<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Frederik Pohl

OBCHODNÍCI S VESMÍREM
náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize můžete listovat pouze v rozmezí 2 stran.]

 

 

Elektronické knihy za hubičku!

Kromě samostatných e-knih můžete získat balíčky kompletních knih do svých čteček a jiných zařízení až o 65% levněji.

Vše k dispozici ve formátech ePub  i PDF .

   1   >

 

1.

Když jsem se toho dne oblékal, probíral jsem v mysli dlouhý seznam statistických údajů, vyhýbavých formulací a nadsázek, které se zřejmě očekávají v mém hlášení. Moje oddělení - Produkci - stíhala nemoc za nemocí, spousta zaměstnanců dala výpověď, a práce se přece nedá udělat, když na to nejsou lidi. Ovšem předsednictvo tohle asi jako omluvu nepřijme.

Rozetřel jsem si po obličeji mýdlový krém na odstranění vousů a oplachoval jsem jej tenkým pramínkem vody ze sladkovodního kohoutku. Jsem marnotratník, ale co, poplatky platím a po slané vodě mě svědí obličej. Než jsem stačil spláchnout poslední zbytek lepkavého strniště, pramínek vyschl a už se neukázal. Mírně jsem zaklel a domyl jsem se slanou vodou. Tohle se stávalo v poslední době každou chvíli a někteří lidé tvrdili, že v tom mají prsty sabotéři od komoušů.

Vláda nařídila přepadové kontroly na všech pracovištích Newyorské vodovodní společnosti, ale zatím to nevedlo k ničemu.

Na chviličku jsem se zadíval na ranní zpravodajství, které běželo nad holicím zrcátkem... včerejší presidentova řeč, krátký záběr stříbřité rakety k letu na Venuši, zatím usazené na písku v Arizoně, nepokoje v Panamě... vypnul jsem to, když z nahraného záznamu zacinkal signál, že už mám jen čtvrt hodiny času.

Bylo velice pravděpodobné, že zas přijdu pozdě, což rozhodně nepřispěje k uchlácholení předsednictva.

Pět minut jsem ušetřil tím, že jsem si oblékl košili od včerejška, místo abych přepínal knoflíčky do čisté, a šťávu připravenou k snídani jsem nechal zteplat a vyvětrat na stole. Jenže těch pět minut jsem pak ztratil tím, že jsem se pokoušel zavolat Kathy. Nebrala telefon a já jsem se dostal do kanceláře pozdě.

Naštěstí - ač to bylo naprosto nezvyklé - přišel Fowler Schocken taky pozdě.

Fowler zavedl u nás v podniku takový zvyk, že se týdenní porada předsednictva schází už čtvrt hodiny před začátkem normální pracovní doby. Úředníkům a písařkám to hýbe žluči, ale Fowlerovi to nepůsobí nejmenší obtíže. Tráví v kanceláři každé ráno tak jako tak a "ráno" pro něho začíná při východu slunce.

Než schůze začala, měl jsem dnes dokonce ještě čas sebrat se svého stolu podklady, které mi připravila sekretářka. Když vstoupil Fowler Schocken, zdvořile se omlouvaje za zpoždění, seděl jsem už na svém místě na vzdálenějším konci stolu, přiměřeně odpočinutý a tak sebejistý, jak se od spolupracovníka Fowlera Schockena vždy očekává.

"Dobré jitro," pozdravil Fowler a nás všech jedenáct jako obvykle slabomyslně zamručelo. Neposadil se. Zůstal stát a jeden a půl minuty nás otcovsky obzíral. Pak se s náladou výletníka, který si na den vyrazí do Xanadu, pozorně a rozradovaně rozhlédl místností.

"Právě jsem přemýšlel o naší zasedací síni," začal a my všichni jsme se po ní rozhlédli. Místnost není ani velká, ani malá, řekněme tak třikrát čtyři, ale je příjemně chladná, dobře osvětlená a impozantně zařízená. Ventilátory jsou vynalézavě skryty za vlysy, které oživují místnost, koberce jsou vysoké a měkké a každý kousek nábytku je odshora až dolů z pravého, znalecky ověřeného, nefalšovaného stromového dřeva.

