.

 

    1    

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist