Karel Poláček

MUŽI V OFFSIDU
aneb Ze života klubových přívrženců
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

32. O strašném panu Šefelínovi

„Jsem hnedlinko samej konflikt,“ rozjímal Eman mladší, když se za ním zavřely dveře. V mysli mu vyvstal obraz pana Šefelína. Kdo je pan Šefelín? Je to otec slečny Emilky a kromě toho syna studujícího. Je to muž černých, ponu­rých knírů a chmurného názoru světového. Výchova dětí se řídí prostou, avšak účinnou poučkou. Podle pana Šefe­lína má dnešní ženská plnou hlavu světa, takže je nejlepší odepnout pásek a řezat ten ženský svět; jen tak jim možno vyhnat marné myšlenky z hlavy. Pan Šefelín netrpí, aby si jeho dcery něco začínaly. Paní Šefelínová se s ním ne­shoduje. Ba, zdá se, že svého muže pokládá za starého blázna, který nechápe, že holky musejí z domu, a když se chtí provdat, že musejí být k mužským; ovšem nějaké lehkomyslné pletky paní Šefelínová také netrpí. Ale tato dáma má zřídka kdy příležitost své myšlenky vyslovit na­hlas. Neboť pan Šefelín zahrnuje do své poučky o přehnutí přes koleno a odepnutí pásku také svoji manželku.

Nuže, včera doprovázel Eman mladší slečnu Emilku domů do Nuslí. Emilka byla zasněna; nepitvořila se a ne­byla chechtavá: Měla vážnou známost. Holky v šití to vzaly na vědomí a Emilka stoupla v úctě. Říkaly sice, že Eman by nebyl jejich typ, ale uznávaly, že jim to sluší.

Eman musel vždycky dívku opustiti na hranici města Nuslí. Nepřipustila, aby ji doprovázel až ke vratům. Ne­boť tam bylo velmi nebezpečno. Včera ale měli si moc co povídat, zapomněli a octli se až u domu.

Najednou se ze stínu vynořil strašný pan Šefelín. Uzřel svoji dceru v průvodu mladíka. To vzbudilo v jeho mysli krutý hněv a on počal řvavě klást různé otázky. Nechce-li dcera být na to tata doma? Nechce-li, aby ji jednu vrazil? Nechce-li, aby ji naučil tahat se s chlapy? Načež položil panu Emanovi podobné otázky. Přeje-li si poznat pana Šefelína? Nechce-li zmizet s obzoru dřív, než přerazí všechny jeho hnáty?

„A vůbec, kerej vy jste?“

Eman zachoval chladnou mysl a představil se. Když se pan Šefelín dověděl, že pan Habásko je ze Žižkova, tu upadl v třeštění. Neboť Žižkov žil v představách nuselského občana jako město hříchu a zločinu. Eman usoudil, že je nejlepší dát se na kvapný ústup před zuřícím mužem.

„Chlap ze Žižkova, to by mi tak scházelo!“ bručel rozkacený otec, když odváděl naříkající Emilku domů.

Tentokrát paní (...)

(......)