Fowler Schocken pokračoval: "Máme opravdu pěknou zasedací síň, přátelé. A proč bychom také neměli, když firma Fowler Schocken & spol. je největší reklamní agentura ve městě. Shrábneme o celé stovky megadolarů ročně víc než ostatní. A -" objel nás očima, "myslím, že se mnou budete souhlasit, když řeknu, že nám to stojí za námahu. V téhle místnosti nesedí nikdo, kdo by neměl alespoň dvoupokojový byt." Sjel pohledem na mne. "Dokonce i svobodní mládenci.

Když mám mluvit za sebe, mně se vede dobře. Z letního sídla mám vyhlídku na jeden z největších parků na Long Islandu. Po léta už jsem se nedotkl proteinu, pochutnávám si jen na čerstvém mase.

Když si chci někam vyrazit, sednu do cadillacu. Bídu od dveří zahánět nemusím a myslím, že vy všichni, jak tu sedíte, můžete říci totéž.

Nemám pravdu?" Ruka našeho ředitele Oddělení pro průzkum trhu vyletěla, jako když ji vystřelí, a Fowler mu pokynul: "Prosím, Mathewe."

Matt Runstead dobře ví, odkud mu kape. Vyzývavě se rozhlédl kolem stolu. "Chtěl jsem jen zdůraznit, že souhlasím s panem Schockenem - na sto procent - v každém ohledu!" vyjelo z něj.

Fowler Schocken sklonil hlavu. "Díky, Mathewe." Vzal to docela vážně. Teprve po chvíli mohl pokračovat. "Všichni víme," řekl, "co nás dělá tím, čím jsme. Neustále máme na paměti vznik výrobků Ryzí Super i jak jsme vyvolali v život Indiaprům. První oblastní trust! Stmelil velkou část kontinentu v jeden jediný výrobní komplex.

Firma Schocken & spol. stála u kolébky obou těchto projektů. Nikdo o nás nemůže říct, že chodíme po vyšlapaných pěšinách. Ale tohle už je za námi.

Přátelé! Něco bych se rád dozvěděl. Odpovídat můžete otevřeně - nezačínáme ztrácet dech?" Patřičně se odmlčel a pátravě si prohlížel naše obličeje. Les zdvižených rukou nechal zatím bez povšimnutí.

Bůh mi odpusť, měl jsem ji nahoře taky. Pak mávl na muže, který seděl po jeho pravici. "Tak vy, Bene," řekl.

Ben Winston vstal a spustil barytonem: "Mohu-li promluvit jménem Oddělení průmyslové antropologie, pak odpovídám: Ne!

Věnujte, prosím, pozornost dnešní výkonnostní zprávě - dostanete ji sice v poledním bilténu, ale dovolte, abych ji ve stručnosti přednesl už teď. Podle půlnočních ukazatelů všechny základní školy na jih od Mississippi již zavedly námi doporučované balení školních obědů.

Sojáčky s regenerovaným řízkem" - kolem stolu neseděl jediný člověk, který by se neotřásl při pomyšlení na sojáčky s regenerovaným řízkem - "jsou v konzervách stejně zelených, jako jsou výrobky Univerzálu.

Ale bonbóny, zmrzlina a krabičky dětských cigaret Šlučík jsou baleny v hýřivé červeni Superu. Až tyhle děti vyrostou..." Pozvedl rozjásané oči od svých poznámek. "Podle našich speciálních šetření - do patnácti let jsou výrobky Univerzálu na huntě, pes po nich neštěkne a úplně zmizí z trhu!"

Usedl v bouři potlesku. Schocken plácal také a povzbudivě hleděl na nás zbývající. Vyklonil jsem se, na tváři výraz číslo jedna - horlivé nadšení, jiskrný duch, schopnosti muže na svém místě. Ale nemusel jsem se namáhat. Fowler ukázal na hubeného člověka vedle Winstona. Byl to Harvey Bruner.

