Karel Poláček

MUŽI V OFFSIDU
aneb Ze života klubových přívrženců
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

19. O malém pánovi

Tribuna otřásá se temným dusotem a dole v přízemí hlučí zástup, rozčilený a povykující. Bariéry sotva mohly pojmouti tento dav, jenž přibyl na hřiště, aby byl přítomen souboji letenských leadrů.

Národ se rozdvojil ve dvě strany, a jakmile soudcova píšťalka dá znamení k boji, objeví se propast, která dělí národ ve dva nesmiřitelné tábory, a budeme svědky bratrovražedného boje a odvěké slovanské nesvornosti.

Ze všech končin Prahy přispěchali bojovníci, kteří věří v rudý dres Sparty, aby spatřili v prach zdeptanou červe­nou hvězdu Slavie. A ti, kteří nosí ve štítě pěticípou hvězdu, ti doufají ve vítězství své víry a v pokoření nevěřících šiků sparťanských.

Náš pan Načeradec se potí za SK Slavii. Uzavřel mnohé sázky ve prospěch svého klubu a nyní je mu tak jako mla­dému muži před maturitou. Jeho vnitřnosti vyluzují chromatické škály. Naděje a chmurné tušení způsobují v ži­lách střídavou zimnici. Jednu chvíli je pevný v sobě a věří, že ho jedenáct jeho hochů nezklame. Vzápětí nato běduje, že jeho oči neuvidí už žádnou radost na světě.

Pan Habásko, který mu stojí po boku, zachovává chlad­nou hrdost. Co je mu do souboje letenských leadrů? Ostat­ně, jací leadři? Hasiči, hadrníci, spolek je to, veteráni, Číňani, slívové a takto žádní hráči, ne že leadři! Aby vě­děli, co je stopping, tackling, dribbling, aby si dovedli hrát do ruky, aby uměli prohodit do uličky, aby dovedli soupeře ožrat o mičudu — kdepak! To by museli na Ohradu do školy. Viktorka v každém čase s nimi sehraje maglaj.

Zapálil si cigaretu a shovívavě se díval na zelený tráv­ník, kde se zmítaly červené hvězdy a rudé dresy. Někdo ho zatahal za rukáv. Eman se podívá vzhůru, pak napravo a nalevo. Neviděl nikoho. Pak ho teprve napadlo podívat se dolů. Uzřel nepatrného mužíčka, jehož droboučká, scvrklá tvář byla zarostlá prošedivělými štětinami. Na nose měl starodávný skřipec, od něhož se táhla černá stuha za levé ucho. Vězel v pevné řadě diváků jako hmyz ve sku­lině a jeho oči neviděly denního světla.

„Co je?“ tázal se Eman.

„Mladý pane,“ děl mužík prosebným hlasem, „mohl byste mně říci, kdo hraje?“

Eman ho změřil s údivem.

„Totiž,“ vysvětloval mužík, „já už celá desítiletí navště­vuji footballové zápasy, ale pro nepatrnost postavy ničeho nevidím...“

„A kerej vy jste?“

„Moje jméno je Sádlo,“ představil se mužík skromně, „jsem odhadce v zastáváme a přívrženec Sparty. Avšak dovedu oceniti i výkony jiných mužstev, neb jsem člověk spravedlivý a uvědomělý. Než Bůh mě potrestal malým vzrůstem. Já, pane... slyšel jsem hrát oba Myslíky, staršího v centru, mladšího v backu... slyšel jsem chytat Klapku, ano, mladý pane... Jsem pamětník, pane. Jako by to bylo dnes, slyším supět velkého Jandu-Očko, jenž se řítí k brance soupeřově. Ale moje paměť sahá do šedého dávnověku. Slyším strašné dělovky velkého Koška a Baumruka, slyším záludně falšované rány slavného centra Jennyho. Tito hráči všichni, jak doufám, budou za svoje slavné činy pro­měněni v souhvězdí a pojati (...)

(......)