Edgar Allan Poe

DOBRODRUŽSTVÍ ARTHURA GORDONA PYMA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIX.

Trvalo skoro tři hodiny, nežli jsme dospěli k osadě, neboť ležela devět mil ve vnitru ostrova a cesta vedla neschůdnou krajinou. Během této cesty Tu-witova družina (celkem stodeset divochů z kanoí) stále se rozmnožovala menšími oddíly od dvou do šesti, sedmi mužů, kteří se k nám připojovali, jakoby náhodou, na různých zatáčkách. Zdálo se, že je v tom takový systém, že jsem se nemohl ubránit pocitu nedůvěry a svoje obavy jsem sdělil kapitánu Guyovi. Nyní však bylo už přílišně pozdě na návrat a tak jsme se dohodli, že se nejlépe zabezpečíme, budeme-li ukazovat plnou důvěru v poctivost Tu-witovu. Šli jsme tedy dále, dávajíce dobrý pozor na chování divochů, a nepřipustili jsme, aby se mezi nás vmísili a vzájemně nás oddělili. Takto, prošedše velmi strmou průrvou, došli jsme konečně k tomu, co, jak nám řekli, bylo jedinou osadou na ostrově. Když jsme dorazili k vesnici na dohled, náčelník vykřikl a často opakoval slovo "Klok - klok", což znamenalo asi, jak jsme mysleli, buď jména vesnice, neb obecné jméno pro vesnici vůbec.

Příbytky byly tak ubohé, jak je si lze jenom představit, nepodobajíce se nijak ani příbytkům nejnižších divošských kmenů, jež jsou lidstvu známy. Nebyly stavěny podle žádného plánu. Některé z nich (a ty patřily, jak jsme se dověděli, Vampům, čili Yampům, vynikajícím mužům této země), skládaly se ze stromu přeříznutého asi na čtyři stopy nad kořenem, a z veliké černé kožešiny, přes strom přehozené, a spadající ve volných záhybech na zem. Pod ní divoch hnízdil. Jiné byly sroubeny z neoklestěného větvoví se zvadlým listím, opřeného v úhlu pětačtyřiceti stupňů o násep hlíny, nakupené nepravidelně do výše pěti až šesti stop. Jiné byly pouhé jámy vykopané kolmo do země a kryté stejnými větvemi, jež se odstranily, když chtěl majitel vstoupit a znovu na jámu položily, když vstoupil. Několik příbytků bylo zhotoveno ve vidlicích pňů stromů, jejichž horní větve byly částečně podťaty, takže se skláněly nad spodními a tvořily tak neproniknutelný kryt před nepohodou. Větší část jich však byly prosté malé a mělké jeskyně, patrně vyhloubené ve stěně strmého útesu černého kamene, podobajícího se valchářské hlíně, a táhnoucího se podél tří stran vesnice. U vchodu každé této primitivní jeskyně stál malý balvan, jejž majitel vždycky opatrně položil před vchod, když své sídlo opouštěl, z jakého však důvodu, to jsem nemohl zjistit, neboť balvan nebyl nikdy dosti veliký, aby úplně zakryl více, než asi třetinu vchodu.

Tato vesnice, byla-li vůbec hodna toho jména, ležela v dosti hlubokém údolí, a byl k ní přístup pouze od jihu, neboť strmá stěna útesu, o němž jsem hovořil, zamezovala přístup s jiných stran. Středem údolí se vinul bublající potok s vodou stejně kouzelného vzhledu, jako byla v potoku, o němž jsem mluvil. Kolem obydlí jsme spatřili několik podivných zvířat, - všechna, jak se zdálo, byla úplně domácká. Největší z těchto tvorů se podobal našemu vepři tvarem těla i rypákem; ocas však měl chlupatý a nohy tenčí, jako nohy (...)

(......)