"Nemusím vám snad zdůrazňovat, vážení přítomní, že Oddělení prodejních námětů má své vlastní problémy," řekl Harvey, nadýmaje vyzáblé tváře: "Ať se na místě propadnu, jestli celá naše zatracená vláda není prolezlá konzouši! Však sami víte, co udělali. Prohlásili za nezákonné zavedení působivých ultrazvuků v našich poslechových reklamách - jenže my jsme jejich nápor odrazili celou řadou významo-slovných narážek, které se váží na každé základní trauma a neurózu dnešního amerického života. Popřáli sluchu těm potrhlým lemounům od bezpečnosti a překazili nám promítání zpráv na okna aerobusů - jenže i to jsme odrazili. Dostal jsem zprávu z laboratoří," obrátil se přes stůl k našemu řediteli Výzkumu, "že co nevidět už se bude zkoušet systém promítání přímo na sítnici oka.

A nejen to, jdeme ještě dále. Jako příklad bych rád uvedl Kofilissi -" odmlčel se v půli slova. "Promiňte, pane Schockene," zašeptal.

"Hlídá naše stráž tuto místnost?"

Fowler Schocken přikývl. "Je tu absolutně čisto, až na obvyklé mikrošpiónky instalované státním departementem a sněmovnou. A ty máme přirozeně napojené na playback z magnetofonu."

Harvey se uklidnil. "Tak pokud se týče té Kofilissimy," pokračoval, "nasadili jsme to v patnácti klíčových městech. Kampaň vedeme jako obvykle - zásoby Kofilissimy na třináct týdnů, tisíc dolarů na ruku a víkend na ligurské Riviéře pro každého, kdo to vezme.

Ovšem - a v tom podle mého soudu spočívá pravá velikost celého podniku - každý vzorek Kofilissimy obsahuje tři miligramy jednoduchého alkaloidu. Zdraví neškodí. Zato však zaručeně vytvoří návyk.

Během deseti týdnů je zákazník polapen na celý život. Léčení by ho přišlo přinejmenším na pět tisíc dolarů, takže je pro něho mnohem jednodušší pít prostě Kofilissimu dál - tři šálky při každém jídle a hrnek Kofilissimy k posteli, přesně jak to stojí v návodu na láhvi."

Fowler Schocken zářil a já jsem znovu napjal svaly na výraz číslo jedna. Vedle Harveyho seděla Tilda Mathisová, šéfka Oddělení styku s konzumenty, kterou si osobně vybral Schocken. Jenže při schůzích předsednictva Fowler nikdy ženy mluvit nenechával a vedle Tildy jsem seděl já.

Už jsem si v hlavě sumíroval pár úvodních slov, ale Fowler Schocken mě s úsměvem nechal být. Spustil: "Nebudu se ptát po zprávách ze všech oddělení. Na to nemáme čas. Odpověď už jsem dostal, pánové. A je to odpověď podle mého gusta. Až dosud jsme přijali každou výzvu k boji. A proto vám teď chci hodit novou rukavici."

Stiskl knoflík na panelovém monitoru a obrátil se na otáčivé židli. V místnosti zhasla světla. Picassův obraz, který byl promítán za Schockenovou židlí, vymizel a na jeho místě se objevil hrubý povrch obrazovky. Na ní se začal tvořit jiný obraz. Jeho námět jsem toho dne už jednou viděl: při holení ve zprávách nad zrcátkem.

Byla to raketa pro let na Venuši, netvor zdéli tisíce stop, naducané dítko štíhlých V2 a podsaditých měsíčních raket z minulosti.

Obklopovalo ji lešení z ocele a hliníku, na němž šplhaly drobné figurky a čile vládly malinkými namodralými plameny autogenů. Obraz zřejmě běžel ze záznamu. Ukazoval raketu, jak vypadala před týdny, ne-li před měsíci, v počátečním stadiu konstrukce, a ne takřka připravenou pro odlet, jak jsem ji viděl ráno.

Hlas z obrazovky pronášel triumfálně, třebaže nesprávně: "Toto je loď, která doletí k vzdálené stálici!" Poznal jsem komentátora z Oddělení zvukových efektů, jehož hlas zněl jako varhany, a bez námahy jsem znalecky odhadl, že slova prýští z pera některé Tildiny textařky. Velkorysá ledabylost, s níž se zaměňovala Venuše za stálici, určitě pocházela od někoho z Tildina sboru.

"Toto je loď, již Kolumbus dneška povede vzduchoprázdnem," říkal hlas. "Šest a půl miliónů tun oceli a uvězněných blesků - archa pro osmnáct set mužů a žen se vším vybavením, aby si v novém světě mohli zařídit domov. Kdo do ní nastoupí? Kteří šťastlivci první převezmou vládu nad bohatou a panenskou půdou jiného světa? Dovolte, abych vám je představil - muže a ženu, dva z těch neohrožených..."

Hlas mluvil dál. Obraz na stínítku se prolnul do prostorného předměstského pokojíku brzy po ránu. Bylo vidět otce, jak skládá postele do zdi a vytahuje stěnu na vytvoření dětského koutku. Matka chystala snídani a stavěla stůl. Při snídani nad kávou a dětskou kaší (před každým stála samozřejmě konvička kouřící Kofilissimy) se všichni ujišťovali, jak byli moudří a odvážní, že se přihlásili k cestě na Venuši. A závěrečná otázka nejmladšího žvatlálka ("Mami, až vylostu, můžu vzít svoje dětičty na tatovou tlásnou hvězdičtu, jato je Venuše?") dala pokyn k promítnutí řady nesmírně působivých záběrů z Venuše, jak bude vypadat, až děti dorostou - zelená údolí, křišťálová jezera, nádherné horské scenérie.

Komentář nepopíral, - ale také se tím nijak nezdržoval - - že pionýři budou muset celá desetiletí živořit jen z hydroponických rostlin a v hermeticky uzavřených kabinách, než si upraví nedýchatelnou atmosféru Venuše a dosáhnou v tomto bezvodém světě normálního koloběhu vody.

Když snímek začal, bezděčně jsem stiskl stopku na hodinkách.

Když skončil, podíval jsem se na výsledek: devět minut! Třikrát tolik, kolik povoluje zákon pro obchodní reklamu. A o plnou minutu déle, než se nám obvykle podaří prosadit.

Teprve když se znovu rozsvítila světla, když jsme si zapálili cigarety a Fowler Schocken se s vervou ponořil do výkladu připraveného na dnešek, začalo mi svítat, jak je to možné.

Začal od Adama a pěkně zeširoka způsobem, který v poslední době vlil novou šťávu do našeho řemesla. Nejprve obrátil pozornost k dějinám reklamy - od jednoduchého a jen služebného požadavku rozprodat již vyrobené zboží k její dnešní úloze vytvářet nová průmyslová odvětví a měnit potřeby lidí na celém světě podle potřeb obchodu. Znovu se vrátil k tomu, co jsme my, firma Fowler Schocken & spol., již vykonali za dobu naší výbušné činnosti, a pak řekl: "Existuje staré pořekadlo: ,Štěstí leží každému na dosah ruky'.

My jsme dokázali jeho pravdivost. My jsme si pro ně sáhli." Pečlivě zamáčkl cigaretu. "My jsme si pro ně sáhli," opakoval. "My jsme do slova a do písmene dobyli svět. Jako Alexandr s pláčem toužíme po nových světech, které bychom mohli dobýt. A tady -" mávl na obrazovku za sebou, "tady jste právě viděli první z nich."

Matta Runsteada jsem nikdy neměl v lásce, to už vás možná napadlo. Je to takový šťoura, který do všeho strká nos, a dokonce ho podezřívám, že odposlouchává i telefonické hovory z domácích linek.

Určitě si někde vyčenichal ten plán s Venuší už dávno napřed, protože i kdyby byl sebepohotovější, nemohl by se zmoci na řeč, kterou pronesl. Zatímco my jsme se ještě vzpamatovávali ze Schockenových slov, Runstead už byl na nohou.

"Pánové," zvolal vášnivě, "toto je skutečně dílo génia. Nejenom nějakou Indii! Nejenom nějakou hromadu zboží, ale celou planetu máme na prodej! Ať žije Fowler Schocken - náš Clive, náš Bolivar, náš John Jacob Astor * Clive Robert (1725-1774) - britský generál a státník, zakladatel britského impéria ve Východní Indii. Bolivar Simon (1783-1830) venezuelský generál a revolucionář. Vůdce osvobozeneckého boje Latinské Ameriky proti Španělúm.

Astor John Jacob (1763-1848) - americký velkopodnikatel, obchodník s kožešinami.

- Runstead tedy v jediné větě spojuje tři osoby zcela nesouměřitelného historického významu a poslání.*

nového světa!"

Jak už jsem řekl, byl Matt první, ale pak jsme po řadě vstali všichni a řekli asi totéž. Já taky. Nedalo to žádnou práci, dělal jsem to už léta. Kathy tomuhle nikdy neporozuměla, třebaže jsem se jí celkem povrchně pokoušel vysvětlit, že to je jakýsi náboženský obřad - něco jako když se rozbíjí láhev šampaňského o příď lodi nebo když se obětuje dívka, aby byla dobrá úroda. S touž povrchností jsem nikdy nehnal věci příliš daleko. Myslím, že nikdo z nás - až možná na Matta Runsteada - by sám od sebe nevnucoval světu opiové přípravky čistě kvůli penězům. Ale když jsme vyslechli řeč Fowlera Schockena a sami sebe zhypnotizovali papouškovskými replikami, byli jsme schopni jakéhokoliv činu, který by sloužil našemu bohu - Prodeji.

Nechci tím říci, že jsme byli zločinci. Alkaloidy v Kofilissimě byly přece - jak zdůraznil Harvey - neškodné.

Když jsme se všichni vymluvili, Fowler Schocken stiskl další knoflík a ukázal nám nárys jakéhosi plánu. Vysvětloval jej pečlivě, bod za bodem. Předložil nám diagramy, grafy a schémata celého nového oddělení firmy Fowler Schocken & spol., které bude vytvořeno za účelem rozvoje a využití zdrojů na planetě Venuši. Zmínil se o únavných intervencích a o navazování známostí v Kongresu, Které však nám vynesly výlučné právo vybírat daně a poplatky z planety - a mně při tom začalo svítat, jak si mohl bez obav dovolit devítiminutovou reklamní relaci. Vysvětloval nám, jak vláda - je to zvláštní, že pořád ještě myslíme a mluvíme o tom centru finančních nátlaků, jako by to byla nějaká instituce s vlastní vůlí - jak si vláda přeje, aby se Venuše stala americkou planetou, a jak se rozhodla uskutečnit tento plán za pomoci speciálně amerického nadání pro reklamu, čím déle mluvil, tím více jsme se rozehřívali jeho ohněm. Už jsem záviděl muži, který bude stát v čele Venušiny sekce. Každý z nás by byl na, takovou práci pyšný.

Fowler mluvil o potížích se senátorem z Du Pontovy chemické společnosti, který má za sebou čtyřicet pět hlasů, a o snadném vítězství nad senátorem od Nash-Kelvinatora, který jich má jen šest. S hrdostí se zmínil o fingované demonstraci konzoušů proti firmě Fowler Schocken & spol., kterou zorganizoval ministr vnitra, jinak fanatický antikonzervativec. Názorná schémata se sice báječně osvědčila a zkrátila celý výklad, ale přesto jsme se téměř celou hodinu dívali na přehled a naslouchali, co všechno už Fowler zařídil a co ještě plánuje.

Konečně vypnul promítač a řekl: "Tak jste viděli naši novou kampaň. Spustíme ji ihned - ještě dnes. Mám pro vás už jen jediné oznámení a pak se můžeme rozejít po práci."

Fowler Schocken je dobrý herec. Dal si práci, aby vyhledal útržek papíru, z něhož přečetl větu, kterou by i náš obyčejný poslíček uměl vysypat z rukávu. "Vedoucím Venušiny sekce," přečetl, "bude Mitchell Courtenay."

A to bylo vůbec největší překvapení, protože Mitchell Courtenay jsem já.

 

   1   >

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist